Kdosi brousí nad Paďousy

Co se stane, když se nebe a peklo rozhodne změnit obyvatele obce Paďousy k obrazu svému? Vznikne pořádný zmatek, který zamotá hlavu všem, nejen andělu strážnému Benjamínovi a pekelnému služebníkovi Koziášovi, ale i smrtce alias zubaté panně, co si chodí po světě a odnáší si své oběti na onen svět.

Do nebe nebo do pekla?

Obec Paďousy je úplně obyčejná malá vesnička, kde každý ví o tom, co se kde šustne. Starostuje tady lakomec Alois Pukavec (Jan Koráb), který má hádavou ženu Kordulu (Bohuslava Chalupová) a tuze ošklivou dceru Bóžu (Hana Divišová). Ta si myslí na mladého Martina (Marek Koráb). Rád by se vykoupil a chtěl by se osamostatnit jako truhlář. Tak by si mohl vzít kostelníkovu Andulku (Šárka Hosová), kterou nesmírně miluje, jenže kostelník Cyril Žblabuňka (Jiří Merlíček) o tom nechce ani slyšet. Své ovečky vede farář a taky jenom člověk Benedikt Pelíšek (Zbyněk Háder), ale také se rád pokochá pohledem do ženského výstřihu.

Nebe se na to už nemohlo dívat, jak si lidé v Paďousech žijí a rozhodlo se vyslat k nim mladého a nezkušeného anděla strážného Benjamína (Juraj Háder), který je bude chránit a vést k dobru. Ministerstvo pekla se na to také nemohlo dívat a do Paďous vyslalo taktéž nezkušeného posla Koziáše (Luboš Straka), aby svedl paďouský lid ke hříchu. A když se k nim přidá i smrtka, zubatá panna (Jana Glocová) je na maléry a trapasy zaděláno.

Pohádka pro dospělé

V rámci divadelního předplatného se na Starém pivovaru představil Divadelní spolek Bratří Mrštíků Boleradice. Pod vedením režisérky Aleny Chalupové zde zahráli drdovsky laděnou pohádku pro dospělé Kdosi brousí nad Paďousy. Tato pohádka vznikla již v roce 1989, ale rozhodně jí věk neubral na aktuálnosti. Některé narážky byly jako vystřižené z reálného života.

Ve hře vystupuje velké množství herců, přesto však pohádka nebyla zamotaná, všechny dialogy měly svůj řád. Při měnění kulis neprobíhalo úplné zhasnutí světel, ale následovalo uzavření opony a děj pokračoval před ní bez přerušení.

Největší úspěch sklidila trojice nadpozemských bytostí, protože v tom skutečném světě plné intrik, závisti, neřesti a lakomství působí nevinně a pohádkově.

Pohádkově také působily některé výrazy jako je cifrplát, kamrtuch či culifinda. Objevily se zde i velmi zajímavé paďousanské nadávky. Posuďte sami: vošahejl, plavajzník, vomulda či chramostejl.

Na jevišti se sešli jak mladí, tak i starší herci a spolu vytvořili kompaktní celek. Spolu s písničkami a vtipnými dialogy vznikla satirická komedie, která se lidem opravdu líbila a hlasitý smích doprovázel celé představení.

Informace o hře
Režie: Alena Chalupová
Autor hry: Zdeněk Kozák
Hrají: farář Pelíšek - Zbyněk Háder

           kostelník Žblabuňka - Jiří Merlíček

           Andulka, jeho dcera - Šárka Hosová

           truhlář Dukát - Jiří Brabec

           truhlářka - Dana Veselá

           Martin, truhlářský učedník - Marek Koráb

           starosta Pukavec - Jan Koráb

           Kordula, jeho žena - Bohuslava Chalupová
           Bóža, jejich dcera - Hana Divišová
           kuchařka - Eva Charvátová
           zubatá panna - Jana Glocová
           Benjamín, anděl strážný - Juraj Háder
           Lucifer - Stanislav Svoboda
           JUDr. Argonius - Pavel Hrabec
           MUDr. Brhel - Bořivoj Veselý
           PUDr. Infernet - Radek Omasta
           Koziáš - Luboš Straka
Divadlo:  Divadelní spolek Bratří Mrštíků Boleradice
Premiéra: 25. 10. 2013
Zdroj fotografií: Jan Dvořák

