8. Divadelní festival Ludmily Cápkové

Divadelní festival Ludmily Cápkové je místo, kde se potkávali nejen herci, ale také lidé, kteří mají rádi divadlo. Letošní festival byl již osmý v pořadí. Ve dnech 28. – 31. května se divákům představilo osm soutěžních představení. 

Letošní festival se nesl v duchu 60. let 20. století, kdy světu vládly květinové děti, hippies, láska a mír. Atmosféra byla uvolněná, lidé se bavili, smáli se a užívali si krásných divadelních dnů. Ale nebyla to jen legrace, ale i těžká práce. Po skončení každého představení se porota sešla v tzv. kruhu, kde diskutovala s představiteli hry o tom, proč si hru vybrali, co se povedlo, co lidi zaujalo, co mohlo být lepší.

Maskotem festivalu byli Bratři v gatích, kteří sklidili velký ohlas, a každé jejich vystoupení bylo originální. Zaslouženě tak získali cenu klubu mladých diváků. Cenu divácké poroty získalo sociální drama Kód nula. Novinářská porota udělila cenu Janě Žáčkové za text k autorské hře Bábelův Bábel. Za nejlepší ženský herecký výkon byla oceněna Tereza Fialová, cenu za nejlepší mužský herecký výkon získal Vladimír A. Mátl. Oba si zahráli v inscenaci Dva. Hlavní cenu vyhrála hra Kód nula divadelního spolku KDO ve Hvozdné.

„Lásku a mír všem!“ J

Osm divadelních představení

Počet osm není náhodný. Když je festival již osmý, bude osm představení. Soutěžního festivalu se zúčastnily ochotnické divadelní spolky ze všech koutů republiky - Ostrava, Hodonín či Poděbrady. Všech osm představení bylo různého žánru. Hrála se zde klasika, drama i komedie. 

Některé byly moc povedené, některé byly složité na pochopení. Přesto všechny hry herci zahráli s nadšením a s cílem pobavit nejen diváky, ale zaujmout i porotu.

A kdo se na festivalu představil? Jmenovitě to byli Zmatkaři Dobronín, Semtamfór Slavičín, 1. Jarkovská divadelní společnost, KDO ve Hvozdné, DS Svatopluk Hodonín, Divadlo SoLiTEAter, DS Jiří Poděbrady, DS Břetislav.

Jim Cartwright - Dva (Zmatkaři Dobronín)

foto: DS Kroměříž

Hru napsal Jim Cartwright, anglický dramatik, jehož hry byly přeloženy do 35 jazyků. Jeho první hra Road získala řadu ocenění. A právě hru Dva v Dobroníně herci nastudovali pod vedením zkušeného režiséra Ladislava Valeše (Rádobydivadlo Klapý), premiéra se konala 11. 1. 2014. 

Ocitáme se v severní Anglii v jednom baru, ve kterém se střídá řada hostů. Bar vedou manželé, pro které je hospoda celý jejich život, všechno se točí kolem jejího provozu a hostů, soukromý život pro ně neexistuje. Neustále se hádají, nenávidí se, nemůžou se vystát. Do baru chodí stálí hosté, např. stará paní, která má doma muže povaleče, který je nemocný nebo starý pán, který svou ženu miluje, i přesto, že je už dlouho mrtvá, žena, kterou bije manžel, nebo pár, kdy on je nevěrník a jeho přítelkyně puťka. 

Dalo by se říci, že zde hraje mnoho herců, ale není to tak. Jsou jen dva a jmenují se  Tereza Fialová a Vladimír A. Mátl. Jejich herecké výkony mě přesvědčily o tom, že jedna osoba může zahrát rozdílné postavy tak, že jim uvěříte téměř každé slovo.

Konec hry mě překvapil. Rozhodně bych takový nečekala, měla jsem vymyšleno několik variant, jak by vše mohlo skončit, ale na tuhle variantu jsem opravdu nepřišla. Bylo to smutné, tragické, přesto však hra patřila k těm festivalově lepším.

Jana Žáčková - Bábelův Bábel (Semtamfór Slavičín)

foto: DS Kroměříž

Autorská hra Jany Žáčkové nás zavádí do roku 1940. Příběh se odehrává v Sovětském svazu, kdy je zatčen spisovatel a novinář Isaak Babel. Čeká na smrt ve své cele a ve svých vzpomínkách se vrací k své ženě Antonině, ke svému mládí. Inscenace ukazuje systém tehdejší doby, ale v podstatě je jedno, jaký je to systém, protože systém nás ovládá za jakéhokoliv režimu. Příběh vypráví divačka z hlediště, na počátku je systémem nezkažená, naivní, plná ideálů, ale čím víc se blíží závěr, tím víc je systémem pohlcovaná, až se stala jeho součástí.

