pondělí 28. srpna 2017

Zápisky z turistova deníku: Za krásami Kroměříže

Když bydlíte ve městě, které je obsypáno památkami, už je nevidíte a nevnímáte tak jako turista, který sem přijede na výlet. Aspoň tak to vidím já. Bydlím v Kroměříži, v krásném městě s krásným zámkem a krásnými zahradami. Je zde k vidění mnohem víc, než jsem vyjmenovala, ale pro turisty jsou právě tyto věci velkým lákadlem a tahákem.

Ten, kdo přijel do Kroměříže 26. a 27. srpna, se mohl zúčastnit turistického výletu po Kroměříži. Start i cíl byl před TIC. Všichni účastníci obdrželi plánek města s otázkami. Tento plánek obsahoval dvě trasy - tříkilometrovou a pětikilometrovou. Odměnou byli turistické vizitky, diplom a odznáček.

Obě trasy nejsou náročné. S dětmi bych určitě šla tu kratší trasu. Protože jsem šla sama, vybrala jsem si tu delší trať a rozhodně jsem nelitovala. 

První zastavení bylo na Riegrově náměstí u Kostela nanebevzetí Panny Marie. Místní (a možná i přespolní) kostelu říkají jednoduše - Panenka Marie. Tento římskokatolický kostel postavil ve 13. století Bruno ze Schauenburku. V roce 1643 Kroměříž obsadili Švédové. Za pomoci Valachů nechali kostel vyrabovat a vyhořet. Teprve v roce 1736 byl kostel vysvěcen biskupem, kterým byl Otto Honorius Egkh (jiné zdroje uvádějí kardinála Schrattenbacha).

Mou další zastávkou byl Kostel sv. Jana Křtitele. I tento je římskokatolický. Založili ho piaristé (řeholní řád) z Kroměříže v letech 1737 - 1768 podle architektonických plánů  I. J. Cyraniho z Bolleshausu. Byl postaven poblíž již neexistující Kovářské brány. Předtím tu stála komenda řádu johanitů (komenda = sídlo rytířského či křižovnického řádu). Vedle kostela stojí socha svatého Jana Nepomuckého v jeho klasickém provedení.
   

    

Po této zastávce jsem zamířila ke Květné zahradě. Je upravena ve francouzském stylu. Květnou zahradu, které se dříve říkalo Libosad, nechal vybudovat v letech 1665 - 1675 biskup Karel II. z Lichtenštejna-Kastelkornu. V Květné zahradě je spousta zajímavostí. Dominantou je Rotunda s Foucaultovým kyvadlem a Kolonáda. K shlédnutí jsou zde i skleníky, bludiště a spoustu dalšího.




Další z technických kroměřížských památek je biskupská mincovna. Nachází se za arcibiskupským zámkem necelých 300 metrů. V areálu mincovny můžete navštívit nejen výstavu mincí a medailí, ale také mlýn a galerii Orlovnu.. První zmínky o mincovně pochází z roku 1608, kdy město Kroměříž získalo privilegium razit mince. Více informací si můžete přečíst v mém článku, kde se biskupské mincovně věnuji podrobněji.
Zdroj: Kroměříž.cz


Po Mincovně už jsem mířila do mé oblíbené Podzámecké zahrady alias Podzámky. Tato druhá kroměřížská zahrada je stavěná v anglickém stylu. Byla založená po roce 1509. Je zde spoustu zákoutí, rybníčků, také je zde k vidění čínský pavilonek, pompejská kolonáda, obora či zoo koutek. 
  

Součástí zahrady je také Pionýrská louka, kde se konají různé akce - hudební festivaly, dětské dny a podobně. Dominantou je však Maxmiliánův dvůr, který byl vybudován v letech 1844 - 1845 architektem Antonínem Archem na žádost arcibiskupa Maxmiliana Sommeraua-Beckha. Byl postaven za velké peníze, což bylo trnem v oku veřejného mínění, ale někteří byly ze dvora unešení. Není divu - dvůr sloužil jako hospodářský statek s chovem hovězího dobytka s prodejem mléčných výrobků. Záměrem bylo vytvořit ornamental farm (ornamental farm - skloubení krásy s účelností, estetické funkce s funkcí hospodářskou. Stavba s přilehlými pastvinami měla poskytnout potěchu pro oko arcibiskupa i jeho hostů, se kterými se zde mohl kdykoliv zastavit na sklenici čerstvého mléka. K tomuto účelu zde byl dokonce zřízen samostatný salonek. Zdroj: Hubertcentrum). V současné době dvůr slouží jako stáj pro koně a hipologické muzeum.

