Rozhovor s Věrou Škultétyovou: "Naše rukopisy vyjadřují naše vlastní Já"

Před několika dny jsem byla v kroměřížské knihovně na přednášce zabývající se historií a významem písma. Přednáška byla zajímavá, ale vyvolala ve mně řadu otázek. Oslovila jsem tedy Mgr. Věru Škultétyovou, aby mi o grafologii pověděla více. 

Tajemství našeho písma

Konferenční sál Knihovny Kroměřížska se 17. října 2017 zaplnil lidmi, kteří si přišli poslechnout přednášku Mgr. Věry Škultétyové na téma Tajemství našeho písma. Na přednášku jsem šla s vědomím, že se dozvím zajímavé informace o písmu, jak z něj poznat osobnost člověka a další náležitosti, které patří k rukopisům a grafologii vůbec. 

Přednášející se však zaměřila na jiný aspekt a to především na vývoj písma nejen v českých zemích. V dávnověku lidé písmo neznali, ale dorozumívali se pomocí obrázků, které se postupně vyvíjely až k jednotlivým písmenům. Zmiňovala hieroglyfy jak egyptské, tak i čínské. 

Seznámila nás také s vývojem písma od 8. století, kdy se psalo karolínskou minuskulou (malá oblá písmena), později byla nahrazena hlaholicí a cyrilicí. 

V 10. a 12. století se začalo používat latinské a hebrejské písmo. Ve 13. až 14. století vznikají písařské školy, nejznámější škola vznikla na Vyšehradu. Písaři pocházeli ze šlechtických rodin. Museli projít speciálním výcvikem, dbalo se na krasopis. Píše se diplomatickou minuskulou (vysoké a štíhlé písmo). Významná střediska vzdělanosti se nacházela v klášterech. V tomto období se také písaři vrací k antice, vzniká tak humanistické písmo souběžně s písmem novogotickým.

Zlomovým okamžikem se stává vynález knihtisku (Jan Gutenberg). První kniha byla vytištěna v roce 1454 v Mohuči, v české zemi to bylo až v roce 1476. Z knihtisku se stal velice dobrý byznys, protože více lidí umělo jak číst, tak i psát.

V 16. až 18. století se v českých zemí píše německým kurentem (protáhlé smyčky nahoře i dole). Stav písařských úředníků se zvýšil až na 5000. Většinou psali kurentem, později latinkou. Byla zavedená povinná školní docházka, u dětí se dbalo na krasopis. 

V 19. až 20. století dochází k velkým změnám. Používáme latinku ze Spojených států amerických. píšeme také tzv. scriptem, což je tiskací písmo, ale pro grafology je méně čitelný než písmo psací. V roce 2009 vznikl Comenia Script, což je nespojované psací písmo.

Mgr. Škultétyová ve své prezentaci také ukázala rukopis Boženy Němcové. Vlivem různých událostí, jak soukromých, tak i profesních se její rukopis pomalu měnil. Posluchači si také mohli prohlédnout různé podpisy slavných osobností, například Miloše Kopeckého, Haliny Pawlowské a dalších.

Na závěr byl prostor i pro dotazy z řad posluchačů a to už se pomalu blížil konec besedy. 

Zápisky z turistova deníku: Za krásami Kroměříže

Když bydlíte ve městě, které je obsypáno památkami, už je nevidíte a nevnímáte tak jako turista, který sem přijede na výlet. Aspoň tak to vidím já. Bydlím v Kroměříži, v krásném městě s krásným zámkem a krásnými zahradami. Je zde k vidění mnohem víc, než jsem vyjmenovala, ale pro turisty jsou právě tyto věci velkým lákadlem a tahákem.

Ten, kdo přijel do Kroměříže 26. a 27. srpna, se mohl zúčastnit turistického výletu po Kroměříži. Start i cíl byl před TIC. Všichni účastníci obdrželi plánek města s otázkami. Tento plánek obsahoval dvě trasy - tříkilometrovou a pětikilometrovou. Odměnou byli turistické vizitky, diplom a odznáček.