Isaac Babel je dodnes pro celý svět tak trochu hádankou. V této hře jsou citovány úryvky z Deníku 1920, který mohl vyjít až v roce 1989. Po celou dobu hry jsou diváci masírováni hesly jako "Vůdce je Bůh a Bůh je vůdce", a neustále zdůrazňované "A byla celá země jednotná v řeči i v činech". Mimochodem, tohle najdete i v Bibli, knize Genesis 1:11.

Přiznám se, že jsem hře moc nerozuměla, ztrácela jsem se hlavně v systému. Ale dost často mě mrazilo z toho, jak systém dokázal člověka zmanipulovat k obrazu svému. A za mě palec nahoru za to, že představitelé hry byli mladí lidé.

Jevan Brandon Thomas - Charleyova teta (1. Jarkovská divadelní společnost)

foto: DS Kroměříž

J. B. Thomas byl britský dramatik, herec a divadelní manažer. Jeho nejznámější hra se jmenuje Charleyova teta. 1. Jarkovská divadelní společnost tuto hru nastudovala se zkušenými herci.

Ocitáme se v univerzitním městečku v Oxfordu. Studenti Charley a Jack jsou zamilováni natolik, že chtějí své dívky požádat o ruku, než je jejich strýček odveze do Skotska. Máme tu však viktoriánskou dobu, kdy by se slušné a svobodné slečny neměly objevovat samotné ve společnosti mužů. Studenti využijí toho, že Charley má bohatou tetu Lucii, která přijede až z daleké Brazílie, a slečny Kitty a Amy pozvou na oběd. Jenže teta nepřijíždí. Zoufalí studenti přemluví svého kamaráda Babberleyho, aby se za tetu vydával. Vzniká tak řada vtipných a nezáviděníhodných situací, které vyvrcholí příjezdem pravé tety.

"Žádná žena není nikdy stará na komplimenty," řekl Jackův otec, když žádal falešnou tetu o ruku. Musím s tím jenom souhlasit. Hra byla vtipná, milá, diváci se bavili.

Alena Herman - Kód Nula (KDO ve Hvozdné)

foto: DS Kroměříž

Autorská hra Aleny Herman byla nejlepší z celého festivalu. Jedná se o sociální drama, které se odehrává v určitém fiktivním prostředí Londýna. Podstatou příběhu jsou partnerské vztahy a mateřská láska. Tak zní anotace k divadelní inscenaci. Autorka kromě toho, že hru sama režírovala, si zde i zahrála hlavní roli.

O tomto představení jsem slyšela jenom samou chválu a mě mrzí, že jsem ho neviděla.






Peter Quilter - Opona nahoru! (DS Svatopluk Hodonín)

foto: DS Kroměříž

Sobotní ranní představení byla komedie britského dramatika Petera Quiltera. Jeho hry se překládají do 23 jazyků a hrají se po celém světě.

Bill zemřel a divadlo, které vlastnil, přenechal pěti ženám - své dceři, bývalé ženě, současné ženě, své matce a své sekretářce. Divadlo je v hrozném stavu, propadlé hlediště, všude samá špína, prach a i peněz moc není. Dámy se rozhodly, že divadlo zachrání, sice kurzy aerobiku jsou velice dobrý finanční nápad, ale chtělo by to něco většího. Vymyslí benefiční akci na záchranu divadla, kde vystoupí kouzelník, malé baletky a hlavní číslo je Lisa Minnelli. Jenže nakonec dopadne všechno úplně jinak.

Otázka, proč Bill odkázal divadlo těmto ženám, je zcela nasnadě. Chtěl, aby bylo divadlo ve správných rukou, ale spíše než o záchranu divadla mu šlo o to, aby se ženy vzájemně pochopily, sblížily a hlavně si odpustily.

Tato situací komedie byla vcelku dobrá, lidé se smáli, oživením hry byl kostým reklamního kuře, ale kdo se pod kostýmem skrýval, to nikdo neví.

Brian Friel - Léčitel (Divadlo SoLiTeater)

foto: DS Kroměříž

Brian Friel je irský spisovatel a divadelní režisér. Je znám svou dramatickou tvorbou. Inscenace Léčitel vznikla v roce 1979. Příběh vypráví o nepříliš úspěšném léčiteli Franku Hardym, který se vrací domů do Irska. Doprovází ho jeho manželka Grace, alkoholička, je tímto životem unavená, opustila svou rodinu, pohodlí, jenom aby mohla být s Frankem. Jejich věrným přítelem je Teddy, manažer, který s nimi cestuje již dvacet let.

