Zápisky z turistova deníku: Za krásami Kroměříže

Když bydlíte ve městě, které je obsypáno památkami, už je nevidíte a nevnímáte tak jako turista, který sem přijede na výlet. Aspoň tak to vidím já. Bydlím v Kroměříži, v krásném městě s krásným zámkem a krásnými zahradami. Je zde k vidění mnohem víc, než jsem vyjmenovala, ale pro turisty jsou právě tyto věci velkým lákadlem a tahákem.

Ten, kdo přijel do Kroměříže 26. a 27. srpna, se mohl zúčastnit turistického výletu po Kroměříži. Start i cíl byl před TIC. Všichni účastníci obdrželi plánek města s otázkami. Tento plánek obsahoval dvě trasy - tříkilometrovou a pětikilometrovou. Odměnou byli turistické vizitky, diplom a odznáček.

Obě trasy nejsou náročné. S dětmi bych určitě šla tu kratší trasu. Protože jsem šla sama, vybrala jsem si tu delší trať a rozhodně jsem nelitovala. 

První zastavení bylo na Riegrově náměstí u Kostela nanebevzetí Panny Marie. Místní (a možná i přespolní) kostelu říkají jednoduše - Panenka Marie. Tento římskokatolický kostel postavil ve 13. století Bruno ze Schauenburku. V roce 1643 Kroměříž obsadili Švédové. Za pomoci Valachů nechali kostel vyrabovat a vyhořet. Teprve v roce 1736 byl kostel vysvěcen biskupem, kterým byl Otto Honorius Egkh (jiné zdroje uvádějí kardinála Schrattenbacha).

Mou další zastávkou byl Kostel sv. Jana Křtitele. I tento je římskokatolický. Založili ho piaristé (řeholní řád) z Kroměříže v letech 1737 - 1768 podle architektonických plánů  I. J. Cyraniho z Bolleshausu. Byl postaven poblíž již neexistující Kovářské brány. Předtím tu stála komenda řádu johanitů (komenda = sídlo rytířského či křižovnického řádu). Vedle kostela stojí socha svatého Jana Nepomuckého v jeho klasickém provedení.

   

    

Po této zastávce jsem zamířila ke Květné zahradě. Je upravena ve francouzském stylu. Květnou zahradu, které se dříve říkalo Libosad, nechal vybudovat v letech 1665 - 1675 biskup Karel II. z Lichtenštejna-Kastelkornu. V Květné zahradě je spousta zajímavostí. Dominantou je Rotunda s Foucaultovým kyvadlem a Kolonáda. K shlédnutí jsou zde i skleníky, bludiště a spoustu dalšího.

Další z technických kroměřížských památek je biskupská mincovna. Nachází se za arcibiskupským zámkem necelých 300 metrů. V areálu mincovny můžete navštívit nejen výstavu mincí a medailí, ale také mlýn a galerii Orlovnu.. První zmínky o mincovně pochází z roku 1608, kdy město Kroměříž získalo privilegium razit mince. Více informací si můžete přečíst v mém článku, kde se biskupské mincovně věnuji podrobněji.

Zdroj: Kroměříž.cz

Po Mincovně už jsem mířila do mé oblíbené Podzámecké zahrady alias Podzámky. Tato druhá kroměřížská zahrada je stavěná v anglickém stylu. Byla založená po roce 1509. Je zde spoustu zákoutí, rybníčků, také je zde k vidění čínský pavilonek, pompejská kolonáda, obora či zoo koutek. 

  

Součástí zahrady je také Pionýrská louka, kde se konají různé akce - hudební festivaly, dětské dny a podobně. Dominantou je však Maxmiliánův dvůr, který byl vybudován v letech 1844 - 1845 architektem Antonínem Archem na žádost arcibiskupa Maxmiliana Sommeraua-Beckha. Byl postaven za velké peníze, což bylo trnem v oku veřejného mínění, ale někteří byly ze dvora unešení. Není divu - dvůr sloužil jako hospodářský statek s chovem hovězího dobytka s prodejem mléčných výrobků. Záměrem bylo vytvořit ornamental farm (ornamental farm - skloubení krásy s účelností, estetické funkce s funkcí hospodářskou. Stavba s přilehlými pastvinami měla poskytnout potěchu pro oko arcibiskupa i jeho hostů, se kterými se zde mohl kdykoliv zastavit na sklenici čerstvého mléka. K tomuto účelu zde byl dokonce zřízen samostatný salonek. Zdroj: Hubertcentrum). V současné době dvůr slouží jako stáj pro koně a hipologické muzeum.

