Řeknu ti to v říjnu

Poslední divadelní hrou v letošním roce byla konverzační komedie Řeknu ti to v říjnu. Tuto lehkou komedii si připravilo Divadlo DiGoknu z Rožnova pod Radhoštěm, kteří se 11. prosince sešli v Klubu Starý pivovar, aby v předvánočním čase zpříjemnili divákům čtvrteční večer.

Protiklady se přitahují

Ludvíkovi je 37 let, je svobodný, povoláním truhlář - stolař, nemá žádné koníčky, jen je pedant a puntičkář. Má maminku, na které je neuvěřitelně závislý (nebo ona na něm?) a celý jeho svět se točí kolem ní. 

Lída má 35 let, má ráda akvaristiku a sbírá ořezávátka. Právě se rozešla s Maxem a do telefonu mu slíbila, že sbalí prvního chlapa, kterého potká. Tím prvním je právě Ludvík.

Ona ho chce, on ji nechce, ona ho chápe, on ji nechápe, ona ho nechce, on ji chce, pak se nechtějí oba a nakonec jí to Ludvík řekne v říjnu. Co ji to chce říct v říjnu? Lída očekává radostnou zprávu, ale musí si prostě počkat do října. 

Je libo postelová scéna? Před "akcí" následovala
 kompletní očista dočista

Autorská hra s názvem Řeknu ti to v říjnu je hra o dvou lidech. Jednoduché kulisy, které se podle potřeb měnily z barového pultu na pohovku či postel a všudypřítomná maminka, která svého Ludvíčka neustále kontroluje mobilem a její neustálá přítomnost vznáší do vztahu Ludvíka a Lídy nejistotu.

Lehká, trochu absurdní komedie o dvou osamělých lidech, kteří se k sobě přitahují i přes nepřízeň osudu, je také o velké toleranci a vzájemného pochopení a překonání nesnází.

Divákům se hra líbila, bylo to velmi milé zpestření v předvánočním shonu.

Informace o hře

Autor hry: František Kreuzmann, Ilona Zámečníková
Režie: František Kreuzmann
Hrají: Lída Malá - Ilona Zámečníková
           Ludvík Krkoška - Marek Španihel
           Hlasy - Kateřina Březinová, Alfréd Strejček

Divadlo: Divadlo DiGoknu
Premiéra: 8. června 2013
Zdroj fotografie: Luboš Janota

Výstava betlémů 6. 12. - 14. 12. 2014

Výstaviště Floria v Kroměříži si pro adventní čas připravila velmi bohatou nabídku. Od 6. 12. - 14. 12. 2014 byly k vidění betlémy od papírových, dřevěných, voskových či ocelových. Kromě již tradičních betlémů jste mohli obdivovat i vánoční bytové dekorace - svátečně ozdobený stůl či dekorace na zdi vašich bytů.

Pro děti i dospělé byly připraveny workshopy - zdobení perníčků (a následná konzumace), skládání ubrousků na slavnostně prostřený stůl či zdobení baněk.

První víkendovou sobotu odstartovalo setkání čertů a andělů, vystoupení zumby dětí ze školy Slovan, vystoupení kapely Maxim Turbulenc. V neděli byl připraven hudební program dětí ze ZUŠ Kroměříž, přišel i Jirka Hadaš a jeho čerti. Nakonec následovala pohádka O hloupé víle Rozárce v podání Divadelního spolku Kroměříž.

Na druhý prosincový víkend bylo připraveno vystoupení Bartošova sboru, vystoupení dětí z MŠ Mánesova Kroměříž a nakonec vystoupili muzikanti z cimbálovky Jasénka. V neděli pak vystoupily dětí ze Šipky (středisko pro volný čas dětí a mládeže Kroměříž) a na závěr byla připravená dívčí kapela 5Angels.

Na oba víkendy byl také připraven vánoční jarmark, nechybělo ani občerstvení pro návštěvníky, prodej stromečků či dekorací.

   

   

   

   

   

   

   

Jirka Hadaš okouzlil nejednoho malého diváka.