Původně byla hra  plná monologů, ale režisér text upravil tak, aby se postavy ve vyprávění pravidelně střídaly. Hra je filosofická, poskytuje zamyšlení nad životem, štěstím i zklamáním.

Při příchodu do sálu čekalo diváky překvapení - celá hra se odehrávala v hledišti, takže lidé, kteří přišli pozdě a nenašli volná místa v předních řadách, prakticky nic neviděli. Představitelé hry se hájili tím, že jsou zvyklí maximálně na tři řady, ne na deset. Pro mě osobně byla hra velmi zvláštní, možná příliš filozofická, smutná a tragická s koncem, který vlastně zůstává otevřený a diváci si některé věci musí domyslet sami.

Christopher Hampton - Nebezpečné známosti (DS Jiří Poděbrady)

foto: DS Kroměříž

Choderlos de Laclos napsal Nebezpečné známosti v roce 1782, ale kniha, potažmo film či divadlo je nesmrtelné, neustále se hraje. Christopher Hampton knihu převedl do divadelního světa. DS Jiří Poděbrady hru nastudoval a v listopadu 2013 měla hra premiéru.

Klasický příběh o lásce, intrikách, vášni nás zavádí do vyšší společnosti. Markýza je intrikářská a sleduje své vlastní cíle, má všechny muže omotané kolem prstu. Jedním z nich je i Valmont, který nenechá žádnou ženskou sukni na pokoji. Ale i na něj jednou dojde, stejně tak na Markýzu.

Představení se mi líbilo asi nejvíce z celého festivalu. Klasiku mám moc ráda, Nebezpečné známosti jsem četla i viděla a příběh mě opravdu zaujal. Co se mi opravdu líbilo, byly kulisy v bílém provedení s červenou pohovkou jako dominantou. Z postav jsem si oblíbila samotnou Markýzu a její eleganci, její nenaplněnou lásku k Valmontovi, ale i její hrdost.

Martin Sítek - Věnek a Vladimír: V Háji (DS Břetislav)

foto: DS Kroměříž

Závěrečná inscenace festivalu byla autorská hra Martina Sítka. Jedná se o komedii, kterou nastudovali herci z Divadelního souboru Břetislav.

V Háji se setkávají dva muži - vodák Věnek a rocker Vladimír, který je závislý na drogách. Dosti nesourodá dvojice, přesto však mají jedno společné. Jsou mrtví. Věnek se utopil a Vladimír se předávkoval. V Háji čekají, kam půjdou. Do pekla nebo do nebe? Avšak božský a ďáblův rozmar rozhodl, že hodný Věnek půjde do pekla, a sebevědomý, až drzý Vladimír do nebe. Co taková výměna duší provede s Bohem a Ďáblem? Byl to dobrý nápad nebo dost špatný vtip?

Trochu bláznivá komedie o tom, že by si člověk, respektive nadpozemské a podzemské bytosti neměly zahrávat s osudy ostatních lidí. Mohlo by se jim to dost krutě vymstít. 

Vzpomínkový večer s Antonínem Procházkou

Divadelní spolek Kroměříž oslavil letos 150 let od svého vzniku. Oslavy zahájilo 26. května divadelní představení Věrní abonenti. Tuto hru napsal kroměřížský rodák Antonín Procházka. A právě tento Moliére, jak je přezdíván, byl hostem dalšího pořadu, který se konal 27. května na Starém pivovaru.

Téměř dvě hodiny vzpomínání na dětství a rodiče, především pak na tatínka Antonína, který byl známý český skladatel, dirigent a v neposlední řadě také autorem mnoha operetek.

"Když nehraješ jako Nový nebo Werich, jdi od toho," říkával mu Antonín starší. Oldřich Nový byl otcův velký kamarád a i s ním se pojí velmi zábavná historka, kde hraje důležitou roli pyžamo. I s Janem Werichem se Antonín mladší setkal a to za zvláštních okolností v Praze na Kampě u plotu....

Vzpomínal také na Miroslava Horníčka a na natáčení Hovorů H. v Kroměříži, na to, jak se bál, že rezervovaní Hanáci nebudou Horníčkovi pokládat žádné otázky. A bál se oprávněně, protože na "Má někdo první dotaz?" Kroměřížáci mlčeli. Horníček však jejich ostych rozehnal tím, že se jich zeptal: "Má někdo druhý dotaz?" Tím zábrany padly, lidé se smáli a na Horníčka se sypal jeden dotaz za druhým.