Stylově podobnou stavbou je Maxmimilánova kolonáda. Vybudoval ji opět architekt Antonín Arche v roce 1846. Stavbě se také říká Pompejská kolonáda. V 19. století zde totiž byly vystaveny busty, které se našly přímo v archeologických vykopávkách města Pompeje.

Zvláštností Podzámecké zahrady jsou voliéry a zookoutek. Jsou zde nejen různé andulky, holoubci, ale také opice, například makak červenolící. Volně se pohybují kachny a když budete mít štěstí, možná se vám podaří najít i páva s roztaženým chvostem. 



Mou poslední zastávkou byl arcibiskupský zámek. Povídání o našem zámku by zabralo minimálně celou stránku, tak tedy jen stručně. Celá historie zámku je spjata s biskupstvím v Olomouci. Poté, co Švédové dobili Kroměříž, začal s obnovou města i zámku biskup Karel II. z Lichtenštejnu-Kastelkornu. Zámek byl také dějištěm významné události - 22. 11. 1848 se zde konal Kroměřížský sněm. V roce 1998 byl zámek a přilehlé zahrady zapsány do památek UNESCO. Zámek je nádherný a fotogenický.



A hotovo. Děkuji moc pořadatelkám za vytvoření této akce. Doufám, že se další uskuteční co nejdříve, protože takové věci se nikdy neomrzí.

úterý 15. srpna 2017

Zápisky z turistova deníku: Jeden den ve Westernovém městečku v Boskovicích

V Boskovicích jsem byla naposledy na základní škole. To už je skoro dvacet let, řekla bych. Od té doby uplynulo už mnoho vody a já se díky rychle tekoucím vodám rozhodla, že se do Boskovic podívám znovu. Tentokrát se svými dětmi.

Vyjížděly jsme z Kroměříže směr Prostějov, který je samý kruhový objezd, až se mi z toho opravdu točila hlava. Obava, že v Prostějově zajedu někam, kam nemám, mi naháněla husí kůži, ale kupodivu jsme to zvládly celkem v pohodě. Ocenila bych také více značení směr Boskovice, protože ten, kdo je horší řidič než já, těžko bude vědět, že Boskovice leží směrem Němčice na Hané. Ale to jen tak odbočka.

Do Boskovic jsme dorazily za hodinu a půl, těsně před tím, než se otevřely brány městečka. Parkoviště je dostatečně velké, vejde se tam až dvě stě aut, takže žádný strach, že nezaparkujete. Do Boskovic se dá v poklidu dojet i vlakem, autobusem.

V městečku neplatí naše měna. Naše první kroky tedy vedly do banky, kde jsme si vyměnily naše koruny za boskovické dolary a už jsme se se mohly pomalu rozkoukávat. A že toho k vidění bylo opravdu hodně.

Na Main Street stojí různé obchůdky se suvenýry, také občerstvení a Saloon 1870, kde se konají různá hudební vystoupení. Kousek dál od Main Street se nachází rýžoviště zlata, archeologické vykopávky či Kovo ZOO s bludištěm, pak také jezdecká aréna, kde probíhají různá koňská show. Ještě dál můžete navštívit šamana, indiánská týpí. 

Děti (a klidně i dospělí) si také můžou zajet na koni, půjčit si kozu a nebo si vyzkoušet svoji šikovnost v lanovém centru.

A to je jenom část, co jsem vyjmenovala.

Součástí vstupného byl i program, který byl pro nás velmi zajímavý. V jedenáct byla show na koních pod dozorem Dáši Rozsívalové, ve dvanáct začalo hudební vystoupení Ilony Stryové, ve čtrnáct hodin svoje umění předvedla na Main Street šikovná pistolnice Anny, která umí perfektně zacházet nejen s pistolemi, ale i s biči. Poslední představení bylo divadlo Sedm statečných znovu zasahuje. Tato bláznivá crazy komedie strhla každého diváka. Jediný placený program bylo kouzelnické vystoupení Ondřeje Soukupa.

