Rozhovor s Věrou Škultétyovou: "Naše rukopisy vyjadřují naše vlastní Já"

Před několika dny jsem byla v kroměřížské knihovně na přednášce zabývající se historií a významem písma. Přednáška byla zajímavá, ale vyvolala ve mně řadu otázek. Oslovila jsem tedy Mgr. Věru Škultétyovou, aby mi o grafologii pověděla více. 

Vaše povolání je grafoložka, v této specializaci jste i soudním znalcem. V čem spočívá Vaše práce?

Naše rukopisy odhalují osobnost a grafologie je diagnostickou metodou. Stejně jako psychologie pomáhá v personalistice, v individuálním či profesním poradenství, v kriminalistice. Všechny tyto oblasti obsahuje moje činnost grafologa. Jako soudní znalec se pak zabývám především odhalováním osobností z rukopisů, které jsou k dispozici. Ať už se jedná o anonymní texty nebo je autor písma znám.

Jaké okolnosti Vás přivedly k takové profesi?

S grafologií jsem začínala před dvaceti lety a mým záměrem bylo aplikovat ji do praktické personalistiky. I teď to tvoří většinu mé práce s rukopisy. Grafologie byla tenkrát u nás ještě méně známá, ale já jsem si dobře uvědomovala, jak je účinná.

zdroj: archiv Mgr. Škultétyové

Když se někdo chce stát grafologem, jaké vzdělání musí mít?

Nejdůležitější je znalost psychologie, protože grafologie je vlastně psychologie písma. Důležité je mít vědomosti o historii písma, znát jednotlivé školské předlohy, které platily na našem území. Ke zkoumání cizojazyčných rukopisů zase grafolog potřebuje proniknout do podvědomí národa, jehož písmo zkoumá, ať už současné, či historické.

Kde všude potřebují Vaše grafologické znalosti?

Nejvíce spolupracuji s malými a středními firmami, kde grafologie pomáhá nejen při výběru nových zaměstnanců, ale také při stmelování kolektivů, při nastavování přátelské atmosféry, při motivaci zaměstnanců. Poskytuji individuální poradenství, spolupracuji při realizaci projektů s personálním zaměřením.

Jste jednatelkou personální agentury. Jaké služby nabízíte?

Pohybujeme se v oblasti praktické personalistiky, finančního a procesního controllingu. Zaměřujeme se na komplexní řešení klíčových oblastí vnitrofiremních procesů s cílem rozpoznání a rozvoje tzv. firemní DNA. Pracujeme na principu partnerského poradenství, pomáháme řídit podnikání našich klientů, podporujeme znalosti, zkušenosti a potenciál jejich zaměstnanců, mobilizujeme osobní síly skrze nástroje moderní personalistiky. Dovedeme vybrat a vyhledat ty správné lidi, a díky grafologii také vytváříme klima soudržnosti, partnerství a spolupráce na pracovišti.

NEZTRÁCEJ KROK je fungující projekt, který je určený ženám nad 55 let. Vysvětlete prosím, co projekt obnáší a jestli existují jemu podobné?

Tento projekt je určen ženám, které chtějí nějak změnit svůj profesní či osobní život. V rámci něj jsou zpracovány grafologické rozbory, které ukazují na silné a slabé stránky osobnosti. S těmi je pak možno pracovat v rámci cílené grafoterapie. Ženy se účastní workshopů, seminářů a besed na téma osobního rozvoje. Mohou využít placené rekvalifikace podle vlastního výběru. Pokud nastoupí na nové pracovní místo, zaměstnavatel na ně může čerpat dotace na mzdové příspěvky. Už od roku 2010 běží podobné projekty a ty jsou určeny těm, kteří mají zájem změnit svůj život. Pracovali jsme např. s mladými, kteří odjeli po intenzivní výuce angličtiny na pracovní stáž do Anglie. Momentálně provádíme genderové audity v malých a středních firmách. Ty pomohou zaměstnavatelům odhalit, jak se jim daří co nejlépe sladit profesní a osobní život jejich zaměstnanců a zaměstnankyň, jaké možnosti mají maminky pečující o děti předškolního a školního věku, jak se vychází vstříc otcům, kteří na sebe vzali tíhu péče o děti.

zdroj: archiv Mgr. Škultétyové

Zaujalo mě, že jste před časem změnila rukopis. Co Vás k tomu vedlo? Nejspíš bylo velmi obtížné změnit něco, co jste měla hluboce zažité.

