Pastelky, Koh-i-noor Mondeluz

V minulém článku jsem se zmiňovala, že pro začátek vaší vybarvovací kariéry není potřeba kupovat drahé pastelky. Po roce a půl vykreslování jsem si pořídila značku Faber Castell, do té doby jsem si vystačila s naší českou značkou Koh-i-noor. Přiznám se, že nemám pastelky Polycolor, takže o těchto pastelkách mluvit nebudu, protože s nimi nemám žádné zkušenosti, pokud se nepočítá červená, modrá a bílá. 😊

Poté, co jsem zjistila, že mě vybarvování bude bavit, jsem si pořídila pastelky Mondeluz. Výhodou je, že jsou snadno dostupné v každém papírnictví a také cena není tak horentní. Za největší sadu zaplatíte kolem 400 Kč. (cena je orientační, liší se od prodejců). Nejprve jsem si koupila malou sadu, nejspíše dvanácti kusů v papírové krabičce. Když jsem zjistila, že mi tato malá sada opravdu nestačí, k narozeninám jsem dostala sadu největší, která obsahovala 72 pastelek.

Moje druhá sada

Tato sada je uskladněná v papírové krabičce. Najdete zde tři patra pastelek ve slabých umělohmotných přihrádkách, které se při častém používání často poškodí. Mně to až tak nevadí, je to prostě známka toho, že pastelky užívám a mám je ráda.

Součástí balení jsou tři kulaté štětce ve velikostech 3, 6 a 8. Někde mi záhadně zmizel ten nejtenčí štětec z první sady, ale stejně nejčastěji používám prostřední velikost na pozadí nebo na větší plochy. Mám raději, když jsou štětce pevnější a moc se neohýbají. Dalším dárkem v balení jsou dvě naprosto skvělá ořezávátka. Hodně jsem je používala a pastelky se ořezávaly moc dobře. Jedinou nevýhodou bylo to, že se nedají koupit jinde než v sadě. A to je na škodu. 

A teď zpět k pastelkám. Mondeluzky jsou akvarelové medium. Akvarelové znamenají to, že po nanesení pastelky na papír lze tah pastelkou rozmýt vodou. Tím vynikne sytost jednotlivých barev a také se zakrývají viditelné tahy pastelkami.

Prví sada hodně používaná

Každá pastelka je označená výrobcem, typem pastelky a číslem. Číslování pastelky je různé. Označení 3720 je kusové, pastelky s číslem 3710 najdete v sadě. Tvar pastelky je šestihran. Dlouhý zlatý konec je typický pro kusové Mondeluz. Některé Mondeluzky zlatý konec nemají, ty najdete v sadě. Rozdíl mezi nimi je ve dřevě, ty s koncem jsou kvalitnější. Upřímně, nevím. Kvalita mi přišla stejná.

Mondeluzky mají měkkou tuhu, na pastelku nemusíte moc tlačit. Tím, že je měkká, je snadno roztíratelná jak blenderem, tak i bílou pastelkou. Největší efekt však udělá s vodou. Díky měkkosti se  s nimi lehce stínuje a barvy se na sebe snadno vrství. Můžou tak vzniknout nové odstíny tón v tónu nebo úplně nové, např kombinace modré a fialové.

několik kusovek

Ačkoliv jsou Mondeluzky mojí srdcovkou, mají velkou nevýhodu - rychle ubývají a také hodně práší. Také zanechávají bílá místečka, ale ty se dají skrýt rozmytím. Také záleží na tom, na jaký papír kreslíte.

Suma sumárum, s Mondeluzkami jsem začínala a budu v nich pokračovat dál. Jsou to pastelky, které jsou vhodné jak pro začátečníky, tak i pro pokročilejší. Rozhodně stojí za to si je pořídit.

Omalovánkové šílenství začalo .... a ještě stále pokračuje

Pokud jste zatím neslyšeli o antistresových omalovánkách, nejspíš jste se vrátili z nějaké pusté krajiny, kde nebyl internet, knihkupectví, trafiky, kde se dají omalovánky objednat a koupit. Anebo vás to prostě míjelo a máte jiné koníčky.