Emoce na prvním místě - Stálá expozice Karla Kryla v Kroměříži, Starý pivovar

Završením Roku Karla Kryla je otevření stálé expozice na Starém pivovaru. Expozice byla slavnostně otevřená 12. září 2014 za přítomnosti starostky Daniely Hebnarové.a scénografa architekta Jana Konečného, autora expozice. Po vernisáži následovala komentovaná prohlídka a poté se expozice otevřela široké veřejnosti. Večer se konal koncert na počest Karla Kryla. Vystoupil zde Oskar Petr, Truet a Jamtour.

Pocity
Po mé první návštěvě, která se konala krátce po otevření expozice, výstavu navštěvuji podruhé. Tentokrát jsem sama, mám víc času, více klidu na to, abych si vše poslechla znovu a detailněji prohlídla a nacházím zde řadu věcí, které mi napoprvé unikly.

Vcházím dovnitř a po levé straně mě vítá životopis Karla Kryla a pod ním usušené růže propletené s ostnatým drátem. Jdu napravo úplně dozadu. Cestou mě provází řada básniček psaných na sklo a když se podívám dolů, zjistím, že i na podlaze je jich několik.

Otvírám první dveře, které se za mnou zavřou. Stisknu tlačítko a náhle se ozvou první slova  z písně Bratříčku, zavírej vrátka. Současně se začne odsouvat posuvná zeď a zvedat závora. Završením je déšť, který se line z rýny a padá dolů, kde tvoří pomyslné bláto, které cítíte. Mám husí kůži a je mi zima.

Ocitám se v další místnosti, kde hraje Marat ve vaně. Je zde otáčivý jehlan popsaný matematickými vzorci a projekce promítá různé obrazy jako lebky či plamen. A i přesto, že je to relativně velká místnost, mám pocit stísněnosti a po chvíli jsem ráda, že jsem venku.

Oevírám další dveře a i na podruhé oněmím úžasem. V této místnosti nacházím zrcadla a dva ptáky a skvělou instalací zrcadel mám pocit, že je místnost obrovská. Díky zrcadlům se vše několikrát zvětšilo a prostor, který je věnován návštěvníkům a instalaci (asi 2x2 m) je najednou rozlehlá a taky pocit, že jste ve vzduchu. Z reproduktorů zní podmanivá píseň Morituri te Salutant. Ráda bych tu setrvala ještě chvíli, protože z pro mě neznámého důvodu se mi tady líbí nejvíce.

Ale přesto mi zvědavost nedá a jdu do další místnosti, kde poslouchám Anděla. Najednou se ocitám na staré půdě všelijakého haraburdí, sošek andělů, přilbic. Očima bloudím po trámech a sem tam zahlédnu i andělské křídlo, pod trámy nacházím komínek cihel. Na podlaze si všimnu  prázdných nábojnic. Minule jsem je tam neviděla, to až teď.

Stojím před posledními dveřmi. Ty jsem při první návštěvě minula úplně, ale teď vstupuji dovnitř a to, co uvidím, mi vážně vyrazí dech. Po pravé straně je řada misek na psí žrádlo, místo nich je tam nějaký papírek. Jdu blíž a vidím 100 Kč. Za miskami jsou vystavené židle. V první části se židle vznáší do vzduchu a jedna z nich protrhla strop. V druhé části stůl a židle levitují. Otáčím se o sto osmdesát stupňů a čeká mě krásný pohled. 9 skleněných vitrín a na nich zavěšené poznámky, které vlastnoručně psal Karel Kryl. Podívám se dolů a všude vidím roztříštěné sklo. Bojím se vstoupit, odvahu nenacházím, nechám si to na příště. A co tady poslouchám? Habet, Vánoční & Novoroční, Rakovina. Chvíli posedím, poslechnu si písně až do konce.

