Tajemství našeho písma

Konferenční sál Knihovny Kroměřížska se 17. října 2017 zaplnil lidmi, kteří si přišli poslechnout přednášku Mgr. Věry Škultétyové na téma Tajemství našeho písma. Na přednášku jsem šla s vědomím, že se dozvím zajímavé informace o písmu, jak z něj poznat osobnost člověka a další náležitosti, které patří k rukopisům a grafologii vůbec. 

Přednášející se však zaměřila na jiný aspekt a to především na vývoj písma nejen v českých zemích. V dávnověku lidé písmo neznali, ale dorozumívali se pomocí obrázků, které se postupně vyvíjely až k jednotlivým písmenům. Zmiňovala hieroglyfy jak egyptské, tak i čínské. 

Seznámila nás také s vývojem písma od 8. století, kdy se psalo karolínskou minuskulou (malá oblá písmena), později byla nahrazena hlaholicí a cyrilicí. 

V 10. a 12. století se začalo používat latinské a hebrejské písmo. Ve 13. až 14. století vznikají písařské školy, nejznámější škola vznikla na Vyšehradu. Písaři pocházeli ze šlechtických rodin. Museli projít speciálním výcvikem, dbalo se na krasopis. Píše se diplomatickou minuskulou (vysoké a štíhlé písmo). Významná střediska vzdělanosti se nacházela v klášterech. V tomto období se také písaři vrací k antice, vzniká tak humanistické písmo souběžně s písmem novogotickým.

Zlomovým okamžikem se stává vynález knihtisku (Jan Gutenberg). První kniha byla vytištěna v roce 1454 v Mohuči, v české zemi to bylo až v roce 1476. Z knihtisku se stal velice dobrý byznys, protože více lidí umělo jak číst, tak i psát.

V 16. až 18. století se v českých zemí píše německým kurentem (protáhlé smyčky nahoře i dole). Stav písařských úředníků se zvýšil až na 5000. Většinou psali kurentem, později latinkou. Byla zavedená povinná školní docházka, u dětí se dbalo na krasopis. 

V 19. až 20. století dochází k velkým změnám. Používáme latinku ze Spojených států amerických. píšeme také tzv. scriptem, což je tiskací písmo, ale pro grafology je méně čitelný než písmo psací. V roce 2009 vznikl Comenia Script, což je nespojované psací písmo.

Mgr. Škultétyová ve své prezentaci také ukázala rukopis Boženy Němcové. Vlivem různých událostí, jak soukromých, tak i profesních se její rukopis pomalu měnil. Posluchači si také mohli prohlédnout různé podpisy slavných osobností, například Miloše Kopeckého, Haliny Pawlowské a dalších.

Na závěr byl prostor i pro dotazy z řad posluchačů a to už se pomalu blížil konec besedy. 

Lucembursko pro děti a Turistické Lucembursko

V úterý 20. října proběhly v rámci Lucemburských dní dvě akce. Obě se však konaly v Knihovně Kroměřížska.

První akce byla v dětském oddělení, kdy děti měly splnit mnoho úkolů. Mohly si vytvořit vlastní královskou korunu, vybarvit si obrázek královny a krále či postavit z kostek zámeckou věž. 

Dalším úkolem bylo vyplnění soutěžního kvízu o Lucembursku. Otázky to nebyly vůbec jednoduché, ale nápověda v podobě atlasu byla k dispozici a všechny děti měly odpovědi správné. Otázka, kolik je v Lucembursku bank, se v knize hledala hodně dlouho. A jaké jsou nejvýznamnější lucemburské produkty? I tato otázka dala dětem pořádně zabrat, přesto ji však zvládly také dobře zodpovědět.

Všechny správně vyplněné kvízy pečlivě ohodnotila evropská poslankyně Olga Sehnalová a děti od ní dostaly malé dárečky.

Pak přišla na řadu Cestománie a Objektiv. Lucembursko je rozlohou podobné Zlínskému kraji, má 2 586 km2, ale narozdíl od Zlínského kraje se může pyšnit velkým množstvím památek jako jsou hrady, zámky, rozhledny či katedrály.

Po shlédnutí těchto dvou pořadů následovala cestovatelská beseda s Milanem Teplanem. Milan Teplan se do Lucemburska rozjel v září 2013 a kromě zážitků si s sebou přivezl spoustu fotografií. Na mapě Lucemburska ukázal, kudy cestoval a zároveň celou trasu prezentoval v podobě fotografií.