Obě trasy nejsou náročné. S dětmi bych určitě šla tu kratší trasu. Protože jsem šla sama, vybrala jsem si tu delší trať a rozhodně jsem nelitovala. 

První zastavení bylo na Riegrově náměstí u Kostela nanebevzetí Panny Marie. Místní (a možná i přespolní) kostelu říkají jednoduše - Panenka Marie. Tento římskokatolický kostel postavil ve 13. století Bruno ze Schauenburku. V roce 1643 Kroměříž obsadili Švédové. Za pomoci Valachů nechali kostel vyrabovat a vyhořet. Teprve v roce 1736 byl kostel vysvěcen biskupem, kterým byl Otto Honorius Egkh (jiné zdroje uvádějí kardinála Schrattenbacha).

Mou další zastávkou byl Kostel sv. Jana Křtitele. I tento je římskokatolický. Založili ho piaristé (řeholní řád) z Kroměříže v letech 1737 - 1768 podle architektonických plánů  I. J. Cyraniho z Bolleshausu. Byl postaven poblíž již neexistující Kovářské brány. Předtím tu stála komenda řádu johanitů (komenda = sídlo rytířského či křižovnického řádu). Vedle kostela stojí socha svatého Jana Nepomuckého v jeho klasickém provedení.

   

    

Po této zastávce jsem zamířila ke Květné zahradě. Je upravena ve francouzském stylu. Květnou zahradu, které se dříve říkalo Libosad, nechal vybudovat v letech 1665 - 1675 biskup Karel II. z Lichtenštejna-Kastelkornu. V Květné zahradě je spousta zajímavostí. Dominantou je Rotunda s Foucaultovým kyvadlem a Kolonáda. K shlédnutí jsou zde i skleníky, bludiště a spoustu dalšího.

Další z technických kroměřížských památek je biskupská mincovna. Nachází se za arcibiskupským zámkem necelých 300 metrů. V areálu mincovny můžete navštívit nejen výstavu mincí a medailí, ale také mlýn a galerii Orlovnu.. První zmínky o mincovně pochází z roku 1608, kdy město Kroměříž získalo privilegium razit mince. Více informací si můžete přečíst v mém článku, kde se biskupské mincovně věnuji podrobněji.

Zdroj: Kroměříž.cz

Po Mincovně už jsem mířila do mé oblíbené Podzámecké zahrady alias Podzámky. Tato druhá kroměřížská zahrada je stavěná v anglickém stylu. Byla založená po roce 1509. Je zde spoustu zákoutí, rybníčků, také je zde k vidění čínský pavilonek, pompejská kolonáda, obora či zoo koutek. 

  

Součástí zahrady je také Pionýrská louka, kde se konají různé akce - hudební festivaly, dětské dny a podobně. Dominantou je však Maxmiliánův dvůr, který byl vybudován v letech 1844 - 1845 architektem Antonínem Archem na žádost arcibiskupa Maxmiliana Sommeraua-Beckha. Byl postaven za velké peníze, což bylo trnem v oku veřejného mínění, ale někteří byly ze dvora unešení. Není divu - dvůr sloužil jako hospodářský statek s chovem hovězího dobytka s prodejem mléčných výrobků. Záměrem bylo vytvořit ornamental farm (ornamental farm - skloubení krásy s účelností, estetické funkce s funkcí hospodářskou. Stavba s přilehlými pastvinami měla poskytnout potěchu pro oko arcibiskupa i jeho hostů, se kterými se zde mohl kdykoliv zastavit na sklenici čerstvého mléka. K tomuto účelu zde byl dokonce zřízen samostatný salonek. Zdroj: Hubertcentrum). V současné době dvůr slouží jako stáj pro koně a hipologické muzeum.