Pak se zvedám a odcházím s hlavou plnou myšlenek. A i když jsem viděla vše, věřím, že při další návštěvě zase objevím něco jiného, čeho jsem si nevšimla, objevím další symboliku, další věci, které se týkají písní Karla Kryla.

   

   

Oficiální stránky Expozice Karla Kryla

Benefiční představení "Hrajeme o život" - Mikve

Hadar Galron je izraelská dramatička, scénáristka a režisérka, která proti vůli rodičům vstoupila do armády. Na telavivské univerzitě studovala divadlo. Napsala několik komedií a Mikve patří do kategorie dramat.

Mikve jsou lázně, kde si ženy chodí očistit své tělo a byly tak připravené pro své muže. Hlavními hrdinkami je osm žen. Osm žen, osm osudů, osm tajemství, osm problémů, které mohou potkat každou ženu.

Osm žen, osm osudů

Šošana (Jana Štěpánová) je lázeňská, je to tvrdá a zásadová žena a trápí ji rodinné vztahy. Šošaninou pomocnicí je Šira (Romana Blažková), která má dobré srdce, chce pomáhat všem ženám, poradit jim v jejich trápení, ale i ona má svoje problémy, o nichž nemluví - proč přespává jednou za měsíc v lázních? Je za tím nějaký jiný muž i přesto, že svého manžela miluje?

Chedva (Romana Malinská) je týraná žena. I když je zřejmé, že ji vlastní muž bije, ostatní ženy v mikve to přehlíží a raději uvěří jejímu tvrzení, že je nešikovná a prostě vždycky upadla. Její dcera Eliševa (Jana Hostičková) kvůli traumatickému zážitku oněměla a bojí se lidského dotyku.

Tehíla (Ludmila Havelková) je mladá žena, která se má vdát a než vstoupí do manželského lože, musí být ponořená a očištěná. Tehíla je však vyděšená a má z manželství strach. Pomůže jí někdo strach překonat?

Esti (Marcela Kořínková) je zasloužilá matka šesti dětí, která svého muže stále miluje, ráda si však povykládá s ostatními ženami a vyslechne místní drby.

Hindy (Kateřina Nakládalová) je velice elegantní dáma, která navenek nemá žádný problém, je bez chyby. Přesto však i její tajemství vypluje na povrch.

Miki (Kateřina Skřenková) je úplně jiná než ostatní ženy. Je nezávislá, sama sebou, nic ji netrápí. K ostatním ženám nepatří už tím, že si nezakrývá hlavou šátkem a nosí barevné a vyzývavé oblečení. Co ji vlastně do mikve přivedlo?

"Muž žádá svými ústy,kdežto žena žádá svým srdcem a to je krásná ženská ctnost."

Emocemi protkané drama

Osm různých žen se svým vlastním příběhem je ukázkou toho, že Hadar Garlon se nebojí ukázat problémy současné společnosti: domácí násilí, potraty či konvertování k jiné víře.

Všechny ženy ve svých rolích byly tak přesvědčivé, že jsem jim věřila každé slovo, které pronesly. Jejich dialogy byly přirozené, reálné, pravdivé, prostě ze života. A už i kvůli těmto aspektům zde sehrály velkou roli emoce, které na diváka udeřily plnou silou. Podmanivá hudba, kulisy z lázeňského prostředí a černobílé kostýmy podtrhávaly atmosféru.

Diváci při dramatických scénách ani nedýchali, na odlehčení situace však tady byla temperamentní Miki a naivní Esti, které napjatou atmosféru trochu uvolnily. Ale i přesto je z každého slova a z každé věty cítit nejen potřeba lásky, pochopení a přátelství, ale také strach a beznaděj. Tento tragický příběh nenechá chladným žádného diváka.

