úterý 12. srpna 2014

Zápisky z turistova deníku: hrad Helfštýn, Zbrašovské aragonitové jeskyně a Hranická propast

Závěr naší dámské dovolené je tu. Týden utekl strašně rychle a ráda bych si ho prodloužila...Jenže to není možné, protože i když se musíme s Rožnovem rozloučit, čekají nás další výlety, které máme po cestě domů. Jako první navštěvujeme Zbrašovské aragonitové jeskyně a hranickou propast a na závěr celého dne navštěvujeme hrad Helfštýn.

25. červenec 2014
Po snídani opět balíme kufry a poté, co jsme se rozloučily s milým personálem Penzionu Janoštík, odjíždíme pryč. Ještě se stavujeme v Rožnově, abychom koupily celý valašský frgál. Definitivně se s Rožnovem loučíme a jedeme směr Kroměříž.

I když je náš cíl jasný, měla jsem na tento den naplánované další výlety. Naše první zastávka je v Teplicích nad Bečvou, lázeňském městečku. Tyto lázně jsou určené pro lidi s kardiologickými problémy. K léčbě se využívají unikátní železnato-uhličité minerální vody. Tyto vody znali již naši předkové a hojně je využívali.

Součástí Teplic jsou i Zbrašovské aragonitové jeskyně. Název Zbrašov pochází z původního názvu Teplice, které se přejmenovaly v roce 1959, ale jeskyním již jméno zůstalo. Jeskyně byly objeveny v roce 1912 dělníky kamenolomu, kteří odkryli puklinu, z niž vyšel sloup teplého vzduchu. Puklinu začali zkoumat bratři Chromí, ale stalo se, že se jim při průzkumu utrhlo lano. Po dopadu se rozbili karbidové lampy a oni zůstali osm hodin v naprosté černočerné tmě, než je někdo vysvobodil.

Zajímavostí jeskyní je to, že patří k nejteplejším jeskyním v České republice. Celoročně je tam 14°C a to díky uvolňování oxidu uhličitého, který tvoří tzv. plynová jezera. Celkově se mi jeskyně hodně líbily, nebyly moc dlouhé, prohlídka trvala asi 50 minut. Fotit jsem také mohla za příplatek, ale i tak jsou fotografie nekvalitní kvůli špatnému světlu.

Nakonec opouštíme areál Zbrašovských jeskyní a vydáváme se na druhou stranu Bečvy. Přecházíme nádraží a vydáváme se vzhůru klikatou cestou směrem k propasti. Hranická propast patří k nejhlubším v České republice a celková potvrzená hloubka (suché a mokré části) je 442,5 m. Předpokládaná hloubka je 700 - 800 m. Propast si obhlížíme, je sice obehnaná plotem, ale i tak vzbuzuje úctu.

Pomalu sestupujeme dolů a míříme k parkovišti. Sice jsem přešvihla parkovací čas, ale rozhodně to stálo za to. A kam míříme teď? Přece na Helfštýn!

Cesta je v Týnu nad Bečvou silně rozkopaná kvůli opravám na silnici, takže jedu pomalu, abych neminula odbočku na hrad. Auta za mnou si asi musí ťukat na čelo, ale jistota je jistota. Nakonec směrovku vidím, takže hurá, oddechla jsem si a jedu velmi příjemnou cestou vzhůru. Občas mám strach, aby mi auto někde uprostřed kopce nezdechlo, ale šťastně jsme dojely. 

"Už zase kopec?" zaslechla jsem z úst starší dcery. No, už zase kopec, ale jen 500 m, takže jsme ho za chvíli zdolaly. Historie hradu je velmi spletitá, založil ho Friduš z Linavy, později střídal majitele za majitelem a v 17. století zůstal opuštěný a chátral. V současné době je hrad postupně rekonstruován a využíván k řadě kulturních akcí, k nejznámějším patří Hefaiston - setkání uměleckých kovářů.

Po prohlídce si dáváme lehký oběd - holt jenom polévka, na další jídlo už nezbyly peníze :-(. Pak usedáme do auta a ujíždíme směr Přerov. Jedeme jinou cestou, než kudy jsem jela a v Přerově opět bloudím. Říkám si, že pokud se mi nějakým  zázrakem podaří dostat k nádraží, cestu z bludiště už najdu. Naštěstí jsem nádraží našla brzo, zamířila jsem ještě do MIC (o tom jsem se zmiňovala již v prvním článku a dále to rozvíjet nebudu) a definitivně míříme ke Kroměříži.

A celkové zhodnocení? Lepší dovolenou jsem si nemohla přát, i když, no, byly situace, které se nepovedly, ale z 97% jsem spokojená.

2 komentáře:

  1. Parádní články, já tohle miluji, taky bych se tam ráda podívala! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Baru, děkuji. S podobnými články nekončím, v okolí je spousta zajímavých věcí, takže budu pokračovat.

      Vymazat