Věnuji se grafoterapii, proto jsem chtěla sama na sobě zjistit, co prožívá ten, jenž podstupuje cílenou změnu písma. Vytyčila jsem si, které své vlastnosti bych chtěla potlačit. Nejvíce mě rozčilovalo, že dělám hodně věcí najednou a potom jsem naštvaná, že všechno nestihnu. Je nutno říci, že změna písma nikdy neznamená celkovou změnu osobnosti, vždy se jedná jen o dílčí vlastnosti. Musí se pravidelně psát a celkový proces trvá dlouho. Ovšem každý pak může být hrdý na to, že svou pílí dosáhl změny. Trpělivěji pak komunikuje s vlastním Já, potažmo s druhými, lépe reaguje na kritiku, dovede si klidněji rozvrhnout své snažení a počínání, jeho rozhodnutí mají punc větší samostatnosti.

Co všechno se dá z rukopisu vyčíst?

Jednotlivé litery, rukopisné znaky a jejich kombinace prozradí naše osobnostní rysy. Jestli máme sklon k introverzi či extroverzi, jestli jsme typ rozumový, nebo pocitový, jaká je naše vitalita, vůle, jak nakládáme se svými city, jak komunikujeme se svým okolím, jak zvládáme zátěžové situace, zda jsme odvážní, zda respektujeme pravidla, nebo jsme naopak živelnější a uplatňujeme maximálně svoji fantazii.

Má vůbec rukopis šanci přežít, když se větší část korespondence uskutečňuje prostřednictvím elektronické komunikace?

Je pravda, že mnohem více komunikujeme elektronicky, píšeme na počítači. Ovšem písmo se ve škole budeme učit dál. Vždycky si jednotlivé litery tak zažijeme a naše podvědomí je přijme za své a skrze ně bude i nadále komunikovat nejen s ostatními, ale také s vlastním podvědomím.

Dnešní mládež komunikuje skrz zprávy sms, messenger a psát zapomínají. Jaký to bude mít dopad v budoucnu?

Dobrá zpráva je, že psát nezapomenou. Jen stále více využívají tzv. skript, něco mezi tiskacím a psacím písmem. Nevýhodou skriptu je, že je to písmo nespojité, a to znamená, že mladí tolik nepotřebují komunikovat s druhými a také se brání tomu, aby někdo odhalil jejich pravou osobnost. Proto jim vyhovuje komunikace co nejkratší, nejstručnější i méně osobní.

V kolika letech má ještě smysl ovlivnit dětské písmo?

Je důležité, aby se děti naučily správné tvary jednotlivých liter. Potom bychom měli respektovat, že si děti vytvářejí svůj individuální rukopis a ten pak kolem dvanáctého roku už plně odráží jejich osobnost. Na prvním stupni základní školy je tedy možné nějak na děti působit, aby psaly čitelně. Čitelnost rukopisu totiž znamená, že si váží svého okolí a uvědomují si, že text po nich bude číst ještě někdo jiný.

Pamatuji léta, kdy jsme na základní škole měli krasopis. Přiznám se, že jsem jako malá vždycky trpěla. Na jednu stranu není škoda, že učitelé od krasopisu upustili? Na druhou stranu se však děti nemusí trápit, tak jako já, když jim to nejde. Je krasopis něco, co už se dávno nenosí?

My dneska respektujeme, že rukopis souvisí s povahou člověka, proto učitelé už tolik netrvají na krásných tvarech písmen. Někdo do písma vkládá různé individuální tvary dříve, někdo později. Ale nakonec si každý z nás přetvoří písmo k obrazu svému. Proto bychom se už nikdy neměli vracet ke striktnímu nácviku liter v duchu krasopisu. Je třeba respektovat osobnost dítěte, protože rozhodně nejsme stejní, každý klade důraz na něco jiného, naše rukopisy vyjadřují naše vlastní Já.

