Maličkosti všedních dní: Emoce na prvním místě - Stálá expozice Karla Kryla v Kroměříži, Starý pivovar

Završením Roku Karla Kryla je otevření stálé expozice na Starém pivovaru. Expozice byla slavnostně otevřená 12. září 2014 za přítomnosti starostky Daniely Hebnarové.a scénografa architekta Jana Konečného, autora expozice. Po vernisáži následovala komentovaná prohlídka a poté se expozice otevřela široké veřejnosti. Večer se konal koncert na počest Karla Kryla. Vystoupil zde Oskar Petr, Truet a Jamtour.

Pocity
Po mé první návštěvě, která se konala krátce po otevření expozice, výstavu navštěvuji podruhé. Tentokrát jsem sama, mám víc času, více klidu na to, abych si vše poslechla znovu a detailněji prohlídla a nacházím zde řadu věcí, které mi napoprvé unikly.

Vcházím dovnitř a po levé straně mě vítá životopis Karla Kryla a pod ním usušené růže propletené s ostnatým drátem. Jdu napravo úplně dozadu. Cestou mě provází řada básniček psaných na sklo a když se podívám dolů, zjistím, že i na podlaze je jich několik.

Otvírám první dveře, které se za mnou zavřou. Stisknu tlačítko a náhle se ozvou první slova z písně Bratříčku, zavírej vrátka. Současně se začne odsouvat posuvná zeď a zvedat závora. Završením je déšť, který se line z rýny a padá dolů, kde tvoří pomyslné bláto, které cítíte. Mám husí kůži a je mi zima.

Ocitám se v další místnosti, kde hraje Marat ve vaně. Je zde otáčivý jehlan popsaný matematickými vzorci a projekce promítá různé obrazy jako lebky či plamen. A i přesto, že je to relativně velká místnost, mám pocit stísněnosti a po chvíli jsem ráda, že jsem venku.

Oevírám další dveře a i na podruhé oněmím úžasem. V této místnosti nacházím zrcadla a dva ptáky a skvělou instalací zrcadel mám pocit, že je místnost obrovská. Díky zrcadlům se vše několikrát zvětšilo a prostor, který je věnován návštěvníkům a instalaci (asi 2x2 m) je najednou rozlehlá a taky pocit, že jste ve vzduchu. Z reproduktorů zní podmanivá píseň Morituri te Salutant. Ráda bych tu setrvala ještě chvíli, protože z pro mě neznámého důvodu se mi tady líbí nejvíce.

Ale přesto mi zvědavost nedá a jdu do další místnosti, kde poslouchám Anděla. Najednou se ocitám na staré půdě všelijakého haraburdí, sošek andělů, přilbic. Očima bloudím po trámech a sem tam zahlédnu i andělské křídlo, pod trámy nacházím komínek cihel. Na podlaze si všimnu prázdných nábojnic. Minule jsem je tam neviděla, to až teď.

Stojím před posledními dveřmi. Ty jsem při první návštěvě minula úplně, ale teď vstupuji dovnitř a to, co uvidím, mi vážně vyrazí dech. Po pravé straně je řada misek na psí žrádlo, místo nich je tam nějaký papírek. Jdu blíž a vidím 100 Kč. Za miskami jsou vystavené židle. V první části se židle vznáší do vzduchu a jedna z nich protrhla strop. V druhé části stůl a židle levitují. Otáčím se o sto osmdesát stupňů a čeká mě krásný pohled. 9 skleněných vitrín a na nich zavěšené poznámky, které vlastnoručně psal Karel Kryl. Podívám se dolů a všude vidím roztříštěné sklo. Bojím se vstoupit, odvahu nenacházím, nechám si to na příště. A co tady poslouchám? Habet, Vánoční & Novoroční, Rakovina. Chvíli posedím, poslechnu si písně až do konce.

Pak se zvedám a odcházím s hlavou plnou myšlenek. A i když jsem viděla vše, věřím, že při další návštěvě zase objevím něco jiného, čeho jsem si nevšimla, objevím další symboliku, další věci, které se týkají písní Karla Kryla.