Stylově podobnou stavbou je Maxmimilánova kolonáda. Vybudoval ji opět architekt Antonín Arche v roce 1846. Stavbě se také říká Pompejská kolonáda. V 19. století zde totiž byly vystaveny busty, které se našly přímo v archeologických vykopávkách města Pompeje.

Zvláštností Podzámecké zahrady jsou voliéry a zookoutek. Jsou zde nejen různé andulky, holoubci, ale také opice, například makak červenolící. Volně se pohybují kachny a když budete mít štěstí, možná se vám podaří najít i páva s roztaženým chvostem. 

Mou poslední zastávkou byl arcibiskupský zámek. Povídání o našem zámku by zabralo minimálně celou stránku, tak tedy jen stručně. Celá historie zámku je spjata s biskupstvím v Olomouci. Poté, co Švédové dobili Kroměříž, začal s obnovou města i zámku biskup Karel II. z Lichtenštejnu-Kastelkornu. Zámek byl také dějištěm významné události - 22. 11. 1848 se zde konal Kroměřížský sněm. V roce 1998 byl zámek a přilehlé zahrady zapsány do památek UNESCO. Zámek je nádherný a fotogenický.

A hotovo. Děkuji moc pořadatelkám za vytvoření této akce. Doufám, že se další uskuteční co nejdříve, protože takové věci se nikdy neomrzí.

Zápisky z turistova deníku: Jeden den ve Westernovém městečku v Boskovicích

V Boskovicích jsem byla naposledy na základní škole. To už je skoro dvacet let, řekla bych. Od té doby uplynulo už mnoho vody a já se díky rychle tekoucím vodám rozhodla, že se do Boskovic podívám znovu. Tentokrát se svými dětmi.

Vyjížděly jsme z Kroměříže směr Prostějov, který je samý kruhový objezd, až se mi z toho opravdu točila hlava. Obava, že v Prostějově zajedu někam, kam nemám, mi naháněla husí kůži, ale kupodivu jsme to zvládly celkem v pohodě. Ocenila bych také více značení směr Boskovice, protože ten, kdo je horší řidič než já, těžko bude vědět, že Boskovice leží směrem Němčice na Hané. Ale to jen tak odbočka.

Do Boskovic jsme dorazily za hodinu a půl, těsně před tím, než se otevřely brány městečka. Parkoviště je dostatečně velké, vejde se tam až dvě stě aut, takže žádný strach, že nezaparkujete. Do Boskovic se dá v poklidu dojet i vlakem, autobusem.

V městečku neplatí naše měna. Naše první kroky tedy vedly do banky, kde jsme si vyměnily naše koruny za boskovické dolary a už jsme se se mohly pomalu rozkoukávat. A že toho k vidění bylo opravdu hodně.

Na Main Street stojí různé obchůdky se suvenýry, také občerstvení a Saloon 1870, kde se konají různá hudební vystoupení. Kousek dál od Main Street se nachází rýžoviště zlata, archeologické vykopávky či Kovo ZOO s bludištěm, pak také jezdecká aréna, kde probíhají různá koňská show. Ještě dál můžete navštívit šamana, indiánská týpí. 

Děti (a klidně i dospělí) si také můžou zajet na koni, půjčit si kozu a nebo si vyzkoušet svoji šikovnost v lanovém centru.

A to je jenom část, co jsem vyjmenovala.

Součástí vstupného byl i program, který byl pro nás velmi zajímavý. V jedenáct byla show na koních pod dozorem Dáši Rozsívalové, ve dvanáct začalo hudební vystoupení Ilony Stryové, ve čtrnáct hodin svoje umění předvedla na Main Street šikovná pistolnice Anny, která umí perfektně zacházet nejen s pistolemi, ale i s biči. Poslední představení bylo divadlo Sedm statečných znovu zasahuje. Tato bláznivá crazy komedie strhla každého diváka. Jediný placený program bylo kouzelnické vystoupení Ondřeje Soukupa.