Mě tohle šílenství potkalo v létě 2015, kdy jsem si pořídila svoje první omalovánky. Při pohledu zpátky to byl velký úlet, protože jsem zjistila, že mě tento typ ilustrací nebaví. Ale k tomuto poznání jsem se nejdříve musela dopracovat přes několikery nákupy omalovánek stylem pokus omyl. Po této dlouhé cestě jsem zjistila, že mému srdci nejblíže je příroda - květiny, zvířata, krajiny, ale také postavy. Ornamenty a mandaly mi nic neříkají, občas si je vykreslím, abych si zkusila nakreslit i něco jiného, ale pořád se vracím ke svým oblíbeným.

Možná teprve s omalovánkami začínáte a nevíte, jak na to. Než začnete skutečně vykreslovat, je potřeba zjistit, jestli vás vykreslování bude bavit a jaké obrázky vás budou bavit. Zapomeňte na Johannu, ta je pro začátek opravdu těžká a zkuste zabrousit do trafiky. Najdete tam sešitové Vymalovánky. Stojí 40 Kč a uvnitř najdete řadu obrázků od mandal, postav, zvířat až po domy a květiny. Papír je sice méně kvalitní, ale na základě těchto omalovánek zjistíte, co vám nejvíce vyhovuje. Samozřejmě, že si je nemusíte kupovat, můžete vyzkoušet jiné antistresovky, například Antistresové omalovánky pro dospělé od Jolany Daňkové. Tyto omalovánky vydalo nakladatelství Grada a pořád patří k našim stálicím. Tam také najdete řadu různých obrázků. Protože se jedná o obrázky autorské, připravte se na to, že obrázky budou mít určitý "rukopis", když to tak řeknu. Osobně mám autorské omalovánky ráda, ale co mám ráda já, to ten druhý mít nemusí. 😃

Tak omalovánky máte, ale nemáte médium, tedy pastelky. I tady zapomeňte na drahé umělecké Polychromos, Derwent či Prismacolor. Pro úplný začátek stačí pastelky značky Maped. Seženete je běžně v supermarketech a stále je to oblíbená značka zkušených kreslířek. 

Pokud chcete být více in, můžete zkusit naši českou značku Koh-i-noor. Má velkou škálu pastelek, jak školních, tak uměleckých. Konkrétně Polycolor a Mondeluz. Polycolor jsou klasické umělecké, Mondeluz jsou akvarelové, tudíž se dají rozmývat vodou. Říct, které jsou lepší, jestli Polycolor nebo Mondeluz, je úplně stejná otázka jako u omalovánek. Musíte si je vyzkoušet. Výhodou je, že v prodejnách se prodávají i jednotlivé kusovky. Stačí si zakoupit od každého druhu základ, třeba po šesti kusech, doma si s nimi něco vykreslit a pak zjistíte, který typ vám více sedí.

Mou láskou jsou Mondeluzky, mám je od samého začátku, protože mi sedly úplně perfektně. Ale vám třeba sednou Polycolorky nebo Mapedky nebo tlusté Triocolors anebo úplně jiná značka. A když zjistíte, že vás antistresové omalovánky baví, začnete uvažovat o dalších pastelkách a omalovánkách. 

Takže pokud jste se rozhodli, že do toho půjdete, budu ráda, když mi dáte vědět, jakou značkou pastelek a jakými omalovánkami jste začali.

Scrapbookové album

Zdroj: Pětikvítek

Baví vás scrapbooking? Nebo nevíte, co to vlastně je? Ať už patříte do první nebo do druhé skupiny, výroba tohoto alba bude velmi příjemný relax. Já jsem něco mezi, scrapbooking znám, zkoušela jsem i přáníčka, ale pořádně nevím, jak na to.