I na pana Procházku měli lidé dotazy, na všechny vtipně odpovídal, stejně jako tenkrát Horníček.

Celý pořad byl protkán písněmi z operetek, které napsal Antonín Procházka starší. Zazpívali je herci z Městského divadla Brno Milan Němec (který je známý svou postavou esenbáka ze seriálu Vyprávěj a jeho povzdechnutí: "Antoníne, Antoníne," musí znát každý) a Ivana Odehnalová. Na klavír doprovázela Monika Jakubíčková.

Večer byl velice příjemný a diváci si odnesli krásný zážitek v podobě muže, který si svou přezdívku plzeňský Moliére plně zasloužil. Dokázal, že umí nejen skvěle vyprávět, ale i skládat básně, recitovat a zpívat.

...dlouhá cesta

Isac překvapeně zjišťuje,

že manželství jeho syna s Marienne není růžové.

Čtvrteční večer 19. 2. 2015 patřil Starý pivovar Rádobydivadlu Klapý. Herci divákům představili hru Dlouhá cesta, která vznikla na motivy filmu Ingmara Bergmana Lesní jahody z roku 1957. Autorem divadelní hry je Ladislav Valeš, zakladatel Rádobydivadla Klapý.

Road movie po Švédsku

Drama se odehrává během jednoho horkého dne. Starý doktor Isac Borg (Jaromír Holfeuer) je pozván na svou univerzitu do Lundu, aby zde byl oceněn čestným doktorátem. Na cestě ho doprovází snacha Marienne (Lenka Svobodová Šťastná), která jede za svým manželem Evaldem (Lukáš Burda).

Cestou míjí Isacův rodný dům, kde si dělají krátkou přestávku. Ve svých vzpomínkách se Isac vrací zpět do svého mládí, do doby, kdy byl obklopen velkou rodinou a do doby, kdy byl zamilován do Sáry (Pavla Umhöfová). Ze vzpomínek ho vytrhne jiná dívka - jmenuje se také Sára (Petra Maťáková) a se svým přítelem Andersem (Jonáš Filip) a kamarádem Viktorem (Vít Šťastný) jedou stopem do Itálie. Všichni tři jsou mladí, nespoutaní a plní života a Isac si uvědomuje, že je opravdu starý a sám, že vlastně jediným blízkým člověkem, kterého má, je Agda (Eva Andělová), jeho hospodyně.

Dramatický příběh se skvělými hereckými výkony

Je smutné, když se vaše láska z mládí zamiluje do někoho,

kdo má jinou povahu, než vy

Rádobydivadlo Klapý je stálým účastníkem kroměřížských divadelních předplatných. Dlouhá cesta, kterou herci divákům představili, je drama o stáří, samotě, o vzpomínkách na mládí, o uvědomění si, že štěstí je pomíjivé.

Isac Borg je starý muž. Uznávaný lékař, který se mohl pro své pacienty rozdat do poslední nitě, se však ve svém soukromí uzavírá do své samoty a nechce vidět ani slyšet problémy svých blízkých. Oči se mu otevírají až poté, co se se snachou vydá z rodinného sídla do Lundu, uvědomuje si, že v mládí byl obklopen spoustou příbuzných, nikdy nebyl sám. Isac zjišťuje, že nebyl ani dobrý otec, ani manžel, že své rodině nevěnoval tolik pozornosti, kolik by si zasloužili a teď se mu vše, co udělal či neudělal, vrací zpět jako bumerang.

O hereckých výkonech nelze pochybovat a dá se o nich mluvit v nejlepším slova smyslu. Vše bylo přirozené, nenásilné. Diváci si představení užili a jestli i někomu v závěru ukápla i slza smutku, tak hra splnila svůj účel.

Informace o hře

Autor hry: Ladislav Valeš
Hrají: Isac Borg - Jaromír Holfeuer
           Marienne - Lenka Svobodová Šťastná
           Evald Borg - Lukáš Burda
           Agda - Eva Andělová
           Sára ze snu - Pavla Umhöfová
           Sigfríd, Akerman, Muž - Petr Pidrman
           Teta, Manželka - Dana Cendrová
           Strýc Áron - Rostislav Soukup
           Charlotta - Karolína Baňková
           Benjamin - Štěpán Chadraba
           Hagbart - Vítek Líbal
           Dvojčata - Jiří Chadraba, Kateřina Helclová
           Sára - Petra Maťáková
           Anders - Jonáš Filip
           Viktor - Vít Šťastný
           Alman - Pavel Macák
           Berit - Liběna Štěpánová
           Eva - Kateřina Volánková
           Matka - Alena Burdová

Divadlo: Rádobydivadlo Klapý
Premiéra: 9. října 2014
Zdroj fotografie: Václav Fryč

Zakázané uvolnění

Zakázané uvolnění je divadelní hra, kterou před kroměřížskými diváky na Starém pivovaru 22. 1. 2015 zahrálo Divadlo Prkno z Veverské Bítýšky. Ryze dámská jízda o nepovedeném únosu nevěsty do hospody s hokejovou výzdobou je plná vtipů, ale také zamyšlení o životě, lásce  a naději v lepší život.