Pamatujete si ještě na svůj první rukopis, který jste měla určený k rozboru?

V souvislosti s mojí závěrečnou prací z psychologie písma bylo mým úkolem zpracovat třicet rukopisů, které mají něco společného, buď profesně, nebo soukromě. Měla jsem možnost ověřit si své výsledky rozborů písma se závěry psychotestů. Dostala jsem totiž k dispozici rukopisy pracovníků bezpečnostní agentury a oni prošli kompletními psychologickými testy. Pamatuji si jen, že mi to hrozně dlouho trvalo, než jsem vypracovala každý rozbor. Dneska už mi to naskakuje automaticky, ale tenkrát to byla perná práce.

Ve své profesi jste se setkala s řadou případů. Uvízl Vám v paměti některý obzvlášť kuriózní?

Těch případů bylo víc. Ale vzpomínám si, že jsme požádali uchazeče o zaměstnání, kteří reagovali na naši inzerovanou pracovní pozici, aby nám zaslali životopis psaný vlastní rukou. Měli také vypsat, jak se jmenují, kolik je jim let, jakého nejvyššího vzdělání dosáhli, zda píší pravou nebo levou rukou. Jeden z životopisů byl označen jako mužské písmo, stáří asi kolem čtyřicítky. Já jsem se na rukopis podívala a působil na mě jako ženské písmo ve věku tak okolo dvaceti. To bylo divné. Při osobní schůzce s uchazečem jsem ho požádala, aby mi něco napsal a ouha, písmo bylo jiné. Přiznání znělo: „Životopis mi napsala moje šestnáctiletá dcera, má totiž hezčí písmo než já“.

Při svých psychologických sezeních vybízíte klienty, aby nakreslili strom. Proč zrovna strom?

Díky kresbě stromu vyvstane mnoho nezodpovězených otázek a ty pak probereme s klientem při osobní konzultaci. To, co je obsaženo v literách, objevuje se také v kořenech, kmeni a koruně stromu. Naše podvědomí skrývá mnohá tajemství, mnoho obav, strachů, nevyřešených a nezpracovaných událostí. Je dobré, aby se tyto věci dostaly na povrch a člověk si uvědomil, co všechno ho tíží.

Proč by lidé měli psát dopisy, zprávy, poznámky vlastní rukou?

Když píšeme delší text, aktivně zapojujeme své podvědomí, spolupracujeme s ním, můžeme se vypsat ze svých smutků, obav, starostí. Papír může být svědkem našich radostí, můžeme mu svěřit naše problémy, potíže s rozhodováním. Prostě to pomáhá utřídit naše myšlenky. Mimo jiné také udržujeme naši mysl v neustálé činnosti, a to je prevence proti moderním chorobám.

V dnešní době je moderní pátrat po svých předcích. Využívá genealogie také grafologii?

Moje spolupráce s genealogy je teprve na začátku. Společně zjišťujeme, co všechno je možné. Z dostatečně dlouhého textu, který mám k dispozici, dovedu charakterizovat pisatele, a to může dobře zapadnout do historických souvislostí. Stejně tak mohu porovnat rukopis podle pravosti, pomohu rozluštit jednotlivé litery. Genealogové obecně hledají moderní metody a rádi je zapojují do svého zkoumání.

Co byste vzkázala těm, kteří dnes už vůbec rukou nepíší?

Občas je dobré pročistit hlavu, utřídit myšlenky, otevřít naši mysl. K tomu slouží nějaká sportovní aktivita, chůze, běh, jízda na běžkách. Stejně tak dobře pomáhá i ruční psaní, které uklidňuje mysl, promítá naše myšlenkové pochody, upozorňuje na naše přání či tužby. Co je psáno, to je dáno. Za čas se můžeme podívat na to, o čem jsme psali, co nás tížilo, a třeba konstatujeme, že tyhle věci jsou už dávno vyřešené, že jsme se posunuli dál a věnujeme se už něčemu jinému.