Na fotografiích představil bývalá ocelářská města, hrady Bourscheid či Vianden, kde se narodil Jan Lucemburský, budoucí český král.

Biblioterapie - přednášky pro veřejnost

Knihovna Kroměřížska připravila pro širokou veřejnost sérii tří přednášek o biblioterapii. První přednáška se uskutečnila pod vedením knihovnice Marcely Kořínkové. Paní Kořínková je dobrovolnicí v Psychiatrické nemocnici v Kroměříži. Pravidelně za klienty do nemocnice dochází a díky vhodným textům pomáhá pacientům vyjádřit své pocity. Jak však paní Kořínková dodává, biblioterapie je pouze podpůrná léčba.

Druhá přednáška se dotýkala psychických onemocnění. Hana Pašteková je psycholožka, která také pracuje v kroměřížské psychiatrické nemocnici. Posluchačům vysvětlila, jak se nemoci rozdělují, vysvětlila pojmy, jako jsou neurózy, psychózy nebo závislosti. Přednáška paní Paštekové se velmi dobře poslouchala. Povídání trvalo dvě hodiny, ale za tu dobu určitě nebylo řečeno úplně všechno

Třetí část tohoto cyklu opět vedla Marcela Kořínková. Pro své hosty si připravila zajímavý workshop. Úkoly, které měli lidé splnit, již aplikovala na své klienty, se kterými pracovala. První zadání bylo vytvořit vlastní erb, druhé bylo na dva stromy nalepit svoje životní úspěchy a neúspěchy. V posledním úkolu měli posluchači napsat, co je čeká příští den a na co se těší.

Kroměřížská knihovna se může pyšnit tím, že jako první v České republice provozuje biblioterapii, která pomáhá lidem s jejich problémy.

Je dobře, že i po skončení grantu Ministerstva kultury bude Marcela Kořínková v biblioterapii v knihovně pokračovat i nadále a pomáhat tak těm, kteří pomoc potřebují.

Rallye Dakar fotoaparátem Martina Straky

Když se řekne Rallye Dakar, každému se okamžitě vybaví poušť, prach, horko a velká auta. Prostě typicky mužská záležitost a pro většinu žen dosti nezajímavé téma. Když vám ale o Rallye Dakar začne vyprávět Martin Straka, najednou se i mně, naprostém neznalci těchto závodů, otevře nový obzor a to nejen díky nádherným fotografiím, ale i zajímavým povídáním.

V Knihovně Kroměřížska se 19. 5. uskutečnila beseda spojená s autorským čtením knihy, která má vyjít začátkem června. Jmenuje se Mezi oceány a napsal ji právě Martin Straka. Martin Straka je sportovním komentátorem automobilových závodů. Na závody začal chodit již v dětství a od té doby si rychlá auta zamiloval.

Komentuje řadu motoristických závodů jako je LeMans či Grand Prix. Na jednom velké závodě ještě nebyl. Tento sen se mu však splnil a v lednu 2015 se zúčastnil závodu Rallye Dakar, ne jako závodník ani jako komentátor, ale jako oficiální fotograf. V autě jeli tři, a i když si celý závod užíval, měl dost práce s focením a psaním.

Martin Straka měl ve focení volnou ruku. Fotil nejen celý závod, ale i to, co k Rallye Dakar neodmyslitelně patří a to jsou především lidé. A nejen oni, ale i různé maličkosti, se kterými se Straka na třítýdenní cestě potkal. Měl také možnost se setkat se spousty známých osobností jako je Robby Gordon, jenž patří k hvězdám Dakaru, protože "jezdí srdcem" a lidé ho za to milují, nebo Carlos Sainz, se kterým se již znal dříve z okruhu v Mostě.

Na Dakaru vznikly překrásné fotografie a k nim i krátké příběhy. Celé povídání se příjemně poslouchalo, dvě hodiny promítání a vyprávění uteklo velmi rychle a ještě nebylo řečeno vše. Na závěr si Martina Straka poslechl potlesk, který byl, věru, zasloužený.

Foto: Martin Straka

Turistické Lotyšsko

Zdroj: www.sehnalova.cz

Středeční kroměřížské Lotyšské dny patřily cestování. Nejprve návštěvníci Knihovny Kroměřížska mohli shlédnout dokumentární filmy o Lotyšsku z pořadů Cestománie a Objektiv a dozvědět se tak přímo přes objektiv kamery, jak se žije v Lotyšsku během letního slunovratu, který se odehrává ve dvou dnech. Tyto dny se nazývají Líga a Janis. Lidé jsou ověnčení květy a listy ze stromů, zpívají a tančí. Svůj největší svátek si užívají každými doušky.