Představení pro Hanku "Fialku"

Už dlouho se mi nestalo, abych se z divadla vrátila tak citově rozpoložená jako tentokrát. A tentokrát jsem byla ráda, že jsem neseděla v prvních řadách jako obvykle, protože moje skrývané slzy by tady byly moc vidět.

Celé představení bylo věnováno divadelní herečce a skvělé ženě Haně Fialové, která v letošním září podlehla své dlouhotrvající nemoci. V Mikve hrála roli Chedvy a závěrečná scéna a několik minut ticha byla věnována jen jí a děkovačka se neobešla bez slz dojetí nejen ze strany diváků, ale slzy se objevily i ve tvářích hereček.

Tohle představení si budu pamatovat ještě hodně dlouho a věřím, že zůstane v srdcích všech diváků, kteří právě 14. října 2014 přišli do Starého pivovaru, aby tak poctili památku paní Fialové.

Informace o hře
Režie: Miroslava Kolářová j. h.
Hrají: Šošana - Jana Štěpánová

          Šira - Romana Blažková

          Chedva - Romana Malinská

          Esti - Marcela Kořínková

          Hindy - Kateřina Nakládalová

          Tehíla - Ludmila Havelková j. h.

          Eliševa - Jana Hostičková

          Miki - Kateřina Skřenková
Divadlo: Divadelní spolek Kroměříž
Premiéra: 24. 5. 2011
Zdroj fotografií: Divadelní spolek Kroměříž

Zentanglové výzvy 5 - 10

Už jsem vám dlouho neukázala další zentanglové obrázky. Svou chybu napravuji a představuji vám šest obrázků, které jsem nakreslila.

Challenge #5 Orbs
Koule všude, kde se podíváš. Tahle výzva se mi hodně líbila.
Použité vzory:  postupně budu doplňovat

Challenge #5 Ixorus
Nový vzor, který se jmenuje Ixorus. U tohoto vzoru lze hodně kombinovat.
Použité vzory: Ixorus

Challenge #6 Breathe
Nevím, zda jsem tuto výzvu pochopila správně, ale snad ano.
Použité vzory: postupně doplním

Challenge #7 Hearts for Artoo
Lauřin syn je postižený, sice nevím přesnou diagnózu, ale v té době byl v nemocnici.
Použité vzory: Ixorus, postupně doplním

Challenge #8 New Tangle Artoo
Tak tohle bylo fajn. Nový vzor Artoo je vzor, která má taky řadu variant
Použité vzory: Artoo, postupně doplním

Challenge #010 - The Space Between; Exploring White Space
Mezi jednotlivými vzory nechat volný prostor. Podle mě to působí velmi působivě.
Použité vzory: Ixorus...

Svatováclavské slavnosti, 27. 9. 2014 Floria Kroměříž

Letos poprvé se na Výstavišti Floria v Kroměříži konaly Svatováclavské slavnosti. Na oslavu Svatého Václava jste mohli ochutnat až 40 druhů piv a pivovar Zubr také pokřtil nové pivo Zubr Grand.

Program Slavností byl nabitý od rána až do pozdních večerních hodin. Nebylo možné navštívit všechny koncerty a akce, ale i tak vše, co jsem viděla, stálo za to.

Pro malé děti byla připravená pohádka O Čertovi, kterou připravilo brněnské Divadlo Prkno. Pohádka vznikla na motivy Pavla Čecha a byla plná bouchání, kouře a čertů. Kromě pohádky byly pro děti nachystány různé aktivity - trampolíny, skákací hrad či logické stolní hry.

V přední části výstaviště se během dne vystřídali různí hudebníci. Vystoupilo zde Komorní duo (příčná flétna a kytara) či Jamtour (folkový kvartet z Kroměříže). Ve střední části bylo menší pódium, kde koncertovala řada skupin, např. Event Jazz Trio nebo Triangl Band.