   

Pohádka v podání DS Kroměříž měla u dětí také velký úspěch. Zpočátku prázdný prostor před pódiem bylo v závěru obsypané dětmi.

   

   

5 Days of Mandala Magic, den třetí až pátý

V dalších dnech workshopu s Julií Gibbons byl docela těžký.

Třetí den jsme měli vymyslet koláž. Vybrala jsem vše, na čem mi záleží a co mám ráda. Mé dvě dcery jsou mé všechno, následuje čtení knih a vaření. A uprostřed háčkování.

Ve čtvrtém dni jsme měli vytvořit hamsu. Byl to docela oříšek a nejsem si jistá, zda se mi povedla úplně tak, jak jsem původně chtěla. Použila jsem zde černé fixy s formou zentangle, na vykreslení hamsy jsem použila akvarelové pastelky a na závěr jsem použila olejové pastely. 

Pátý den byl sumarizační. Znáte takové ty testy, kde odpovíte na otázky a následně se vám zobrazí výsledek, jaký jste? V tomto případě se mi ukázala má osobní mandala.

A to by bylo z pětidenního workshopu od Julie Gibbons všechno. V budoucnu se dalšího určitě také zúčastním, naučila jsem se zase nové věci a rozhodně mě to bavilo.

Den poezie - Básník Karel Kryl

Od 8. 11. do 24. 11. 2014 ve všech českých městech probíhá Festival Den poezie. Tento festival vznikl v roce 1999 na památku narození Karla Hynka Máchy. (16. 11. 1810). Letošní podtitul zní Řezaná poezie. Proč tento podtitul? Protože letos by se dožil sta let další významný český umělec, Bohumil Hrabal a ten měl velmi rád řezané pivo.

Knihovna Kroměřížska se festivalu účastnila již několikrát a zvolené téma nebylo náhodné. Kroměříž žila rokem Karla Kryla, V roce 2014 by se Karel Kryl dožil 70 let a na jeho počest byla v dubnu odhalená pamětní deska na rodném domě v Březinově ulici a v září byla slavnostně otevřená Expozice Karla Kryla.

18. 11. 2014 v 16:30 se v Knihovně Kroměřížska v Krylově koutku sešli příznivci poezie a Karla Kryla, aby si vyslechli nejen životopis, ale i básně a písně, které Kryl složil a nazpíval.

Ve čtení a recitaci se střídali paní Svatava Mášová s paní Polišenskou, Adélou Žůrkovou a Ladislavem Loučkou. Hudební doprovod zajistil Tomáš Olšina, který na kytaru zahrál některé z Krylových písní jako je Nevidomá dívka, Sametové jaro či Salomé.

Procítěná recitace Básniček na sklo dala těmto básním jiný nádech a byly úplně jiné, než když je člověk čte sám a uvědomí si tak spoustu věcí v životě. Tyto básničky, i když jsou plné rýmu a jednoduchosti, v sobě skrývají krásu slova, která zasáhnou přesně tam, kde je potřeba.

Il Congelatore - Zmrazovač

Když řádí zmrzlinová prohibice 

Z předválečné Evropy vyjíždí parník, který má namířeno do Ameriky, přímo do New Yorku. Mezi cestujícími je cílevědomá Francouzka Carmaid (Dominika Jíchová), která se chce za velkou louží prosadit jako novinářka. Již na lodi se do ní zamiloval mladý Ital Pivello (Zdeněk Melín). Pivello touží péct tu nejlepší pizzu a pro začátek má v New Yorku jako svůj kontakt strýčka Dona (Jiří Vedral). 

Po vylodění se cesty Carmaid a Pivella rozdělily, ale po dvou letech se jejich osudy znovu střetly. Ona jako investigativní novinářka píše o porušování zmrzlinové prohibice, on se stal součástí mafiánské rodiny s důležitými úkoly. Když Carmaid přistihne hatemana (Lukáš Hrabanec), kandidáta na prezidenta, při lízání zmzliny, Pivello dostane za úkol ji odstranit. 

Bude mít na to Pivello žaludek? Vyrábět tajně zmrzlinu je jedna věc, ale někoho zabít? Jak to všechno dopadne? 