Další ostatní atrakce už byly za boskovické dolary, takže doporučuji si vyměnit hodně peněz. "Jediné, co je zadarmo, je chytání lelků a koukání do blba." Cituji šerifova slova.

Po divadelním vystoupení jsme pomalu opouštěly westernový areál. Kdo měl ještě sílu a chuť, mohl si v přilehlém sportparku vyzkoušet cyklistické dovednosti.

Byl to příjemný den, pro děti jako stvořený.

úterý 16. května 2017

Omalovánky Měsíční kroniky


ILUSTRACE: Kathryn Gee
NAKLADATELSTVÍ: Egmont
ROK: 2017
POČET STRAN: -
ZDROJ: vlastní


HODNOCENÍ:



Anotace
Postavy, místa a scény z oblíbené dystopické série Marissy Meyerové Měsíční kroniky znovu ožívají v nápadité knize omalovánek vytvořené samotnými fanoušky.

Hodnocení
Progressa Magic, stříbrná Polycolor, pleť: Mondeluz,
Na článek o omalovánkách Měsíční kroniky jste si museli hodně dlouho počkat. Koneckonců já také. Důvod je jednoduchý - než se pustím do vybarvování, chtěla jsem si přečíst minimálně první díl z této série. A začala jsem od začátku, tedy od Cinder. Po přečtení prvního dílu jsem nadšená a z vykreslování omalovánek taky.

I přesto, že papír je takový lepší kancelářák, vydrží docela hodně. I moje akvarelové malování. Sice papír na druhé straně trochu zvlnkovatěl, ale žádná hrůza. Navíc velkou výhodou je, že obrázky jsou jen na jedné straně. Na té druhé je doprovázející text z různých dílů Měsíčních kronik.

A jaké obrázky zde můžete najít? Především postavy - Cinder, Kaie, Winter, Scarlet, Levanu a další a další postavy. V další části omalovánek je představen i svět Měsíčních kronik. Můžete si tak vybarvit místa v Novém Pekingu, vykreslit farmu Benoitových ve Francii či Cressin satelit na Sahaře. Také jsou zde různé momentky, například situaci, kdy se princ Kai objevil na tržišti s porouchaným androidem nebo tanec Cinder s novopečeným císařem.

FC Albrecht Dürer, Mondeluz, Anilinky
Jak už jsem se zmiňovala, obrázky jsou jednostránkové, jsou ale přes celou stranu. Vazba těchto omalovánek je měkká, je čtvercového formátu.

Měsíční kroniky napsala spisovatelka Marissa Meyer. Tyto omalovánky nakreslila její velká fanynka Kathryn Gee. O tom, jak omalovánky vznikly, je zajímavé vyprávění hned na začátku knihy. A vlastně text doprovází celou knihu. Na jednu stranu bezva nápad, ale pokud nechcete přijít o překvapení z dalších knih, doporučuji tyto texty nečíst. Několik spoilerů mi totiž vyzradilo některé zápletky.

Ilustrace jsou nádherné. Ovšem někdy jsem měla pocit, že si Cinder představuji úplně jinak, spíše jako dívku z knižní obálky, tady z ní ilustrátorka velkou krasavici neudělala.

Z omalovánek mám velkou radost, zvlášť když vím, že se mi knižní předloha hodně líbí.  Můžu ji doporučit dál, protože my, kteří máme rádi omalovánky, dokážeme z černobílých ilustrací udělat neskutečně barevné obrazy, které ožívají.

Napsáno pro Databázi knih.

pátek 28. dubna 2017

Se školkou v Nitře, 21. 4. 2017

Kroměříž a Nitra. Dvě města, která jsou partnery již od roku 1973.  Projekt, který vznikl v roce 2005, je určen pro děti z mateřských škol. Cílem projektu je navázání partnerských vztahů mezi Mateřskými školami v Kroměříži a v Nitře za účelem seznámení se s kulturním a historickým dědictvím míst, výměny poznatků a zkušeností v oblasti předškolní výchovy, spolupráci s rodinou a snovými netradičními formami v oblasti estetické výchovy v MŠ.