Když kroměřížské kreativní centrum Pětikvítek vyhlásilo na 21. ledna workshop na scrapbookové album, rozhodla jsem se, že se přihlásím. Říkala jsem si, že nemám co ztratit. Moc šikovné ruce totiž nemám, ale doufala jsem, že bych to mohla zvládnout.

V Pětikvítku se nás sešlo sedm žen. Lektorka nám ukázala svoji tvorbu nejen alb, ale také přáníček a krásných dopisních papírů a obálek. A pak se šlo na věc. S pomocí paní Poláchové postupně vznikala nádherná alba. A ač byl základ stejný, každé album bylo barevně jiné. Výsledný efekt byl krásný.

Základem všeho je tvrdý papír, na který si nakreslíte tvar alba. Papír se opatinuje inkoustem, album pak působí lehce starodávně. Na něj se nalepí tenkou oboustrannou páskou okrasné papíry, vše se dá dohromady a nakonec vznikne album, kde si můžete podle potřeby nalepit fotografie vašich dětí, nebo prázdné album můžete věnovat svým blízkým jako dárek.

Ačkoliv výroba alba je nenáročná, není zde nic těžkého, co byste nezvládli, vyhraďte si na výrobu čtyři hodiny vašeho času. Zdá se vám to moc? Možná, ale přišlo mi, že ty čtyři hodiny utekly strašně rychle. Byl to moc příjemně strávený čas a já se těším na další workshopy.

 

Jak jsem šla darovat krev

Malá pozornost

Před několika lety zveřejnila kroměřížská nemocnice výzvu k darování krve. Hodně mě to zaujalo, ale k činu jsem se vůbec neměla. Za prvé jsem byla krátce po operaci, takže jako vhodný kandidát jsem odpadla. A za druhé, chyběla mi odvaha.

Teď jsem po operaci více jak tři roky, a tak jsem si řekla, že do toho půjdu. Následoval telefonát do nemocnice. Tam mi sestra řekla, že můžu přijít jakékoliv úterý nebo středu od 6 - 8 hodin. Jako prvodárce však musím mít potvrzení od lékaře, že krev můžu darovat.

Dnes 7. 9. jsem se tedy na hematologické a transfuzní oddělení dostavila. Ještěže jsem měla s sebou kamaráda, který už měl za sebou několik desítek odběrů, takže věděl, jak to tady chodí.

Vzala jsem si pořadové číslo a posadila se. Po nějaké době mé číslo zavolala sestra, podívala se mi na žíly a z jedné mi vzala vzorek krve (to se dělá jen poprvé, příště mi budou krev brát z prstu). Ze žíly mi toho moc neteklo, tak mě napíchla znovu, tentokrát ze žíly na hřbetu ruky. Zkumavka putovala na testy, jaké mám hodnoty hemoglobinu a dalších složek krve. Mezitím jsem ještě vyplnila dotazník, zda jsem byla operována, očkována, jestli mám piercing či tetování a další otázky.

Nakonec jsem se posadila do čekárny a čekala, až si mě zavolá ošetřující lékařka, která se mnou udělala krátký pohovor, v podstatě shrnutí otázek, na které jsem odpovídala v dotazníku.

Následovalo další čekání s ostatními v čekárně, až si vás zavolají. Po zavolání jsem si umyla ruce a místo, z kterého mi budou odebírat krev a posadila jsem se do růžového křesla. Sestra mi zaškrtila ruku, krátce jsem zapumpovala a krev začala pomalu odtékat. Po patnácti minutách bylo po všem. Místo po vpichu jsem si držela, chvíli jsem čekala na křesle, kdyby se mi (jako prvodárci) udělalo zle, ať se můžou o mě postarat. 

Pak mě propustily a já šla na poslední stanoviště, kde jsem dostala oplatek, tablety na podporu hemoglobinu, omluvenku z práce, doklad pro daňové přiznání a padesátikorunovou poukázku do místního bufetu. Zároveň jsem se objednala na další odběr. Tentokrát až v lednu.