Scéna vystřižená jako z Titaniku

Opera o 3 dějstvích se standing ovation

Kočovné divadlo Ad Hoc se 20. listopadu v kroměřížském Starém pivovaru představilo mafiánskou operou o 3 dějstvích s názvem Il Congelatore - Zmrazovač. Odkud vlastně Ad Hoc je? V podstatě "odnikud a odevšad", protože Ad Hoc je spolek, jejichž členové jsou z celého koutu republiky. "Hra vznikala z větší části korespondenčně a scházeli jsme se vždy jeden víkend v měsíci na živou zkoušku (často bytovou). Trénovala se hlavně hudba, na divadelní složku nebyl moc čas a korigujeme to za běhu. Nyní zkoušíme tím, že hrajeme, tzn. před představením se sjede nějaké slabé místo z minula." říká Jan Duchek.

A i přes tuto vzdálenost se dokázali sehrát tak, že vznikají divadelní hry, u kterých se divák baví od začátku do konce. 

Opera Zmrazovač vás vrátí v čase zpět do předválečné Ameriky, do doby velmi podivného zákazu - zmrzlinové prohibice. A právě v tuto chvíli vítá imigranty z Evropy socha Svobody s kytičkou a cesty jednotlivých cestujících se rozchází. Z Carmaid se stane cílevědomá a neohrožená novinářka a Pivello je rozhodnutý péct tu nejlepší italskou pizzu na světě. Doufá, že mu v začátcích pomůže vzdálený strýček Don, který vlastní pizzerii.

Být mafiánem a mít manželku,

která si umí doma udělat pořádek,

není zrovna ideální kombinace

Opera byla protkána áriemi od světoznámých hudebních skladatelů jako je Verdi, Puccini, Mozart a další. Mohli jste tak zaslechnout písně z oper Lazebník Sevillský, Carmen či Don Giovanni. Všechny texty byly přepsány tak, aby byly vtipné a aktuální.

Herci byli ve svých rolích velmi přesvědčiví a dobře sehraní, protože kromě zpěvu a své role, navíc hráli i na hudební nástroje. Hudební scéna byla částečně vidět za osvětlenou kulisou, takže byly vidět i některé kuriozitky jako je třeba drbání kolegy na hlavě (:-D)

Některé árie byly velmi obtížné už od poslechu, ale všichni je zvládli bez problémů.

Závěrečný aplaus ve stoje mluví za vše. Byl oprávněný, diváci se bavili ve všech ohledech a tuto poctu si oprávněně všichni zasloužili.

Hra ověnčená řadou cen

Na festivalu POPAD 2014 hra získala Cenu diváků a také čtyři ceny odborné poroty za hudební nastudování, za vyvážený herecký a hudební výkon, za scénář a texty písní a za kostýmy.

Představení získalo ceny odborné poroty (hudební nastudování, pěvecké výkony, scénář a texty písní) na celostátní přehlídce amatérského divadla Divadelní piknik Volyně 2014 a přímou nominaci na Jiráskův Hronov 2014

Informace o hře

Autor hry: Jan Duchek
Hrají: Vito Barti - Barbora Blažíčková (flétna, velký buben)
           Marco Dallici, barman - Adam Caha (housle)
           lodník - Anežka Habancová (příčná flétna)
           hateman Everest - Lukáš Habanec (klavír)
           Carmaid - Dominika Jíchová (saxofon, flétna)
           Pivello - Zdeněk Melín (kytara, ukulele, velký buben)
           policista, kapitán, barman - Petr Mikulka (kytara, velký buben)
           Algida - Klára Šidlová (flétna)
           synovec z Itálie - Jan Šidla
           Don - Jiří Vedral (klavír, velký buben)
           František Hrubý - housle

Divadlo: Kočovné divadlo Ad Hoc
Premiéra: září 2013
Zdroj fotografií: K. Jíchová

5 Days of Mandala Magic, den druhý

O mandalách jsem vám pověděla již v minulém článku. V tomto článku vám ukáži jen jeden obrázek. Tentokrát byl obrázek jen jeden, o to byl ale náročnější. No, náročnější. Jak se to vezme. Pro mě to byla relaxace a zábava.