A tak se díky tomu projektu mohli současní kroměřížští předškoláci podívat do slovenské Nitry. Ráno se u autobusu sešlo jedenáct dětí a dvacet tři dospělých. Cesta měla trvat tři hodiny a maminky svým dětem připravily svačinky, aby při tak dlouhé cestě neměly brzo hlad. 😀

O půl deváté jsme zdárně přijeli k česko-slovenským hranicím. V místním sklářském podniku byla povinná přestávka. Krátce po ní jsme pokračovali dál. Z okna autobusu jsme pozorovali (nevím jak ostatní, ale já ano) okolní krajiny. My, kteří žijeme na Hané a jsme zvyklí na plochý ráz krajiny, jsme byli najednou obklopeni vysokými kopci, některé z nich byli na vrcholcích pokryty sněhem. Ne, nebylo to způsobené nadmořskou výškou, ale aprílovým počasím, které nás sužovalo v předchozích dnech, kdy teplota přes den nešla nad 5°C a i v nížinách jsme mohli vidět sníh.

O hodinu a půl později náš autobus dorazil do slunné Nitry. Ano, do slunné, s teplotou kolem 12°C, prostě ideální a krásné počasí jako na objednávku.

Naše první nitranská zastávka byla v Mateřské škole Alexyho. Čekalo nás přivítání nitranských předškoláčků, kteří krásně zazpívali slovenskou lidovou píseň. Děti také rády zpívají slovenskou národní hymnu, a i tu nám s rozzářenýma očima zazpívaly. Čekal je velký potlesk.

Děti nám rozdaly vynikající slané pečivo, děti dostaly šťávu a dospělí ochutnali tradiční tatranský čaj. Po krátkém občerstvení nás čekaly fyzikální pokusy tety Ľubky (PaedDr. Ľubomíra Valovičová, PhD. z FPV UKF Nitra). Bylo to zajímavé nejen pro děti, ale i pro dospělé, protože teta Ľubka si přichystala pokusy s vodou i ohněm. Na závěr kroměřížské paní učitelky obdržely dárečky pro děti ve školkách.

Po tak náročné cestě jsme byli hladoví, a tak jsme se všichni přesunuli o kousek dál do základní školy, kde na nás čekal oběd v podobě zeleninové polévky s nudlemi a kuřecím plátkem s rýží a kompotem.

Následoval přesun do autobusu, který nás zavezl pod nitranský hrad. Paní učitelka Vierka nám krátce dělala i průvodkyni. Dozvěděli jsme se, že 21. duben je den, kdy se otevírají hrady a vše tedy máme zadarmo. Do tohoto termínu měla být hotová i stezka, která vedla z parkoviště k hradu, ale ještě hotová nebyla a my jsme se k hradu dostali oklikou. Cestou jsme si mohli sáhnout na prsty sochy Atlanta alias Corgoně. Prý plní sny, tak pro jistotu sáhnout na všech deset, aby se přání vyplnila.

Pod hradem jsme viděli i sochu knížete Pribiny, který v Nitře panoval v 9. století, a těsně před branami je postavený morový sloup z roku 1750. Stačí pár kroků a jsme uvnitř hradu. Zúčastnili jsme se šermířského představení, prohlédli si malé dravce a pokochali jsme se výhledem na kopec Zobor či na druhý kopec Kalvária. Vystoupili jsme na hradní věž, kde foukal silný vítr. Po sestupu jsme navštívili ztichlou kapli.


Došli jsme také k soše papeže Jana Pavla II. Shodou okolností na hradě probíhala svatba a nevěsta se našim dětem ukázala. Takové překvapení určitě krásná nevěsta nečekala.


Za chvíli jsme už zase seděli v autobuse, který nás vezl do další školky. Tato Piaristická školka byla vytvořená ze školy, takže dané prostory se musely přizpůsobit potřebám školky. Například záchody nejsou v místě třídy, ale děti musí ze třídy vyjít  na chodbu a pak na záchod.  Pro nás je to nezvyk, ale zdejší prostory to jinak neumožňují. Paní učitelky tuto školku vytvořily s láskou a je to znát. Je zde deset tříd, dvě z nich jsou pro děti s očními vadami. 

Děti jsme nechali v malé herničce, kde si mohly chvíli pohrát, a my dospělí jsme šli na prohlídku zdejší školky. Nakonec jsme se sesedli, dostali jsme kávu, bylo pro nás připravené pohoštění a povídalo se. Před koncem děti dostaly také drobné dárečky a několik velkých krabic se svačinkou na cestu zpět.