Vrcholem celého odpoledne bylo povídání Milana Pekaře, který se do Lotyšska vydal objevovat nejen Rigu, ale i další města.  Do Lotyšska se vydal v březnu, kdy se brzo stmívá a pouze na víkend. Přesto však stihl navštívit řadu zajímavých míst.

Do Lotyšska cestoval letadlem, nejpohodlnějším a nejrychlejším možným způsobem. Seznámil se s hlavním městem, poté vlakem odjel do přímořských letovisek jako je Dubulti, Vecāķi a Sigulda. 

Kromě zážitků prezentoval spoustu fotografií, některé z nich byly součástí fotografické soutěže. Ukazovaly záběry z Rigy, ale i siguldských hradů či fotografie pobřeží Baltského moře. 

Lotyšsko musí být krásná země a rozhodně stojí za procestování a poznat ji blíž.

Více fotografií naleznete na stránkách poslankyně Evropského Parlamenut Olgy Sehnalové

Lotyšsko dětem

Lotyšské dny patří i dětem. Proto se 12. května v Knihovně Kroměřížska uskutečnila pro ně akce. Ve výtvarné dílničce měly děti za úkol namalovat lotyšského čerta Velnse, který se objevuje v lotyšských lidových pohádkách.

Druhým úkolem byl vědomostní kvíz o Lotyšsku. Některé otázky byly těžší, např. jaké je oblíbené lotyšské jídlo či motivy na secesních domech. Otázku, jaké je hlavní město Lotyšska, věděl úplně každý. Poslankyně Evropského Parlamentu Olga Sehnalová přišla děti do knihovny pozdravit a každému, kdo správně zodpověděl všechny otázky, předala malé dárky.

Během celého odpoledne se mohly děti dívat na promítání animovaného filmu Záchranáři, které zná v Lotyšsku každé dítě a jsou tam velmi oblíbení. Ani se tomu nelze moc divit, protože Záchranáři jsou něco jako čeští Pat a Mat.

Seznámení s Lotyšskem

Již po desáté se v Kroměříži konají evropské dny. Tentokrát se lidem představila severská země Lotyšsko. Od pondělí 11. 5. do 15. 5. jsou pro všechny zájemce přichystány různé přednášky, výstavy či promítání filmů a ochutnávka lotyšských pokrmů.

Jako tradičně zahájení evropských dní proběhlo v kroměřížském kulturním domě. Úvodních slov se ujala europoslankyně Olga Sehnalová, která přivítala všechny návštěvníky a poděkovala organizacím, které se na Lotyšských dnech podílely. Po úvodních slovech zazněly dvě lidové písně, které zazpívaly dívky ze Základní umělecké školy v Kroměříži. 

Poté vystoupil lotyšský velvyslanec v Praze Alberts Sarkanis a představil svou zemi a dlouholetou historii. Závěrem podotkl, že ve dvoumilionovém Lotyšsku žije pět tisíc Čechů. V současné chvíli je pět tisíc Lotyšů v Ostravě na hokejovém mistrovství světa a za tato slova sklidil nejen smích, ale i velký potlesk.

 
  

Zpívající národ

A pak už začal plánovaný program. Moderování se ujala Daniela Vrbová, zkušená redaktorka Českého rozhlasu. Jejími hosty byla lektorka na Univerzitě Karlově Kristine Ante a cestovatel Roman Šulc. Kristine Ante je v České republice rok a na UK učí Čechy lotyštinu. Sama se český jazyk učila skoro sedm let, a i když říká, že je pořád se co učit, tak její čeština je velmi dobrá. Možná i proto, že čeština a lotyština má mnoho společného - v lotyšském jazyce se skloňuje a časuje, lotyština má také háčky a čárky. Co je možná obtížné je slovní zásoba, protože jak je známo, Lotyšsko prošlo mnoha historickými vztahy, takže do slovní zásoby pronikly slova z němčiny, ruštiny nebo polštiny.