Stylově podobnou stavbou je Maxmimilánova kolonáda. Vybudoval ji opět architekt Antonín Arche v roce 1846. Stavbě se také říká Pompejská kolonáda. V 19. století zde totiž byly vystaveny busty, které se našly přímo v archeologických vykopávkách města Pompeje.

Zvláštností Podzámecké zahrady jsou voliéry a zookoutek. Jsou zde nejen různé andulky, holoubci, ale také opice, například makak červenolící. Volně se pohybují kachny a když budete mít štěstí, možná se vám podaří najít i páva s roztaženým chvostem. 

Mou poslední zastávkou byl arcibiskupský zámek. Povídání o našem zámku by zabralo minimálně celou stránku, tak tedy jen stručně. Celá historie zámku je spjata s biskupstvím v Olomouci. Poté, co Švédové dobili Kroměříž, začal s obnovou města i zámku biskup Karel II. z Lichtenštejnu-Kastelkornu. Zámek byl také dějištěm významné události - 22. 11. 1848 se zde konal Kroměřížský sněm. V roce 1998 byl zámek a přilehlé zahrady zapsány do památek UNESCO. Zámek je nádherný a fotogenický.

A hotovo. Děkuji moc pořadatelkám za vytvoření této akce. Doufám, že se další uskuteční co nejdříve, protože takové věci se nikdy neomrzí.

Zápisky z turistova deníku: Jeden den ve Westernovém městečku v Boskovicích

V Boskovicích jsem byla naposledy na základní škole. To už je skoro dvacet let, řekla bych. Od té doby uplynulo už mnoho vody a já se díky rychle tekoucím vodám rozhodla, že se do Boskovic podívám znovu. Tentokrát se svými dětmi.

Vyjížděly jsme z Kroměříže směr Prostějov, který je samý kruhový objezd, až se mi z toho opravdu točila hlava. Obava, že v Prostějově zajedu někam, kam nemám, mi naháněla husí kůži, ale kupodivu jsme to zvládly celkem v pohodě. Ocenila bych také více značení směr Boskovice, protože ten, kdo je horší řidič než já, těžko bude vědět, že Boskovice leží směrem Němčice na Hané. Ale to jen tak odbočka.

Do Boskovic jsme dorazily za hodinu a půl, těsně před tím, než se otevřely brány městečka. Parkoviště je dostatečně velké, vejde se tam až dvě stě aut, takže žádný strach, že nezaparkujete. Do Boskovic se dá v poklidu dojet i vlakem, autobusem.

V městečku neplatí naše měna. Naše první kroky tedy vedly do banky, kde jsme si vyměnily naše koruny za boskovické dolary a už jsme se se mohly pomalu rozkoukávat. A že toho k vidění bylo opravdu hodně.

Na Main Street stojí různé obchůdky se suvenýry, také občerstvení a Saloon 1870, kde se konají různá hudební vystoupení. Kousek dál od Main Street se nachází rýžoviště zlata, archeologické vykopávky či Kovo ZOO s bludištěm, pak také jezdecká aréna, kde probíhají různá koňská show. Ještě dál můžete navštívit šamana, indiánská týpí. 

Děti (a klidně i dospělí) si také můžou zajet na koni, půjčit si kozu a nebo si vyzkoušet svoji šikovnost v lanovém centru.

A to je jenom část, co jsem vyjmenovala.

Součástí vstupného byl i program, který byl pro nás velmi zajímavý. V jedenáct byla show na koních pod dozorem Dáši Rozsívalové, ve dvanáct začalo hudební vystoupení Ilony Stryové, ve čtrnáct hodin svoje umění předvedla na Main Street šikovná pistolnice Anny, která umí perfektně zacházet nejen s pistolemi, ale i s biči. Poslední představení bylo divadlo Sedm statečných znovu zasahuje. Tato bláznivá crazy komedie strhla každého diváka. Jediný placený program bylo kouzelnické vystoupení Ondřeje Soukupa.

Další ostatní atrakce už byly za boskovické dolary, takže doporučuji si vyměnit hodně peněz. "Jediné, co je zadarmo, je chytání lelků a koukání do blba." Cituji šerifova slova.

Po divadelním vystoupení jsme pomalu opouštěly westernový areál. Kdo měl ještě sílu a chuť, mohl si v přilehlém sportparku vyzkoušet cyklistické dovednosti.

Byl to příjemný den, pro děti jako stvořený.