Rozloučili jsme se a vydali jsme se na zpáteční cestu domů. Cesta byla bezproblémová, a to také díky panu řidiči, který měl dopravní situaci v Nitře pevně ve svých rukou a obratně manévroval v úzkých uličkách.

Celý den byl naprosto perfektní. Nic se nepokazilo, vše probíhalo hladce a dětem i dospělým se výlet líbil. Do Nitry se určitě ještě jednou podíváme, protože je zde mnoho dalších památek, které stojí za návštěvu.

středa 12. dubna 2017

Omalovánky Selekce


ILUSTRACE: Sandra Suy
NAKLADATELSTVÍ: CooBoo
ROK: 2017
POČET STRAN: -
ZDROJ: vlastní


HODNOCENÍ:



Anotace
Jestliže jste si zamilovali sérii Selekce, jsou tyto krásné omalovánky to pravé pro vás. Půvabné ilustrace jednotlivých postav z tohoto světa stejně jako úžasné ručně psané citáty ze všech knih této fantastické série vás naprosto uchvátí a přenesou vás mezi Maxona, Aspena, Americu, Marlee a další.

Hodnocení
třpytivá gelová pera
Další knižní omalovánky, které se objevily na našem trhu, se jmenují Selekce. Knižní podoba se skládá z pěti dílů - Selekce, Elita, První, Dcera a Koruna. Příběh je veskrze téměř pohádkový - jeden princ, třicet pět dívek bojující o princovu přízeň. Přiznám se, že jsem tuto sérii zatím ještě nečetla. Ale mám tuto sérii ve svém dlouhatánském seznamu přání.

Omalovánky Selekce jsou ve formátu A4. Mají měkkou vazbu, takže pokud nekreslíte na pevném podkladu, je lepší si pod omalovánky vložit tvrdou podložku.

Omalovánky jsou rozdělené do pěti částí, které jsou pojmenovány stejně jako jednotlivé knižní díly. Název je vyobrazený na černém podkladu s ornamenty. Tento nápad se mi moc líbí. Dále následují dva typy obrázků. Jeden typ ilustrací je černý text vyobrazený na bílém pozadí, obklopený kytičkami, listy či srdíčky. Druhou částí jsou ilustrace postav, které najdete na každém takovémto obrázku.

pastelky Mondeluz rozmývané vodou
Nedá mi to a musím souhlasit s názory, že text, který je v omalovánkách vytištěn, mohl být v češtině. Název je v češtině, autorka má příjmení s českou koncovkou, úvodní text je také v češtině. A anglické úryvky zkrátka nejsou ono. 

Papír v těchto omalovánkách je lehce silnější. Snese trochu akvarelového malování, ale nesmí se moc přehnat vody, protože papír pak prosákne a zkrabatí se. Na jednu stranu to vůbec nevadí, protože obrázky jsou jednostranné, na druhou stranu je to trochu škoda.

Ilustrace jsou však moc krásné, jsou romantické a zamilované. Vybarvování si užijí všichni, kteří mají rádi módu, protože o hezké šaty tady není nouze.

Mně se omalovánky líbí, obrázky dávají spoustu možností, jak je vykreslit. Fantazii se meze nekladou.

Napsáno pro Databázi knih

čtvrtek 23. března 2017

HBO Hra o trůny


ILUSTRACE: Allan Jefferson, Adriana Melo
NAKLADATELSTVÍ: Cpress
ROK: 2017
POČET STRAN: -
ZDROJ: vlastní


HODNOCENÍ:



Anotace
Ponořte se prostřednictvím umělecky pojatých omalovánek do tajemného světa Hry o trůny. Vymalujte portréty svých oblíbených postav, octněte se na chvíli v čarovných scenériích a vychutnejte si vzrušující momenty této slavné ságy. Díky této knize znovu prožijete své oblíbené momenty a přenesete se z každodenního stresu do země dobrodružství a fantazie.

Hodnocení
Faber Castell Albrecht Dürer
Když se řekne Hra o trůny, většině se vybaví buď knihy od G. R. R. Martina nebo seriál. Obě dvě záležitosti jsou vícedílné, knih je v sérii pět, ale i jedna série se dělí na další dvě knihy. Seriál má prozatím šest řad, sedmá se bude natáčet v půlce roku 2017. Každá řada má deset dílů, jeden díl trvá necelou hodinu. Na dlouhé zimní večery máte vystaráno. Sedmá řada bude mít jen sedm dílů a osmá řada (pokud vznikne) bude mít osm. A aby toho nebylo málo, kromě knihy a seriálu vyšel i komiks.