Roman Šulc Lotyšsko procestoval. Do této severské země se dostává velmi těžko. Nejsnadnější cesta je letadlem nebo autem, pokud ovšem řídíte nonstop dvanáct hodin s nohou na plynu. V Lotyšsku se dá navštívit spoustu zajímavých míst od hradů a zámků přes národní parky až po moře. "Pokud máte rádi koupání na Lipně, Baltské moře vám bude plně vyhovovat."

Kromě kulturních památek jsou velmi populární různé hudební festivaly. Největším festivalem je Svátek písní, který má dlouholetou tradici. Pořádá se jednou za pět let a vyznačuje se nejen mnoha tisíci diváky, ale také sbory. "Zlé jazyky tvrdí, že v Lotyšsku mají více lidových písní než obyvatel." Olga Sehnalová má téměř pravdu. Uvádí se, že existuje více jak jeden milion krátkých čtyřverší (dain) a Lotyšsko má téměř dva miliony obyvatel.

Pod vlivem velkých států

Svou nezávislost vyhlásilo Loyšsko v roce 1918, stejně jako Československo. Lotyšsko však bylo pod vlivem velkých států jako je Německo či Rusko a to se projevilo nejen v hospodářství země. A i když se rozpadl Sovětský svaz, v Lotyšsku zůstalo spoustu ruských vojáků. Nyní všichni pobírají lotyšský důchod, což je samozřejmě pro Rusko velmi výhodné. 

Z Lotyšska však emigrovalo také spoustu lidí, především do Velké  Británie a Irska. Vláda má sice plán, který by přiměl emigranty se vrátit zpět, ale tento plán není moc efektivní.

Náboženství

V Lotyšsku platí nepsaný zákon, že se nikdo nesmí ptát na to, jaké je kdo víry. Na lotyšském území jsou zastoupeni luteráni, římští katolíci a pravoslavní. Přesto však se představitelé všech církví respektují a pravidelně se scházejí.

Ochutnávka tradičních jídel

Zdroj: Restaurace Scéna

Restaurace Scéna pro všechny návštěvníky připravila ochutnávku tradičních lotyšských jídel od polévky až po moučník. Tyto pokrmy najdete také v nabídce poledních jídel.

Můžete tak ochutnat Skabu kapostu zupa (zelná polévka), lotyšský bramborový salát, Zirnu pikas (pečené hrachové kuličky), Pigári (smažené pirožky plněné uzeným masem) nebo sladký moučník Rupjmaizes Kartojums

"Sami vzácní, spolu silní."

"Sami vzácní, spolu silní." Tak zní motto České asociace pro vzácná onemocnění (ČAVO). V úterý 14. dubna 2015 se v Knihovně Kroměřížska uskutečnila přednáška, která se týká právě vzácných onemocnění. Přednášející, Sylva Honzáková, je členkou spolku METODĚJ, který se zaměřuje zejména na podporu dětí s metabolickým a jiným vzácným onemocněním. Paní Sylva je ale především maminkou pětiletého Matyáška, který trpí vzácným onemocněním galaktosemií (GLS).

Co jsou to vzácná onemocnění

Vzácná onemocnění jsou dědičná nebo vrozená. Mají dopad na kvalitu života člověka a začlenění jedince do společnosti. V současné době je známo asi 6000 - 8000 druhů vzácných onemocnění. První příznaky se mohou objevit kdykoliv bez ohledu na to, jestli je to čerstvě narozené miminko či dospělý člověk. Pokud je diagnóza stanovena chybně či pozdě, může mít pro takto nemocného člověka nedozírné následky. Většina vzácných onemocnění je chronická, závažná a nevyléčitelná. Léky, které pomáhají pouze některým pacientům se vzácným onemocněním, jsou však velmi drahé.

Vzdělávání

Pro děti se vzácným onemocněním je také obtížné studium. Rodičům se vzděláváním pomáhají pedagogicko - psychologické poradny či speciálně pedagogická centra , která hrají v tomto směru velmi důležitou roli. Nezbytně nutné jsou i učební pomůcky. Na trhu je jedna z mála knih, která se přímo touto problematikou zabývá a tou je Metodika práce se žákem se vzácným onemocněním.  Hlavním autorem je Jan Michalík. Spoluautoři jsou pak lidé a rodiče, kteří se se vzácným onemocněním setkali a zažili na vlastní kůži. Jednou ze spoluautorek je i Sylva Honzáková. Další knihou, která se přímo konkrétně dotýká jednoho vzácného onemocnění, je Život s galaktosemií. Autorkou je Tereza Janesová. V roce 2013 vyšel pohádkový příběh Kubík a bubák Galaktol z pera Hany Toulavé. Je určen především pro rodiče s dětmi trpícími právě galaktosemií.