Úkolem bylo nakreslit lotusovou mandalu s typickými květinovými lístky. Použila jsem akvarelové pastelky, které jsem rozmazala vodou a vzápětí vystínovala. 

Je to můj první pokus, takže není dokonalá, ale aspoň trochu mi prozářila smutný den.

5 Days of Mandala Magic, den první

V listopadu jsem se zúčastnila online workshopu, který pořádala Julie Gibbons na téma magické mandaly. Bylo to velmi inspirativní a v tomto článku vám ukážu, co jsem vytvořila.

Myslím si, že všichni přibližně ví, co to mandala je. Mandala znamená kruh. Mandala je slovo magické, protože je symbolem jednoty a rovnováhy. Mandaly mají dlouhou historii, objevují se již v paleolitu, v půdorysu staveb ze starého Řecka, Babylónu či Jávy. Mandaly se využívaly jako komunikační prostředek s bohy, ale v současné době je tvorba mandal prostředkem k relaxaci a sebepoznání. 

Švýcarský lékař a psychoterapeut, zakladatel analytické psychologie C. G. Jung (1875 - 1961) začal se svými pacienty mandaly využívat v psychoterapii, později se mandaly používají i v arteterapii.

Stejně jako v jing jang, tak i  v mandale se setkává ženská (barva) a mužská (tvar) energie, dochází ke spolupráci pravé a levé mozkové hemisféry a k řadě dalších harmonizačních pochodů jako je sjednocení naší mužské a ženské části.

Tolik krátce o mandalách ve zkratce. Víc podrobností najdete na Wikipedii, odkud jsem čerpala výše uvedené informace.

1. den

První den byl spíše procvičovací. Vytvořit mandaly můžete různými způsoby. Můžete ji nakreslit od ruky nebo použít obyčejnou kulatou misku či za pomoci kružítka. Julie nám ukázala obě techniky a mohli jsme si tak vyzkoušet různé způsoby.

První obrázek je, řekla bych, na uvolnění ruky. Jednoduché kruhy, které se nikdy neprotnou. 

Druhý obrázek měl být vybarvený olejovými pastely. Moje malířské potřeby obsahují jen akvarelové pastelky, tak jsem toho využila a nakreslila tuto motanici.

Třetí obrázek je jednoduchá mandala, kdy jsem použila kružítko. A protože je už venku chladno, použila jsem studené barvy.

Čtvrtý obrázek se již trochu mandale podobá. Trochu mi chybí teplo a sluníčko, tak jsem si ho trochu přivolala barevnou duhou.

DIY - Podzimní výzdoba na dveře

Když se jedná o nějakou domácí výrobu, výzdobu a podobné kutilské záměry, moje zručnost, v hodnocení na škále 1 - 5, kdy 1 je nejlepší známka, se pohybuje v rozmezí 4 až 5. Když se rozdávala šikovnost, stála jsem v té druhé řadě.

Jenže čím jsem starší, tím víc si říkám, že přece nemůže být vždycky tak zle a občas prostě něco vyzkouším a velký zázrak je, když to i dokončím. Proto poté, co jsme měli ve školce tvořivou dílničku s bramborovými strašidly, jsem se rozhodla, že takový malý minivěneček na dveře bych mohla vyrobit.

Ženich a nevěsta vzadu, vlevo ježek s růžovými bodlinami a piercingem, 

vpravo obyčejná myška (i když moc vidět není)

Docela jsem se obávala toho, abych vůbec dala dohromady nějaké přírodniny. Naštěstí u výstaviště Floria toho bylo docela hodně, takže jsem trhala šípky, trávu, listy, jehličí a pod. A výsledek? Kupodivu jsem byla spokojená.

Kdosi brousí nad Paďousy

Co se stane, když se nebe a peklo rozhodne změnit obyvatele obce Paďousy k obrazu svému? Vznikne pořádný zmatek, který zamotá hlavu všem, nejen andělu strážnému Benjamínovi a pekelnému služebníkovi Koziášovi, ale i smrtce alias zubaté panně, co si chodí po světě a odnáší si své oběti na onen svět.