Akrobatické vystoupení motorek a kol bralo všem divákům dech - salta a vysoké skoky byly známkou nebezpečného sportu, ale borci na svých strojích své řemeslo zvládli. Dokonce se našlo několik odvážných diváků, kteří podstoupili riziko a lehli si do cesty tak, aby je bikeři mohli přeskočit. Za odvahu dostali poukaz na let balonem.

Na hlavním pódiu vystoupili známý zpěváci a skupiny. Nejprve zazpíval dlouho očekávaný Václav Neckář se svou skupinou Bacily. Při písních jako Stín katedrál či Čaroděj Dobroděj se přidali i diváci.

Po něm se objevila skupina Arrhytmia (čtyři violloncelisté s bubeníkem, kteří hrají metalové a rockové skladby). Na své si přišli i děti, které přišel pozdravit Kašpárek v rohlíku a po nich i Jaroslav Uhlíř. Tečku za celými slavnostmi udělala skupina Divokej Bill.

Na výstaviště přišlo během dne přes 7000 návštěvníků, což předčilo veškeré očekávání. Snad příští ročník bude stejně vydařený jako letos.

   

    

   

   

Do divadla v džínách?

Začala jsem chodit do divadla. Pro některé z vás to není žádné překvapení, protože tady i na svém druhém blogu Knihu, prosím! jsem napsala několik článků o představeních, která jsem navštívila.

Začala jsem chodit v létě, kdy kroměřížské Divadlení bývalo na nádvoří radnice a klubu Starý pivovar a veřejně to přiznám, nebrala jsem to jako nějakou velkou společenskou událost, navíc jsem jezdila na kole, abych byla rychle tam a rychle zpátky, takže jsem chodila jak jinak než v džínách a botaskách. To mě sice neomlouvá, ale navíc představení bývala kolem deváté hodiny večerní a jak se připozdívalo a kalendář se pomalu obracel v srpen, bývalo i zima a kdekterý divák byl viděn v teplých bundách a dekách.

Jenže léto přešlo v podzim a divadlo se přesunulo do sálu Starého pivovaru a já jsem při první návštěvě zažila veliké faux pais. Přijela jsem v džínách a botaskách! A jako bonus nás tam bylo jen několik, a tak moje džíny a botasky bily do očí. Přiznám se, že jsem se hluboce zastyděla a nohy jsem schovávala pod židli, prostě nechtěla jsem být moc na očích. Ono to moc dobře nešlo, když jsem seděla v první řadě a v sále nebyla úplná tma.

Už od základní školy nám naše třídní vštěpovala, že se do divadla v džínách nechodí. Patří to k základní společenské etiketě a kdo s tím má problém, ať jde k šípku a do divadla nechodí. A upřímně si myslím, že je úplně jedno, zda se jedná o ochotnické či profesionální divadlo, pohádku pro děti či cokoliv jiného. Prostě divadlo je divadlo. Samozřejmě se také musí rozlišovat, jestli jdete do velkého divadla nebo do komorního divadla, kde jsou pravidla trochu volnější.

Na druhé představení jsem se hezky oblékla. Myslím tím hlavně to, že jsem neměla džíny a botasky, ale společenské kalhoty, halenku a boty na podpatku. Hned jsem se cítila mnohem lépe a tak trochu i slavnostněji. Zajímalo mě, jak jsou na tom ostatní diváci. A ano, našli se tam tací, kteří džíny měli, ale určitě si tím hlavu nelámali jako já.

Říkám si, jestli je vážně tak těžké otevřít svou skříň, vydolovat a oprášit sukni či společenské kalhoty. Není nutné, aby pánové měli zrovna kravaty a dámy rukavičky, ale co to udělá, když se na dvě hodinky kulturního zážitku hezky oblečeme? Rozhodně to udělá radost nejen nám, ale určitě i hercům.

Takže závěrečné konstatování zní: DO DIVADLA V DŽÍNÁCH NE!