V čekárně už skoro nikdo nebyl. Udělala jsem si čokoládu s mlékem, která je pro dárce zdarma (kromě čokolády si můžete nechat uvařit čaj či kávu, je zde postaráno i o další pitný režim v podobě sirupu). Poseděla jsem a pak jsem si šla do bufetu koupit tři chlebíčky, které jsem snědla na posezení. Není divu - kromě necelého půl litru krve vám odběr vezme i energii, kterou je potřeba doplnit.

Moje pocity jsou v tuto chvíli velmi pozitivní. Měla jsem hodně velký strach - co kdyby se mi udělalo zle a já tam zkolabovala? Nebo něco jiného? Naštěstí se nic nestalo, sestry byly milé a příjemné, což udělá hodně.

Navíc mi pojišťovna může proplatit vitamíny a masáže v hodnotě 1000 Kč. A to se také vyplatí. Jako bonus jsem dostala krásný odznáček v podobě kapičky.

Závěrem bych chtěla říct, že se nemáte čeho bát a běžte to zkusit taky. Můžete tím pomoci někomu, kdo bude krev potřebovat.

Prázdninová přání

Konec školního roku se nesl ve znamení výroby přání pro paní učitelky nejen do školy, ale i do školky. Poslední školní víkend jsem si se svými dcerami sedla vyrobily jsme čtyři přáníčka. Holky byly moc šikovné a s mojí lehkou pomocí jsme vyrobily originální přáníčka, která se nedají nikde koupit.

Mně ještě před výrobou těchto přáníček čekal jeden úkol - vyzkoušet nové razítko. Objednala jsem ho v e-shopu Katy Scrap kde jsem mimochodem objednala i prázdná přáníčka a čiré razítko na embossing. (Mimochodem s ním ještě bojuji, ale já se to naučím).

Toto přání je vcelku jednoduché bez nějakých zbytečných drobností. Holčička s květinou je vybarvená vodovými barvami Anilinky od Koh-i-nooru, kytičky jsem vystřihla ze sady papírů z LIDLu. Pozadí jsem orazítkovala modrou barvou.

A protože nemám žádné razítko s českým textem, jednoduše jsem si nápis vytiskla na tiskárně. Silnější čtvrtku jsem už měla předem orazítkovanou. 

Přeji všem krásné prázdniny.

Motýlí přání

Další razítkové přáníčko jsem vyrobila jenom proto, abych si zdokonalila techniku a přišla na různé chyby a načerpala další inspiraci.

Na pozadí jsem použila inkousty značky Crelando (z LIDLu). Je poznat, že to nejsou žádné profesionální a dokonalé barvy. Červená je moc sytá a ostatní jsou příliš bledé. Proto si myslím, že není potřeba na inkoustech šetřit.

Květina je razítko značky Docrafts, které jsem namočila v černém inkoustu Windflower, posypala stříbrným embosovacím práškem Crelando a zapekla embosovací pistolí stejné značky. Květinu jsem vybarvila vodovými anilinovými barvami Kohinoor.

Na trávu jsem použila fixy značky Colorpeps.

A 3D motýl je taktéž značky Crelando. Na přání jsem ho přilepila malými lepícími čtverečky.

Čtvrtku jsem pak nalepila na přání pomocí lepidla.

O nesplněných snech

Před třemi lety jsem si vysnila jeden cíl - pracovat s knihami. Je jedno kde, klidně knihkupectví či knihovna. Srdcově nejblíže jsem měla ke knihovně, kde jsem začala pomáhat jako dobrovolník. Bez nějakých vyšších cílů, zkrátka proto, abych vyplnila čas, když jsem byla bez práce. Postupně jsem ke knihovně získala úzký vztah, zbožňovala jsem tu chvíli, kdy jsem měla vyjít po schodech nahoru a rozhlédnout se po oddělení a vdechnout vůni tisíců knih. Každý knihomol vám potvrdí, že vstupy do těchto prostor a knihkupectví se rovná droze.

