Jak jsem šla darovat krev

Malá pozornost

Před několika lety zveřejnila kroměřížská nemocnice výzvu k darování krve. Hodně mě to zaujalo, ale k činu jsem se vůbec neměla. Za prvé jsem byla krátce po operaci, takže jako vhodný kandidát jsem odpadla. A za druhé, chyběla mi odvaha.

Teď jsem po operaci více jak tři roky, a tak jsem si řekla, že do toho půjdu. Následoval telefonát do nemocnice. Tam mi sestra řekla, že můžu přijít jakékoliv úterý nebo středu od 6 - 8 hodin. Jako prvodárce však musím mít potvrzení od lékaře, že krev můžu darovat.

Dnes 7. 9. jsem se tedy na hematologické a transfuzní oddělení dostavila. Ještěže jsem měla s sebou kamaráda, který už měl za sebou několik desítek odběrů, takže věděl, jak to tady chodí.

Vzala jsem si pořadové číslo a posadila se. Po nějaké době mé číslo zavolala sestra, podívala se mi na žíly a z jedné mi vzala vzorek krve (to se dělá jen poprvé, příště mi budou krev brát z prstu). Ze žíly mi toho moc neteklo, tak mě napíchla znovu, tentokrát ze žíly na hřbetu ruky. Zkumavka putovala na testy, jaké mám hodnoty hemoglobinu a dalších složek krve. Mezitím jsem ještě vyplnila dotazník, zda jsem byla operována, očkována, jestli mám piercing či tetování a další otázky.

Nakonec jsem se posadila do čekárny a čekala, až si mě zavolá ošetřující lékařka, která se mnou udělala krátký pohovor, v podstatě shrnutí otázek, na které jsem odpovídala v dotazníku.

Následovalo další čekání s ostatními v čekárně, až si vás zavolají. Po zavolání jsem si umyla ruce a místo, z kterého mi budou odebírat krev a posadila jsem se do růžového křesla. Sestra mi zaškrtila ruku, krátce jsem zapumpovala a krev začala pomalu odtékat. Po patnácti minutách bylo po všem. Místo po vpichu jsem si držela, chvíli jsem čekala na křesle, kdyby se mi (jako prvodárci) udělalo zle, ať se můžou o mě postarat. 

Pak mě propustily a já šla na poslední stanoviště, kde jsem dostala oplatek, tablety na podporu hemoglobinu, omluvenku z práce, doklad pro daňové přiznání a padesátikorunovou poukázku do místního bufetu. Zároveň jsem se objednala na další odběr. Tentokrát až v lednu.

V čekárně už skoro nikdo nebyl. Udělala jsem si čokoládu s mlékem, která je pro dárce zdarma (kromě čokolády si můžete nechat uvařit čaj či kávu, je zde postaráno i o další pitný režim v podobě sirupu). Poseděla jsem a pak jsem si šla do bufetu koupit tři chlebíčky, které jsem snědla na posezení. Není divu - kromě necelého půl litru krve vám odběr vezme i energii, kterou je potřeba doplnit.

Moje pocity jsou v tuto chvíli velmi pozitivní. Měla jsem hodně velký strach - co kdyby se mi udělalo zle a já tam zkolabovala? Nebo něco jiného? Naštěstí se nic nestalo, sestry byly milé a příjemné, což udělá hodně.

Navíc mi pojišťovna může proplatit vitamíny a masáže v hodnotě 1000 Kč. A to se také vyplatí. Jako bonus jsem dostala krásný odznáček v podobě kapičky.

Závěrem bych chtěla říct, že se nemáte čeho bát a běžte to zkusit taky. Můžete tím pomoci někomu, kdo bude krev potřebovat.