Tři ženy v hospodě

Klára (Jitka Malíčková) je unesená ze své svatby kamarádkou Ivetou (Jarka Vykoupilová). Jejich cesta skončila v hokejové hospodě, kterou vede Vladana (Eva Jakubcová). Tyto tři ženy jsou velmi rozdílné. Klára je romantická, trochu staromódní, o mužích má lehce zkreslené představy a myslí si, že muži stačí ke štěstí to, že má hodnou a poslušnou ženu.

Iveta působí hodně sexy, je svůdná a vyzývavá, ale ve skutečnosti je to velmi citlivá duše.

Vladana je rozvedená, její ex je hokejista, který ji opustil a nechal jí hospodu. Ze zoufalství si vsadila na hokejový zápas mezi Čechy a Slováky, který zaručeně vyjde a ona by se mohla odstěhovat do Prahy.

Všechny se opijí a pod vlivem alkoholu vyplouvají na povrch křivdy a tajemství, která by měla zůstat raději skryta.

Komedie a drama v jednom
Dá se skloubit hokejová terminologie a ženský svět dohromady? Ano, jde. Scénárista Petr Kolečko má na kontě několik úspěšných televizních seriálů jako je Okresní přebor či sitcom Marta a Věra. Zakázané uvolnění je počin čistě divadelní. Odehrává se v hokejové hospodě, kde za horkého dne přichází nevěsta s kamarádkou.

"To jako myslíš, že když jsem vdaná, nemám už smysl pro humor?"

Usadí se a doufají, že si pro ně brzy přijede ženich, a čekání si zkrátí pitím koktejlu. Trochu hodně koktejlů však v tom horkém dni udělá své a jak hospodská, tak i nevěsta se svědkyní mají spoustu trápení a tajemství. Jak plyne čas, na obloze se objevují bouřková mračna a současně s nimi se bouřková mračna stahují i v hospodě s každým dalším vypitým koktejlem. Z jednotlivých kousků a slov, které ženy pronesou, se dá sestavit jednolitý příběh.

Chvílemi komedie, chvílemi drama, ale hlavně skvělé představení, které zaujalo od prvního slova do posledního. Nečekané situace, které se v závěru vyskytly, ženy vyřešily po svém. Ačkoliv se v jedné minutě málem pozabíjely hokejkou, v té druhé už spolu zpívaly "Perfect Day".

Ocenění
Na festivalu Hobblík Hodonín 2014 inscenace obdržela tato ocenění:
- Ceny za ženský herecký výkon pro Jitku Malíčkovou za roli Kláry, Veroniku Vítkovou za roli Ivety a Evu Jakubcovou za roli Vladany
- Ocenění poroty za inscenaci
- Cena diváka za nejlepší představení festivalu
- Doporučení na republikovou přehlídku amatérských divadel ve Volyni

Na celorepublikové přehlídce Divadelní Piknik Volyně 2014 získala Eva Jakubcová cenu za nejlepší ženský herecký výkon.

Na přehlídce Divadelní festival Ludmily Cápkové v Kroměříži obdržela také Eva Jakubcová cenu za ženský herecký výkon a představení vyhrálo hlavní cenu celého festivalu.

Informace o hře

Autor hry: Petr Kolečko
Režie: Víťa Jakubec
Hrají: Vladana - Eva Jakubcová
           Iveta - Jarka Vykoupilová
           Klára - Jitka Malíčková

Divadlo: Divadlo Prkno
Premiéra: 15. června 2013
Zdroj fotografie: Přerov.eu

Řeknu ti to v říjnu

Poslední divadelní hrou v letošním roce byla konverzační komedie Řeknu ti to v říjnu. Tuto lehkou komedii si připravilo Divadlo DiGoknu z Rožnova pod Radhoštěm, kteří se 11. prosince sešli v Klubu Starý pivovar, aby v předvánočním čase zpříjemnili divákům čtvrteční večer.

Protiklady se přitahují

Ludvíkovi je 37 let, je svobodný, povoláním truhlář - stolař, nemá žádné koníčky, jen je pedant a puntičkář. Má maminku, na které je neuvěřitelně závislý (nebo ona na něm?) a celý jeho svět se točí kolem ní. 