Řada vzdělávacích zařízení není stále připravená přijmout děti se vzácným onemocněním do mateřských či základních škol. Konkrétně dítě s GLS má velmi přísnou dietu se spoustou specifických dopadů tohoto onemocnění, jež nejsou na první pohled patrná. Ne každá mateřská školka či základní škola ví, jak takovému dítěti pomoci. Rodičům malého Matyáška se ale podařilo najít takovou školku, kde je syn respektován ve své specifičnosti. Každopádně vše je o komunikaci a vzájemném si vyjití vstříc.

Poskytování informací
Ze statistik vyplývá, že v České republice žije přibližně 20 000 tisíc lidí s některým z typů vzácného onemocnění. Pro všechny tyto nemocné lidi, ale i pro ostatní, jsou zřízené webové stránky, na které se mohou v případě obtíží či problémů obrátit:

Vzácné nemoci - www.vzacnenemoci.cz
Vzácná onemocnění - www.vzacna-onemocneni.cz
Orphanet - www.orphanet.cz

Matyáškův příběh očima maminky Sylvy

Matyášek se nám narodil jako „běžné“ zdravé miminko. Jeho zdravotní stav se začal asi třetí den po narození zhoršovat. Dostal vysokou horečku, křeče, přestal sát mlíčko a celkově se jeho stav rapidně zhoršoval. Matyáška dávali pod „modré světýlko“, které mu ale nepomáhalo. Jelikož to vypadalo velmi špatně, převezli synka na JIP metabolické jednotky v Praze. Tady se lékařům podařilo zjistit příčinu Matyáškova neprospívání, kterou byla nemoc zvaná Galaktosemie. Lékaři nám vysvětlili podstatu synkova onemocnění. Pochopili jsme, že se jedná o velmi závažné onemocnění, které má nejistou prognózu. Matýskovo onemocnění není jen přísná dietoterapie, která je nutná, bezpodmínečná a celoživotní. Galaktosemie je onemocnění, které má spoustu specifik, odlišností a jinakostí, které nejsou na první pohled znát. Ať už se jedná o porušení centra koordinace motoriky v mozku, či poruchu řečové centra v mozku, aj. Se synkem jsme intenzivně cvičili Vojtovu metodu do okamžiku, než se rozchodil. Asi od dvou let jsme klienty SPC v Kroměříži, kde nám velmi pomáhají a podporují Matyho ve vývoji. Dnes navštěvuje syn druhým rokem mateřskou školku a je v ní spokojený… Matyášek je šťastný i se svoji „odlišností“, což je zásluha celé naší rodiny ale také našich přátel…

I kniha může léčit

Marcela Kořínková s klientem

Většina z nás někdy zažívá situace, o kterých neví, jak je řešit. Někteří se s problémy vypořádávají sami, někteří se však se zátěžovou situací (nemoc, ztráta blízkého člověka, tělesný handicap) jen těžko vyrovnávají a hledají tak pomocnou ruku, která by jim ukázala nebo naznačila, kterým směrem se vydat. Tou pomocnou rukou může být biblioterapie – léčba knihou.

Marcela Kořínková, knihovnice z Knihovny Kroměřížska, se biblioterapií intenzivně zabývá. Pravidelně dochází do Psychiatrické nemocnice v Kroměříži, kde v rámci terapie pomáhá pacientům vypořádat se s jejich problémy pomocí textů z knih. V letošním roce Knihovna Kroměřížska připravila pro širokou veřejnost novou službu. Co biblioterapie znamená a jak může kniha léčit?

Co je to biblioterapie a v čem spočívá její přínos pro pacienta?

Odpovědět stručně na tuto otázku je velice těžké. Jedná se v podstatě o podpůrnou léčbu zaměřenou na psychické i psychopatické problémy člověka. Velice důležité je najít vždy text danému klientovi přímo „na tělo“ a pak s ním dál různými formami pracovat tak, aby pacientovi pomohl najít východisko, aby mu dal naději, aby mu pomohl problém zvládnout.

"Odtud čerpám nejvíce informací," říká Marcela Kořínková

Jak jste se o biblioterapii dozvěděla?

Z knihy Lidmily Vášové Úvod do bibliopedagogiky. Autorka se o ní zmiňuje jen krátce, přesto jsem se pro biblioterapii nadchla a vydala jsem se na dost dlouhou cestu k tomu, abych ji mohla začít praktikovat.