Další ostatní atrakce už byly za boskovické dolary, takže doporučuji si vyměnit hodně peněz. "Jediné, co je zadarmo, je chytání lelků a koukání do blba." Cituji šerifova slova.

Po divadelním vystoupení jsme pomalu opouštěly westernový areál. Kdo měl ještě sílu a chuť, mohl si v přilehlém sportparku vyzkoušet cyklistické dovednosti.

Byl to příjemný den, pro děti jako stvořený.

Omalovánky Měsíční kroniky

ILUSTRACE: Kathryn Gee

NAKLADATELSTVÍ: Egmont
ROK: 2017
POČET STRAN: -

ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:



Anotace

Postavy, místa a scény z oblíbené dystopické série Marissy Meyerové Měsíční kroniky znovu ožívají v nápadité knize omalovánek vytvořené samotnými fanoušky.

Hodnocení

Progressa Magic, stříbrná Polycolor, pleť: Mondeluz,

Na článek o omalovánkách Měsíční kroniky jste si museli hodně dlouho počkat. Koneckonců já také. Důvod je jednoduchý - než se pustím do vybarvování, chtěla jsem si přečíst minimálně první díl z této série. A začala jsem od začátku, tedy od Cinder. Po přečtení prvního dílu jsem nadšená a z vykreslování omalovánek taky.

I přesto, že papír je takový lepší kancelářák, vydrží docela hodně. I moje akvarelové malování. Sice papír na druhé straně trochu zvlnkovatěl, ale žádná hrůza. Navíc velkou výhodou je, že obrázky jsou jen na jedné straně. Na té druhé je doprovázející text z různých dílů Měsíčních kronik.

A jaké obrázky zde můžete najít? Především postavy - Cinder, Kaie, Winter, Scarlet, Levanu a další a další postavy. V další části omalovánek je představen i svět Měsíčních kronik. Můžete si tak vybarvit místa v Novém Pekingu, vykreslit farmu Benoitových ve Francii či Cressin satelit na Sahaře. Také jsou zde různé momentky, například situaci, kdy se princ Kai objevil na tržišti s porouchaným androidem nebo tanec Cinder s novopečeným císařem.

FC Albrecht Dürer, Mondeluz, Anilinky

Jak už jsem se zmiňovala, obrázky jsou jednostránkové, jsou ale přes celou stranu. Vazba těchto omalovánek je měkká, je čtvercového formátu.

Měsíční kroniky napsala spisovatelka Marissa Meyer. Tyto omalovánky nakreslila její velká fanynka Kathryn Gee. O tom, jak omalovánky vznikly, je zajímavé vyprávění hned na začátku knihy. A vlastně text doprovází celou knihu. Na jednu stranu bezva nápad, ale pokud nechcete přijít o překvapení z dalších knih, doporučuji tyto texty nečíst. Několik spoilerů mi totiž vyzradilo některé zápletky.

Ilustrace jsou nádherné. Ovšem někdy jsem měla pocit, že si Cinder představuji úplně jinak, spíše jako dívku z knižní obálky, tady z ní ilustrátorka velkou krasavici neudělala.

Z omalovánek mám velkou radost, zvlášť když vím, že se mi knižní předloha hodně líbí.  Můžu ji doporučit dál, protože my, kteří máme rádi omalovánky, dokážeme z černobílých ilustrací udělat neskutečně barevné obrazy, které ožívají.

Napsáno pro Databázi knih.

Se školkou v Nitře, 21. 4. 2017

Kroměříž a Nitra. Dvě města, která jsou partnery již od roku 1973.  Projekt, který vznikl v roce 2005, je určen pro děti z mateřských škol. Cílem projektu je navázání partnerských vztahů mezi Mateřskými školami v Kroměříži a v Nitře za účelem seznámení se s kulturním a historickým dědictvím míst, výměny poznatků a zkušeností v oblasti předškolní výchovy, spolupráci s rodinou a snovými netradičními formami v oblasti estetické výchovy v MŠ.