Lída má 35 let, má ráda akvaristiku a sbírá ořezávátka. Právě se rozešla s Maxem a do telefonu mu slíbila, že sbalí prvního chlapa, kterého potká. Tím prvním je právě Ludvík.

Ona ho chce, on ji nechce, ona ho chápe, on ji nechápe, ona ho nechce, on ji chce, pak se nechtějí oba a nakonec jí to Ludvík řekne v říjnu. Co ji to chce říct v říjnu? Lída očekává radostnou zprávu, ale musí si prostě počkat do října. 

Je libo postelová scéna? Před "akcí" následovala
 kompletní očista dočista

Autorská hra s názvem Řeknu ti to v říjnu je hra o dvou lidech. Jednoduché kulisy, které se podle potřeb měnily z barového pultu na pohovku či postel a všudypřítomná maminka, která svého Ludvíčka neustále kontroluje mobilem a její neustálá přítomnost vznáší do vztahu Ludvíka a Lídy nejistotu.

Lehká, trochu absurdní komedie o dvou osamělých lidech, kteří se k sobě přitahují i přes nepřízeň osudu, je také o velké toleranci a vzájemného pochopení a překonání nesnází.

Divákům se hra líbila, bylo to velmi milé zpestření v předvánočním shonu.

Informace o hře

Autor hry: František Kreuzmann, Ilona Zámečníková
Režie: František Kreuzmann
Hrají: Lída Malá - Ilona Zámečníková
           Ludvík Krkoška - Marek Španihel
           Hlasy - Kateřina Březinová, Alfréd Strejček

Divadlo: Divadlo DiGoknu
Premiéra: 8. června 2013
Zdroj fotografie: Luboš Janota

Il Congelatore - Zmrazovač

Když řádí zmrzlinová prohibice 

Z předválečné Evropy vyjíždí parník, který má namířeno do Ameriky, přímo do New Yorku. Mezi cestujícími je cílevědomá Francouzka Carmaid (Dominika Jíchová), která se chce za velkou louží prosadit jako novinářka. Již na lodi se do ní zamiloval mladý Ital Pivello (Zdeněk Melín). Pivello touží péct tu nejlepší pizzu a pro začátek má v New Yorku jako svůj kontakt strýčka Dona (Jiří Vedral). 

Po vylodění se cesty Carmaid a Pivella rozdělily, ale po dvou letech se jejich osudy znovu střetly. Ona jako investigativní novinářka píše o porušování zmrzlinové prohibice, on se stal součástí mafiánské rodiny s důležitými úkoly. Když Carmaid přistihne hatemana (Lukáš Hrabanec), kandidáta na prezidenta, při lízání zmzliny, Pivello dostane za úkol ji odstranit. 

Bude mít na to Pivello žaludek? Vyrábět tajně zmrzlinu je jedna věc, ale někoho zabít? Jak to všechno dopadne? 

Scéna vystřižená jako z Titaniku

Opera o 3 dějstvích se standing ovation

Kočovné divadlo Ad Hoc se 20. listopadu v kroměřížském Starém pivovaru představilo mafiánskou operou o 3 dějstvích s názvem Il Congelatore - Zmrazovač. Odkud vlastně Ad Hoc je? V podstatě "odnikud a odevšad", protože Ad Hoc je spolek, jejichž členové jsou z celého koutu republiky. "Hra vznikala z větší části korespondenčně a scházeli jsme se vždy jeden víkend v měsíci na živou zkoušku (často bytovou). Trénovala se hlavně hudba, na divadelní složku nebyl moc čas a korigujeme to za běhu. Nyní zkoušíme tím, že hrajeme, tzn. před představením se sjede nějaké slabé místo z minula." říká Jan Duchek.

A i přes tuto vzdálenost se dokázali sehrát tak, že vznikají divadelní hry, u kterých se divák baví od začátku do konce. 

Opera Zmrazovač vás vrátí v čase zpět do předválečné Ameriky, do doby velmi podivného zákazu - zmrzlinové prohibice. A právě v tuto chvíli vítá imigranty z Evropy socha Svobody s kytičkou a cesty jednotlivých cestujících se rozchází. Z Carmaid se stane cílevědomá a neohrožená novinářka a Pivello je rozhodnutý péct tu nejlepší italskou pizzu na světě. Doufá, že mu v začátcích pomůže vzdálený strýček Don, který vlastní pizzerii.