Do nebe nebo do pekla?

Obec Paďousy je úplně obyčejná malá vesnička, kde každý ví o tom, co se kde šustne. Starostuje tady lakomec Alois Pukavec (Jan Koráb), který má hádavou ženu Kordulu (Bohuslava Chalupová) a tuze ošklivou dceru Bóžu (Hana Divišová). Ta si myslí na mladého Martina (Marek Koráb). Rád by se vykoupil a chtěl by se osamostatnit jako truhlář. Tak by si mohl vzít kostelníkovu Andulku (Šárka Hosová), kterou nesmírně miluje, jenže kostelník Cyril Žblabuňka (Jiří Merlíček) o tom nechce ani slyšet. Své ovečky vede farář a taky jenom člověk Benedikt Pelíšek (Zbyněk Háder), ale také se rád pokochá pohledem do ženského výstřihu.

Nebe se na to už nemohlo dívat, jak si lidé v Paďousech žijí a rozhodlo se vyslat k nim mladého a nezkušeného anděla strážného Benjamína (Juraj Háder), který je bude chránit a vést k dobru. Ministerstvo pekla se na to také nemohlo dívat a do Paďous vyslalo taktéž nezkušeného posla Koziáše (Luboš Straka), aby svedl paďouský lid ke hříchu. A když se k nim přidá i smrtka, zubatá panna (Jana Glocová) je na maléry a trapasy zaděláno.

Pohádka pro dospělé

V rámci divadelního předplatného se na Starém pivovaru představil Divadelní spolek Bratří Mrštíků Boleradice. Pod vedením režisérky Aleny Chalupové zde zahráli drdovsky laděnou pohádku pro dospělé Kdosi brousí nad Paďousy. Tato pohádka vznikla již v roce 1989, ale rozhodně jí věk neubral na aktuálnosti. Některé narážky byly jako vystřižené z reálného života.

Ve hře vystupuje velké množství herců, přesto však pohádka nebyla zamotaná, všechny dialogy měly svůj řád. Při měnění kulis neprobíhalo úplné zhasnutí světel, ale následovalo uzavření opony a děj pokračoval před ní bez přerušení.

Největší úspěch sklidila trojice nadpozemských bytostí, protože v tom skutečném světě plné intrik, závisti, neřesti a lakomství působí nevinně a pohádkově.

Pohádkově také působily některé výrazy jako je cifrplát, kamrtuch či culifinda. Objevily se zde i velmi zajímavé paďousanské nadávky. Posuďte sami: vošahejl, plavajzník, vomulda či chramostejl.

Na jevišti se sešli jak mladí, tak i starší herci a spolu vytvořili kompaktní celek. Spolu s písničkami a vtipnými dialogy vznikla satirická komedie, která se lidem opravdu líbila a hlasitý smích doprovázel celé představení.

Informace o hře
Režie: Alena Chalupová
Autor hry: Zdeněk Kozák
Hrají: farář Pelíšek - Zbyněk Háder

           kostelník Žblabuňka - Jiří Merlíček

           Andulka, jeho dcera - Šárka Hosová

           truhlář Dukát - Jiří Brabec

           truhlářka - Dana Veselá

           Martin, truhlářský učedník - Marek Koráb

           starosta Pukavec - Jan Koráb

           Kordula, jeho žena - Bohuslava Chalupová
           Bóža, jejich dcera - Hana Divišová
           kuchařka - Eva Charvátová
           zubatá panna - Jana Glocová
           Benjamín, anděl strážný - Juraj Háder
           Lucifer - Stanislav Svoboda
           JUDr. Argonius - Pavel Hrabec
           MUDr. Brhel - Bořivoj Veselý
           PUDr. Infernet - Radek Omasta
           Koziáš - Luboš Straka
Divadlo:  Divadelní spolek Bratří Mrštíků Boleradice
Premiéra: 25. 10. 2013
Zdroj fotografií: Jan Dvořák

Emoce na prvním místě - Stálá expozice Karla Kryla v Kroměříži, Starý pivovar

Završením Roku Karla Kryla je otevření stálé expozice na Starém pivovaru. Expozice byla slavnostně otevřená 12. září 2014 za přítomnosti starostky Daniely Hebnarové.a scénografa architekta Jana Konečného, autora expozice. Po vernisáži následovala komentovaná prohlídka a poté se expozice otevřela široké veřejnosti. Večer se konal koncert na počest Karla Kryla. Vystoupil zde Oskar Petr, Truet a Jamtour.