Jak šel čas, napadalo mě, jaké by to bylo, kdybych tam pracovala - s knihami, s dětmi, povídala si s rodiči, vyhledávala informace o knihách. Navíc by mě tato práce i bavila. 

Zkušenosti a přátelství

A já jsem čekala. Tři roky. Tři roky je docela dlouhá doba na to, abyste poznali, jestli na něco máte nebo ne. Práci knihovnice jsem si vyzkoušela, když jsem tam byla jako záskok za nemoc. Byla to naprosto jedinečná zkušenost, která se nedá ničím zaplatit. Trvalo to jenom měsíc, ale nikdy jsem se necítila tak skvěle jako tam.

A co víc. Kromě zkušeností jsem získala i dvě přítelkyně, se kterými jsem si rozuměla od samého začátku. Jedna byla v mém věku, jsme stejného znamení, trochu stejné povahy, obě introvertky. Druhá je starší, extrovertka, se smyslem pro humor, která nezkazí žádnou legraci, je to taková vrba, které se dalo cokoliv svěřit a ona poradila a pohladila po duši.

Po dvou letech urputného hledání zaměstnání jsem si konečně našla práci. Nebylo to nic moc, ale byla to práce a příjem do rozpočtu. Chodila jsem unavená, nadřená, pak se přidaly zdravotní potíže v podobě bolestí zad a nohou. Pak se mi naskytla ve stejném podniku jiná práce, na kterou jsem kývla. Taky to ovšem není ono. Jediné pozitivum je, že přicházím do styku s lidmi, s kterými si ráda povykládám. Ale to je asi vše.

Nástupem do zaměstnání však moje dobrovolnická činnost v knihovně poklesla. Mrzelo mě to. Štvalo mě to. Jak mám rozdělit čas mezi práci, děti a knihovnu? Bohužel, knihovna v tomto případě musela jít stranou, nedalo se to jinak udělat.

Neuskutečnitelná příležitost

A pak ta příležitost přišla, mohl se mi konečně naplnit sen. Jenže se objevila překážka. V podobě rozdělení pozice na dvě. Na zkrácený úvazek. A nastalo velké dilema. Odejít ze současné práce a jít za svým snem, ale za polovinu peněz než mám v současném zaměstnání? Kdybych byla bez práce, neváhala bych ani vteřinu, šanci bych jistě měla, jak mi tvrdili. Jenže v mém případě zvítězilo finanční zajištění dětí a já si nemohla dovolit nosit domů málo peněz. 

Svou situaci jsem oplakala. Oplakávám ji i teď, protože to hodně bolí a obávám se, že to jen tak rychle nepřejde. Možná přejde, ale to jenom v případě, že změním zaměstnání za práci, na kterou mám kvalifikaci, a to je administrativa. Ale kdy se mi to podaří, to opravdu nevím. Jen doufám, že to bude co nejdříve, protože jinak si zvyknu na to, že současnou práci mám jakžtakž jistou a nebude se mi chtít už zaměstnání měnit....

V poslední době do knihovny chodím nerada a s pocitem, že jsem přišla o dvě přítelkyně. První jsem od dubna neviděla a ani jsme si na facebooku nevyměnily žádnou zprávu. S druhou se v knihovně pozdravíme a tím to končí. I když za to ani jedna nemůže, naše kamarádství to narušilo. A vlastně si za to můžu sama tím, že nedokážu přenést přes srdce svou prohru a tvářit se, že se vlastně vůbec nic nestalo. 

Nechci končit svou zpověď příliš negativně. Každý jistě přišel o některé své sny a netrápí se tím jako já. Neumím házet věci za hlavu a neřešit to, trvá mi hodně dlouhou dobu, než přijmu něco, co se mi nepovedlo získat.. 

Život ale jde zkrátka dál se svými prohrami a výhrami a je jen a jenom na mě, jak se s jeho nástrahami dokážu vypořádat. Zatím se mi to však nedaří.