Být mafiánem a mít manželku,

která si umí doma udělat pořádek,

není zrovna ideální kombinace

Opera byla protkána áriemi od světoznámých hudebních skladatelů jako je Verdi, Puccini, Mozart a další. Mohli jste tak zaslechnout písně z oper Lazebník Sevillský, Carmen či Don Giovanni. Všechny texty byly přepsány tak, aby byly vtipné a aktuální.

Herci byli ve svých rolích velmi přesvědčiví a dobře sehraní, protože kromě zpěvu a své role, navíc hráli i na hudební nástroje. Hudební scéna byla částečně vidět za osvětlenou kulisou, takže byly vidět i některé kuriozitky jako je třeba drbání kolegy na hlavě (:-D)

Některé árie byly velmi obtížné už od poslechu, ale všichni je zvládli bez problémů.

Závěrečný aplaus ve stoje mluví za vše. Byl oprávněný, diváci se bavili ve všech ohledech a tuto poctu si oprávněně všichni zasloužili.

Hra ověnčená řadou cen

Na festivalu POPAD 2014 hra získala Cenu diváků a také čtyři ceny odborné poroty za hudební nastudování, za vyvážený herecký a hudební výkon, za scénář a texty písní a za kostýmy.

Představení získalo ceny odborné poroty (hudební nastudování, pěvecké výkony, scénář a texty písní) na celostátní přehlídce amatérského divadla Divadelní piknik Volyně 2014 a přímou nominaci na Jiráskův Hronov 2014

Informace o hře

Autor hry: Jan Duchek
Hrají: Vito Barti - Barbora Blažíčková (flétna, velký buben)
           Marco Dallici, barman - Adam Caha (housle)
           lodník - Anežka Habancová (příčná flétna)
           hateman Everest - Lukáš Habanec (klavír)
           Carmaid - Dominika Jíchová (saxofon, flétna)
           Pivello - Zdeněk Melín (kytara, ukulele, velký buben)
           policista, kapitán, barman - Petr Mikulka (kytara, velký buben)
           Algida - Klára Šidlová (flétna)
           synovec z Itálie - Jan Šidla
           Don - Jiří Vedral (klavír, velký buben)
           František Hrubý - housle

Divadlo: Kočovné divadlo Ad Hoc
Premiéra: září 2013
Zdroj fotografií: K. Jíchová

Kdosi brousí nad Paďousy

Co se stane, když se nebe a peklo rozhodne změnit obyvatele obce Paďousy k obrazu svému? Vznikne pořádný zmatek, který zamotá hlavu všem, nejen andělu strážnému Benjamínovi a pekelnému služebníkovi Koziášovi, ale i smrtce alias zubaté panně, co si chodí po světě a odnáší si své oběti na onen svět.

Do nebe nebo do pekla?

Obec Paďousy je úplně obyčejná malá vesnička, kde každý ví o tom, co se kde šustne. Starostuje tady lakomec Alois Pukavec (Jan Koráb), který má hádavou ženu Kordulu (Bohuslava Chalupová) a tuze ošklivou dceru Bóžu (Hana Divišová). Ta si myslí na mladého Martina (Marek Koráb). Rád by se vykoupil a chtěl by se osamostatnit jako truhlář. Tak by si mohl vzít kostelníkovu Andulku (Šárka Hosová), kterou nesmírně miluje, jenže kostelník Cyril Žblabuňka (Jiří Merlíček) o tom nechce ani slyšet. Své ovečky vede farář a taky jenom člověk Benedikt Pelíšek (Zbyněk Háder), ale také se rád pokochá pohledem do ženského výstřihu.

Nebe se na to už nemohlo dívat, jak si lidé v Paďousech žijí a rozhodlo se vyslat k nim mladého a nezkušeného anděla strážného Benjamína (Juraj Háder), který je bude chránit a vést k dobru. Ministerstvo pekla se na to také nemohlo dívat a do Paďous vyslalo taktéž nezkušeného posla Koziáše (Luboš Straka), aby svedl paďouský lid ke hříchu. A když se k nim přidá i smrtka, zubatá panna (Jana Glocová) je na maléry a trapasy zaděláno.

Pohádka pro dospělé

V rámci divadelního předplatného se na Starém pivovaru představil Divadelní spolek Bratří Mrštíků Boleradice. Pod vedením režisérky Aleny Chalupové zde zahráli drdovsky laděnou pohádku pro dospělé Kdosi brousí nad Paďousy. Tato pohádka vznikla již v roce 1989, ale rozhodně jí věk neubral na aktuálnosti. Některé narážky byly jako vystřižené z reálného života.

Ve hře vystupuje velké množství herců, přesto však pohádka nebyla zamotaná, všechny dialogy měly svůj řád. Při měnění kulis neprobíhalo úplné zhasnutí světel, ale následovalo uzavření opony a děj pokračoval před ní bez přerušení.