Pocity
Po mé první návštěvě, která se konala krátce po otevření expozice, výstavu navštěvuji podruhé. Tentokrát jsem sama, mám víc času, více klidu na to, abych si vše poslechla znovu a detailněji prohlídla a nacházím zde řadu věcí, které mi napoprvé unikly.

Vcházím dovnitř a po levé straně mě vítá životopis Karla Kryla a pod ním usušené růže propletené s ostnatým drátem. Jdu napravo úplně dozadu. Cestou mě provází řada básniček psaných na sklo a když se podívám dolů, zjistím, že i na podlaze je jich několik.

Otvírám první dveře, které se za mnou zavřou. Stisknu tlačítko a náhle se ozvou první slova  z písně Bratříčku, zavírej vrátka. Současně se začne odsouvat posuvná zeď a zvedat závora. Završením je déšť, který se line z rýny a padá dolů, kde tvoří pomyslné bláto, které cítíte. Mám husí kůži a je mi zima.

Ocitám se v další místnosti, kde hraje Marat ve vaně. Je zde otáčivý jehlan popsaný matematickými vzorci a projekce promítá různé obrazy jako lebky či plamen. A i přesto, že je to relativně velká místnost, mám pocit stísněnosti a po chvíli jsem ráda, že jsem venku.

Oevírám další dveře a i na podruhé oněmím úžasem. V této místnosti nacházím zrcadla a dva ptáky a skvělou instalací zrcadel mám pocit, že je místnost obrovská. Díky zrcadlům se vše několikrát zvětšilo a prostor, který je věnován návštěvníkům a instalaci (asi 2x2 m) je najednou rozlehlá a taky pocit, že jste ve vzduchu. Z reproduktorů zní podmanivá píseň Morituri te Salutant. Ráda bych tu setrvala ještě chvíli, protože z pro mě neznámého důvodu se mi tady líbí nejvíce.

Ale přesto mi zvědavost nedá a jdu do další místnosti, kde poslouchám Anděla. Najednou se ocitám na staré půdě všelijakého haraburdí, sošek andělů, přilbic. Očima bloudím po trámech a sem tam zahlédnu i andělské křídlo, pod trámy nacházím komínek cihel. Na podlaze si všimnu  prázdných nábojnic. Minule jsem je tam neviděla, to až teď.

Stojím před posledními dveřmi. Ty jsem při první návštěvě minula úplně, ale teď vstupuji dovnitř a to, co uvidím, mi vážně vyrazí dech. Po pravé straně je řada misek na psí žrádlo, místo nich je tam nějaký papírek. Jdu blíž a vidím 100 Kč. Za miskami jsou vystavené židle. V první části se židle vznáší do vzduchu a jedna z nich protrhla strop. V druhé části stůl a židle levitují. Otáčím se o sto osmdesát stupňů a čeká mě krásný pohled. 9 skleněných vitrín a na nich zavěšené poznámky, které vlastnoručně psal Karel Kryl. Podívám se dolů a všude vidím roztříštěné sklo. Bojím se vstoupit, odvahu nenacházím, nechám si to na příště. A co tady poslouchám? Habet, Vánoční & Novoroční, Rakovina. Chvíli posedím, poslechnu si písně až do konce.

Pak se zvedám a odcházím s hlavou plnou myšlenek. A i když jsem viděla vše, věřím, že při další návštěvě zase objevím něco jiného, čeho jsem si nevšimla, objevím další symboliku, další věci, které se týkají písní Karla Kryla.

   

   

Oficiální stránky Expozice Karla Kryla