Ať už jste četli nebo viděli Hru o trůny, víte, že je to velmi rozsáhlý epický počin, se spoustou výprav, míst a postav. Také je zde hodně mrtvých, divokých, draků a dalších monster. Přiznám se, že jsem dosud viděla jen jednu řadu seriálu a upřímně řečeno se mi hodně, ale opravdu hodně líbil. Ano, při bojích jsem zavírala oči a otevírala jsem je, až mrtví byli opravdu mrtví.

A protože se mi to, co jsem viděla (neviděla) zatím hodně líbilo, pořídila jsem si i omalovánky. Omalovánky, o kterých bude v tomto článku řeč, jsou z produkce HBO. Ilustrovali je Allan Jefferson a Adriana Melo. Jaký ilustrátor maloval který obrázek říci nemohu.

Koh-i-noor Mondeluz
Když jsem knihu držela v ruce, spadla mi brada. Zaprvé hned na první pohled zjistíte, že je to mega formát - omalovánka měří 30 x 30 cm, což je opravdu úctyhodný rozměr. Obrázky jsou oboustranné, což považuji za menší zlo, protože po použití akvarelových pastelek nebo barev se papír zvlní, ale není to až taková katastrofa. Papír je totiž silnější gramáže, pokud tedy papír nepřemokříte, při zatížení se vám trochu vyrovná a také, pokud šetříte vodou a barvou, se médium na druhé straně neobtiskne.

A co všechno můžete v omalovánkové knize najít? Na své si přijdou především milovníci postav - vykreslit si tak mohou Cersei, Jaimeho, Tyrona, ale také Sansu či Daenerys. Kdo má rád spíše scenérie, může vybarvit mapu Západozemí i Východozemí, královo přístaviště či noční hlídku na Zdi. Nechybí tady i draci či mamuti. V každém ohledu jsou všechny obrázky velmi detailní a také dávají možnost popustit uzdu vaší fantazie.

Napsáno pro Databázi knih

neděle 19. března 2017

Pastelky, Faber Castell Albrecht Dürer

Myslím si, že značku Faber Castell netřeba sáhodlouze představovat. Stejně jako česká značka Koh-i-noor vyrábí řadu výtvarných produktů - pastelky, fixy, gelatos, voskovky, štětce. A stejně jako Kohinorka, tak i FC má řadu školní a uměleckou. V tomto článku se budu věnovat akvarelovým pastelkám Albrecht Dürer.

Přiznám se bez mučení, že na tuto šedesátikusovou sadu jsem musela čekat hodně dlouho. A nakonec jsem ráda, že jsem si ji pořídila. Oproti značce Koh-i-noor umělecké Faber Castell neseženete  v běžném papírnictví. Já tuto sadu pořídila v e-shopu Krajina omalovánek, kde mimochodem ráda nakukuji i nakupuji.

Pastelky jsou uskladněné v plechové krabičce o dvou patrech. Snadno se vytahují, horní platíčko si odkládám do druhé poloviny krabičky. Horší už je to s vytahováním pastelek ze spodního plata - nejlepší je pastelku přitlačit u špičky a posunout k sobě zvednutý konec. No, zkrátka jsem detailistka 😀

Samotná pastelka je celodřevěná, je označená úzkým stříbrným proužkem, konec pastelky je v laku. Pastelka je označená výrobcem, druhem pastelky a německým a anglickým názvem barvy spolu s přiřazeným číslem. Je šestihranná jako běžná pastelka.

Co se týká měkkosti, není až tak měkká jako její kamarádka Mondeluzka. Nepráší a co je úplně nejlepší je to, že vůbec neubývá. S Albrechty jsem už vykreslila řadu obrázků s pozadím a zatím jsem ještě nemusela skoro vůbec strouhat. To je úplně ta nejlepší věc, která může existovat.

Pokud pastelky rozmýváte vodou, krásně vyniknou jednotlivé barvy, nezanechávají ani při suchém malování bílá místečka a po rozmytí vodou nejsou vidět ani jednotlivé tahy pastelkou.