A tak se díky tomu projektu mohli současní kroměřížští předškoláci podívat do slovenské Nitry. Ráno se u autobusu sešlo jedenáct dětí a dvacet tři dospělých. Cesta měla trvat tři hodiny a maminky svým dětem připravily svačinky, aby při tak dlouhé cestě neměly brzo hlad. 😀

O půl deváté jsme zdárně přijeli k česko-slovenským hranicím. V místním sklářském podniku byla povinná přestávka. Krátce po ní jsme pokračovali dál. Z okna autobusu jsme pozorovali (nevím jak ostatní, ale já ano) okolní krajiny. My, kteří žijeme na Hané a jsme zvyklí na plochý ráz krajiny, jsme byli najednou obklopeni vysokými kopci, některé z nich byli na vrcholcích pokryty sněhem. Ne, nebylo to způsobené nadmořskou výškou, ale aprílovým počasím, které nás sužovalo v předchozích dnech, kdy teplota přes den nešla nad 5°C a i v nížinách jsme mohli vidět sníh.

O hodinu a půl později náš autobus dorazil do slunné Nitry. Ano, do slunné, s teplotou kolem 12°C, prostě ideální a krásné počasí jako na objednávku.

Naše první nitranská zastávka byla v Mateřské škole Alexyho. Čekalo nás přivítání nitranských předškoláčků, kteří krásně zazpívali slovenskou lidovou píseň. Děti také rády zpívají slovenskou národní hymnu, a i tu nám s rozzářenýma očima zazpívaly. Čekal je velký potlesk.

Děti nám rozdaly vynikající slané pečivo, děti dostaly šťávu a dospělí ochutnali tradiční tatranský čaj. Po krátkém občerstvení nás čekaly fyzikální pokusy tety Ľubky (PaedDr. Ľubomíra Valovičová, PhD. z FPV UKF Nitra). Bylo to zajímavé nejen pro děti, ale i pro dospělé, protože teta Ľubka si přichystala pokusy s vodou i ohněm. Na závěr kroměřížské paní učitelky obdržely dárečky pro děti ve školkách.

Po tak náročné cestě jsme byli hladoví, a tak jsme se všichni přesunuli o kousek dál do základní školy, kde na nás čekal oběd v podobě zeleninové polévky s nudlemi a kuřecím plátkem s rýží a kompotem.

Následoval přesun do autobusu, který nás zavezl pod nitranský hrad. Paní učitelka Vierka nám krátce dělala i průvodkyni. Dozvěděli jsme se, že 21. duben je den, kdy se otevírají hrady a vše tedy máme zadarmo. Do tohoto termínu měla být hotová i stezka, která vedla z parkoviště k hradu, ale ještě hotová nebyla a my jsme se k hradu dostali oklikou. Cestou jsme si mohli sáhnout na prsty sochy Atlanta alias Corgoně. Prý plní sny, tak pro jistotu sáhnout na všech deset, aby se přání vyplnila.

Pod hradem jsme viděli i sochu knížete Pribiny, který v Nitře panoval v 9. století, a těsně před branami je postavený morový sloup z roku 1750. Stačí pár kroků a jsme uvnitř hradu. Zúčastnili jsme se šermířského představení, prohlédli si malé dravce a pokochali jsme se výhledem na kopec Zobor či na druhý kopec Kalvária. Vystoupili jsme na hradní věž, kde foukal silný vítr. Po sestupu jsme navštívili ztichlou kapli.

Došli jsme také k soše papeže Jana Pavla II. Shodou okolností na hradě probíhala svatba a nevěsta se našim dětem ukázala. Takové překvapení určitě krásná nevěsta nečekala.

