"Baví nás pomáhat a pečovat o staré lidi"

Verča, Markéta, Pavla, Vašek a Pepa. To je pětice žáků z křenovického učiliště, kteří dva roky navštěvují Domov pro seniory ve Vážanech. Byl zde pro ně zajištěn odborný výcvik tak, aby se po složení závěrečných zkoušek mohli dál věnovat tomuto oboru.

Křenovické učiliště má dlouholetou tradici. První obory vznikly v roce 1955 a to se dvěma obory – dámské krejčovství a zahradnictví. Postupně se k nim přidávaly další obory. 

„Obor Pečovatelské služby je na našem učilišti otevřen čtvrtým rokem. Při otevírání oboru bylo v prvním ročníku sedm žáků, další rok škola přijala také sedm žáků. V dalším roce to bylo šest žáků,“ říká Jana Maňasová, učitelka odborného výcviku.

Škola je samostatně zřízená pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Je vhodná i pro ty žáky ze základních škol, kteří mají v deváté třídě slabý až velmi slabý prospěch a není u nich pravděpodobné, že by úspěšně zvládli náročnější učivo na SOU. Na učiliště se hlásí žáci se zdravotními, psychickými i sociálními problémy.

Jak to vidí žáci?

Všech pět se shoduje, že nejvíce je na této práci baví pomáhat a pečovat o staré lidi.

Na otázku, jaký je jejich pracovní den, Markéta odpověděla: „Chodíme na půl sedmou, převlečeme se a jdeme na oddělení, kde děláme ranní toaletu (koupel, stříhání nehtů a vlasů, holení).  Poté musíme v jídelně prostřít stoly na snídani, dále krmíme klienty, kteří se nemohou sami najíst. Po snídani pak zase jídelnu uklidíme. S klienty během dne provádíme různé aktivizace. Pak je oběd pro klienty, kterým znovu pomůžeme. Nakonec je odvážíme na pokoje.“

Většina z nich má své plány nejen na léto, ale i do budoucna. Někteří se chystají pokračovat ve studiu, někteří pracovat. Dvě slečny jsou maminkami – jedna je teprve čekatelka, druhá již dítě má a obě se shodují v tom, že starost o dítě je prioritou číslo jedna.

Co se všechno naučili? Komunikovat s personálem, s klienty a kompletní péči o ně. Kromě těchto činností se naučili také šít a žehlit prádlo pro klienty.

Klienti si tuto pětici žáků oblíbili. Jsou milí, sympatičtí a plní elánu. Oddělení je jich plné a bez nich jsou chodby tiché. I když se s nimi klienti i personál na konci května rozloučí, všichni na ně jistě budou hezky vzpomínat.