Jaké vzdělání jste absolvovala, abyste se mohla biblioterapii věnovat?

První dva roky jsem byla odkázaná na samostudium. Bohužel na rozdíl od zahraničí u nás není žádná kniha, která by byla této metodě věnovaná. Využívala jsem proto hlavně diplomových prací, ve kterých jsem nacházela různé odkazy na další materiály apod. Protože pracuji s lidmi s neurotickými a psychosomatickými onemocněními, absolvovala jsem akreditované psychoterapeutické kurzy v Praze. Dokonce se mi podařilo zúčastnit se tam i kurzu biblioterapie u dr. Mariny Stejskalové. Za velký přínos považuji i supervize, na které docházím k dr. Martinu Jánišovi a dr. Martinu Slabému do kroměřížské psychiatrické nemocnice. A konzultace s psychology mých klientů jsou pro mě také obrovsky přínosné.

Docházíte za pacienty do Psychiatrické nemocnice v Kroměříži. Máte na starosti skupiny pacientů nebo se věnujete každému pacientovi zvlášť? 

Začínala jsem na gerontologii (pozn. red.: gerontologie = obor, který se zabývá problémy stárnutí), kde jsem vedla skupinová sezení. Díky psycholožce dr. Haně Paštekové jsem pak dostala možnost pracovat jen s jedním gerontologickým pacientem, což byl pro moji praxi velký přínos. Později se mi splnilo mé přání, dostat se k dětem. I na dětském oddělení jsem začala se skupinami, ale teď už se věnuji spíše individuálním sezením.

Místnost, ve které se uskutečňují jednotlivá sezení

Knihovna Kroměřížska chystá pro veřejnost přednášky o biblioterapii a také novou službu. Na co se lidé mohou těšit?

Ano je to tak. Opravdu s hrdostí můžu říct, že jsme první knihovnou v republice, která tuto službu začala poskytovat. V současné době k nám docházejí klienti z Horizontu Kroměříž. Pro veřejnost plánujeme sérii tří přednášek o biblioterapii. Cílem je seznámit ji co nejblíže s touto problematikou. Pokud by pak někdo měl o terapie zájem, dveře knihovny mu budou otevřeny.

Kdy vás mohou lidé navštívit a kde vás v knihovně najdou?

Službu poskytujeme vždy ve čtvrtek. Pokud by měl někdo zájem, najde mě v dětském oddělení nebo mi může napsat na adresu korinkova@knihkm.cz. Samotné sezení probíhá v místnosti, do které se nevchází hlavním vchodem. Tím knihovna klientům zaručuje soukromí a diskrétnost.

Den poezie - Básník Karel Kryl

Od 8. 11. do 24. 11. 2014 ve všech českých městech probíhá Festival Den poezie. Tento festival vznikl v roce 1999 na památku narození Karla Hynka Máchy. (16. 11. 1810). Letošní podtitul zní Řezaná poezie. Proč tento podtitul? Protože letos by se dožil sta let další významný český umělec, Bohumil Hrabal a ten měl velmi rád řezané pivo.

Knihovna Kroměřížska se festivalu účastnila již několikrát a zvolené téma nebylo náhodné. Kroměříž žila rokem Karla Kryla, V roce 2014 by se Karel Kryl dožil 70 let a na jeho počest byla v dubnu odhalená pamětní deska na rodném domě v Březinově ulici a v září byla slavnostně otevřená Expozice Karla Kryla.

18. 11. 2014 v 16:30 se v Knihovně Kroměřížska v Krylově koutku sešli příznivci poezie a Karla Kryla, aby si vyslechli nejen životopis, ale i básně a písně, které Kryl složil a nazpíval.

Ve čtení a recitaci se střídali paní Svatava Mášová s paní Polišenskou, Adélou Žůrkovou a Ladislavem Loučkou. Hudební doprovod zajistil Tomáš Olšina, který na kytaru zahrál některé z Krylových písní jako je Nevidomá dívka, Sametové jaro či Salomé.

Procítěná recitace Básniček na sklo dala těmto básním jiný nádech a byly úplně jiné, než když je člověk čte sám a uvědomí si tak spoustu věcí v životě. Tyto básničky, i když jsou plné rýmu a jednoduchosti, v sobě skrývají krásu slova, která zasáhnou přesně tam, kde je potřeba.