V sadě je šedesát pastelek. Vyrábí se i sto dvaceti kusová sada, ale dobrá zpráva je ta, že se pastelky dají dokoupit i jednotlivě. Co mi tady chybí, jsou barvičky, kterými bych mohla vymalovat pleť.Ale to zas tak nevadí - pastelky si koupím v e-shopu. Jedna pastelka stojí 41 Kč.

Co víc dodat. S pastelkami jsem nadmíru spokojená. A myslím si, že se dostaly na místo před Mondeluzkami.

středa 15. února 2017

Pastelky, Koh-i-noor Mondeluz

V minulém článku jsem se zmiňovala, že pro začátek vaší vybarvovací kariéry není potřeba kupovat drahé pastelky. Po roce a půl vykreslování jsem si pořídila značku Faber Castell, do té doby jsem si vystačila s naší českou značkou Koh-i-noor. Přiznám se, že nemám pastelky Polycolor, takže o těchto pastelkách mluvit nebudu, protože s nimi nemám žádné zkušenosti, pokud se nepočítá červená, modrá a bílá. 😊

Poté, co jsem zjistila, že mě vybarvování bude bavit, jsem si pořídila pastelky Mondeluz. Výhodou je, že jsou snadno dostupné v každém papírnictví a také cena není tak horentní. Za největší sadu zaplatíte kolem 400 Kč. (cena je orientační, liší se od prodejců). Nejprve jsem si koupila malou sadu, nejspíše dvanácti kusů v papírové krabičce. Když jsem zjistila, že mi tato malá sada opravdu nestačí, k narozeninám jsem dostala sadu největší, která obsahovala 72 pastelek.

Moje druhá sada
Tato sada je uskladněná v papírové krabičce. Najdete zde tři patra pastelek ve slabých umělohmotných přihrádkách, které se při častém používání často poškodí. Mně to až tak nevadí, je to prostě známka toho, že pastelky užívám a mám je ráda.

Součástí balení jsou tři kulaté štětce ve velikostech 3, 6 a 8. Někde mi záhadně zmizel ten nejtenčí štětec z první sady, ale stejně nejčastěji používám prostřední velikost na pozadí nebo na větší plochy. Mám raději, když jsou štětce pevnější a moc se neohýbají. Dalším dárkem v balení jsou dvě naprosto skvělá ořezávátka. Hodně jsem je používala a pastelky se ořezávaly moc dobře. Jedinou nevýhodou bylo to, že se nedají koupit jinde než v sadě. A to je na škodu. 

A teď zpět k pastelkám. Mondeluzky jsou akvarelové medium. Akvarelové znamenají to, že po nanesení pastelky na papír lze tah pastelkou rozmýt vodou. Tím vynikne sytost jednotlivých barev a také se zakrývají viditelné tahy pastelkami.

Prví sada hodně používaná
Každá pastelka je označená výrobcem, typem pastelky a číslem. Číslování pastelky je různé. Označení 3720 je kusové, pastelky s číslem 3710 najdete v sadě. Tvar pastelky je šestihran. Dlouhý zlatý konec je typický pro kusové Mondeluz. Některé Mondeluzky zlatý konec nemají, ty najdete v sadě. Rozdíl mezi nimi je ve dřevě, ty s koncem jsou kvalitnější. Upřímně, nevím. Kvalita mi přišla stejná.

Mondeluzky mají měkkou tuhu, na pastelku nemusíte moc tlačit. Tím, že je měkká, je snadno roztíratelná jak blenderem, tak i bílou pastelkou. Největší efekt však udělá s vodou. Díky měkkosti se  s nimi lehce stínuje a barvy se na sebe snadno vrství. Můžou tak vzniknout nové odstíny tón v tónu nebo úplně nové, např kombinace modré a fialové.

několik kusovek
Ačkoliv jsou Mondeluzky mojí srdcovkou, mají velkou nevýhodu - rychle ubývají a také hodně práší. Také zanechávají bílá místečka, ale ty se dají skrýt rozmytím. Také záleží na tom, na jaký papír kreslíte.

Suma sumárum, s Mondeluzkami jsem začínala a budu v nich pokračovat dál. Jsou to pastelky, které jsou vhodné jak pro začátečníky, tak i pro pokročilejší. Rozhodně stojí za to si je pořídit.