Za chvíli jsme už zase seděli v autobuse, který nás vezl do další školky. Tato Piaristická školka byla vytvořená ze školy, takže dané prostory se musely přizpůsobit potřebám školky. Například záchody nejsou v místě třídy, ale děti musí ze třídy vyjít  na chodbu a pak na záchod.  Pro nás je to nezvyk, ale zdejší prostory to jinak neumožňují. Paní učitelky tuto školku vytvořily s láskou a je to znát. Je zde deset tříd, dvě z nich jsou pro děti s očními vadami. 

Děti jsme nechali v malé herničce, kde si mohly chvíli pohrát, a my dospělí jsme šli na prohlídku zdejší školky. Nakonec jsme se sesedli, dostali jsme kávu, bylo pro nás připravené pohoštění a povídalo se. Před koncem děti dostaly také drobné dárečky a několik velkých krabic se svačinkou na cestu zpět.

Rozloučili jsme se a vydali jsme se na zpáteční cestu domů. Cesta byla bezproblémová, a to také díky panu řidiči, který měl dopravní situaci v Nitře pevně ve svých rukou a obratně manévroval v úzkých uličkách.

Celý den byl naprosto perfektní. Nic se nepokazilo, vše probíhalo hladce a dětem i dospělým se výlet líbil. Do Nitry se určitě ještě jednou podíváme, protože je zde mnoho dalších památek, které stojí za návštěvu.

Omalovánky Selekce

ILUSTRACE: Sandra Suy

NAKLADATELSTVÍ: CooBoo
ROK: 2017
POČET STRAN: -

ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ:

Anotace

Jestliže jste si zamilovali sérii Selekce, jsou tyto krásné omalovánky to pravé pro vás. Půvabné ilustrace jednotlivých postav z tohoto světa stejně jako úžasné ručně psané citáty ze všech knih této fantastické série vás naprosto uchvátí a přenesou vás mezi Maxona, Aspena, Americu, Marlee a další.

Hodnocení

třpytivá gelová pera

Další knižní omalovánky, které se objevily na našem trhu, se jmenují Selekce. Knižní podoba se skládá z pěti dílů - Selekce, Elita, První, Dcera a Koruna. Příběh je veskrze téměř pohádkový - jeden princ, třicet pět dívek bojující o princovu přízeň. Přiznám se, že jsem tuto sérii zatím ještě nečetla. Ale mám tuto sérii ve svém dlouhatánském seznamu přání.

Omalovánky Selekce jsou ve formátu A4. Mají měkkou vazbu, takže pokud nekreslíte na pevném podkladu, je lepší si pod omalovánky vložit tvrdou podložku.

Omalovánky jsou rozdělené do pěti částí, které jsou pojmenovány stejně jako jednotlivé knižní díly. Název je vyobrazený na černém podkladu s ornamenty. Tento nápad se mi moc líbí. Dále následují dva typy obrázků. Jeden typ ilustrací je černý text vyobrazený na bílém pozadí, obklopený kytičkami, listy či srdíčky. Druhou částí jsou ilustrace postav, které najdete na každém takovémto obrázku.

pastelky Mondeluz rozmývané vodou

Nedá mi to a musím souhlasit s názory, že text, který je v omalovánkách vytištěn, mohl být v češtině. Název je v češtině, autorka má příjmení s českou koncovkou, úvodní text je také v češtině. A anglické úryvky zkrátka nejsou ono. 

Papír v těchto omalovánkách je lehce silnější. Snese trochu akvarelového malování, ale nesmí se moc přehnat vody, protože papír pak prosákne a zkrabatí se. Na jednu stranu to vůbec nevadí, protože obrázky jsou jednostranné, na druhou stranu je to trochu škoda.

Ilustrace jsou však moc krásné, jsou romantické a zamilované. Vybarvování si užijí všichni, kteří mají rádi módu, protože o hezké šaty tady není nouze.

Mně se omalovánky líbí, obrázky dávají spoustu možností, jak je vykreslit. Fantazii se meze nekladou.

Napsáno pro Databázi knih