Kroměříž a Nitra. Dvě města, která jsou partnery již od roku 1973. Projekt, který vznikl v roce 2005, je určen pro děti z mateřských škol. Cílem projektu je navázání partnerských vztahů mezi Mateřskými školami v Kroměříži a v Nitře za účelem seznámení se s kulturním a historickým dědictvím míst, výměny poznatků a zkušeností v oblasti předškolní výchovy, spolupráci s rodinou a snovými netradičními formami v oblasti estetické výchovy v MŠ.
A tak se díky tomu projektu mohli současní kroměřížští předškoláci podívat do slovenské Nitry. Ráno se u autobusu sešlo jedenáct dětí a dvacet tři dospělých. Cesta měla trvat tři hodiny a maminky svým dětem připravily svačinky, aby při tak dlouhé cestě neměly brzo hlad. 😀
O půl deváté jsme zdárně přijeli k česko-slovenským hranicím. V místním sklářském podniku byla povinná přestávka. Krátce po ní jsme pokračovali dál. Z okna autobusu jsme pozorovali (nevím jak ostatní, ale já ano) okolní krajiny. My, kteří žijeme na Hané a jsme zvyklí na plochý ráz krajiny, jsme byli najednou obklopeni vysokými kopci, některé z nich byli na vrcholcích pokryty sněhem. Ne, nebylo to způsobené nadmořskou výškou, ale aprílovým počasím, které nás sužovalo v předchozích dnech, kdy teplota přes den nešla nad 5°C a i v nížinách jsme mohli vidět sníh.
O hodinu a půl později náš autobus dorazil do slunné Nitry. Ano, do slunné, s teplotou kolem 12°C, prostě ideální a krásné počasí jako na objednávku.
Naše první nitranská zastávka byla v Mateřské škole Alexyho. Čekalo nás přivítání nitranských předškoláčků, kteří krásně zazpívali slovenskou lidovou píseň. Děti také rády zpívají slovenskou národní hymnu, a i tu nám s rozzářenýma očima zazpívaly. Čekal je velký potlesk.
Děti nám rozdaly vynikající slané pečivo, děti dostaly šťávu a dospělí ochutnali tradiční tatranský čaj. Po krátkém občerstvení nás čekaly fyzikální pokusy tety Ľubky (PaedDr. Ľubomíra Valovičová, PhD. z FPV UKF Nitra). Bylo to zajímavé nejen pro děti, ale i pro dospělé, protože teta Ľubka si přichystala pokusy s vodou i ohněm. Na závěr kroměřížské paní učitelky obdržely dárečky pro děti ve školkách.
Po tak náročné cestě jsme byli hladoví, a tak jsme se všichni přesunuli o kousek dál do základní školy, kde na nás čekal oběd v podobě zeleninové polévky s nudlemi a kuřecím plátkem s rýží a kompotem.
Následoval přesun do autobusu, který nás zavezl pod nitranský hrad. Paní učitelka Vierka nám krátce dělala i průvodkyni. Dozvěděli jsme se, že 21. duben je den, kdy se otevírají hrady a vše tedy máme zadarmo. Do tohoto termínu měla být hotová i stezka, která vedla z parkoviště k hradu, ale ještě hotová nebyla a my jsme se k hradu dostali oklikou. Cestou jsme si mohli sáhnout na prsty sochy Atlanta alias Corgoně. Prý plní sny, tak pro jistotu sáhnout na všech deset, aby se přání vyplnila.
Pod hradem jsme viděli i sochu knížete Pribiny, který v Nitře panoval v 9. století, a těsně před branami je postavený morový sloup z roku 1750. Stačí pár kroků a jsme uvnitř hradu. Zúčastnili jsme se šermířského představení, prohlédli si malé dravce a pokochali jsme se výhledem na kopec Zobor či na druhý kopec Kalvária. Vystoupili jsme na hradní věž, kde foukal silný vítr. Po sestupu jsme navštívili ztichlou kapli.
Došli jsme také k soše papeže Jana Pavla II. Shodou okolností na hradě probíhala svatba a nevěsta se našim dětem ukázala. Takové překvapení určitě krásná nevěsta nečekala.
Za chvíli jsme už zase seděli v autobuse, který nás vezl do další školky. Tato Piaristická školka byla vytvořená ze školy, takže dané prostory se musely přizpůsobit potřebám školky. Například záchody nejsou v místě třídy, ale děti musí ze třídy vyjít na chodbu a pak na záchod. Pro nás je to nezvyk, ale zdejší prostory to jinak neumožňují. Paní učitelky tuto školku vytvořily s láskou a je to znát. Je zde deset tříd, dvě z nich jsou pro děti s očními vadami.
Děti jsme nechali v malé herničce, kde si mohly chvíli pohrát, a my dospělí jsme šli na prohlídku zdejší školky. Nakonec jsme se sesedli, dostali jsme kávu, bylo pro nás připravené pohoštění a povídalo se. Před koncem děti dostaly také drobné dárečky a několik velkých krabic se svačinkou na cestu zpět.
Rozloučili jsme se a vydali jsme se na zpáteční cestu domů. Cesta byla bezproblémová, a to také díky panu řidiči, který měl dopravní situaci v Nitře pevně ve svých rukou a obratně manévroval v úzkých uličkách.
Celý den byl naprosto perfektní. Nic se nepokazilo, vše probíhalo hladce a dětem i dospělým se výlet líbil. Do Nitry se určitě ještě jednou podíváme, protože je zde mnoho dalších památek, které stojí za návštěvu.
Žádné komentáře:
Okomentovat