Největší úspěch sklidila trojice nadpozemských bytostí, protože v tom skutečném světě plné intrik, závisti, neřesti a lakomství působí nevinně a pohádkově.

Pohádkově také působily některé výrazy jako je cifrplát, kamrtuch či culifinda. Objevily se zde i velmi zajímavé paďousanské nadávky. Posuďte sami: vošahejl, plavajzník, vomulda či chramostejl.

Na jevišti se sešli jak mladí, tak i starší herci a spolu vytvořili kompaktní celek. Spolu s písničkami a vtipnými dialogy vznikla satirická komedie, která se lidem opravdu líbila a hlasitý smích doprovázel celé představení.

Informace o hře
Režie: Alena Chalupová
Autor hry: Zdeněk Kozák
Hrají: farář Pelíšek - Zbyněk Háder

           kostelník Žblabuňka - Jiří Merlíček

           Andulka, jeho dcera - Šárka Hosová

           truhlář Dukát - Jiří Brabec

           truhlářka - Dana Veselá

           Martin, truhlářský učedník - Marek Koráb

           starosta Pukavec - Jan Koráb

           Kordula, jeho žena - Bohuslava Chalupová
           Bóža, jejich dcera - Hana Divišová
           kuchařka - Eva Charvátová
           zubatá panna - Jana Glocová
           Benjamín, anděl strážný - Juraj Háder
           Lucifer - Stanislav Svoboda
           JUDr. Argonius - Pavel Hrabec
           MUDr. Brhel - Bořivoj Veselý
           PUDr. Infernet - Radek Omasta
           Koziáš - Luboš Straka
Divadlo:  Divadelní spolek Bratří Mrštíků Boleradice
Premiéra: 25. 10. 2013
Zdroj fotografií: Jan Dvořák

Emoce na prvním místě - Stálá expozice Karla Kryla v Kroměříži, Starý pivovar

Završením Roku Karla Kryla je otevření stálé expozice na Starém pivovaru. Expozice byla slavnostně otevřená 12. září 2014 za přítomnosti starostky Daniely Hebnarové.a scénografa architekta Jana Konečného, autora expozice. Po vernisáži následovala komentovaná prohlídka a poté se expozice otevřela široké veřejnosti. Večer se konal koncert na počest Karla Kryla. Vystoupil zde Oskar Petr, Truet a Jamtour.

Pocity
Po mé první návštěvě, která se konala krátce po otevření expozice, výstavu navštěvuji podruhé. Tentokrát jsem sama, mám víc času, více klidu na to, abych si vše poslechla znovu a detailněji prohlídla a nacházím zde řadu věcí, které mi napoprvé unikly.

Vcházím dovnitř a po levé straně mě vítá životopis Karla Kryla a pod ním usušené růže propletené s ostnatým drátem. Jdu napravo úplně dozadu. Cestou mě provází řada básniček psaných na sklo a když se podívám dolů, zjistím, že i na podlaze je jich několik.

Otvírám první dveře, které se za mnou zavřou. Stisknu tlačítko a náhle se ozvou první slova  z písně Bratříčku, zavírej vrátka. Současně se začne odsouvat posuvná zeď a zvedat závora. Završením je déšť, který se line z rýny a padá dolů, kde tvoří pomyslné bláto, které cítíte. Mám husí kůži a je mi zima.

Ocitám se v další místnosti, kde hraje Marat ve vaně. Je zde otáčivý jehlan popsaný matematickými vzorci a projekce promítá různé obrazy jako lebky či plamen. A i přesto, že je to relativně velká místnost, mám pocit stísněnosti a po chvíli jsem ráda, že jsem venku.

Oevírám další dveře a i na podruhé oněmím úžasem. V této místnosti nacházím zrcadla a dva ptáky a skvělou instalací zrcadel mám pocit, že je místnost obrovská. Díky zrcadlům se vše několikrát zvětšilo a prostor, který je věnován návštěvníkům a instalaci (asi 2x2 m) je najednou rozlehlá a taky pocit, že jste ve vzduchu. Z reproduktorů zní podmanivá píseň Morituri te Salutant. Ráda bych tu setrvala ještě chvíli, protože z pro mě neznámého důvodu se mi tady líbí nejvíce.

Ale přesto mi zvědavost nedá a jdu do další místnosti, kde poslouchám Anděla. Najednou se ocitám na staré půdě všelijakého haraburdí, sošek andělů, přilbic. Očima bloudím po trámech a sem tam zahlédnu i andělské křídlo, pod trámy nacházím komínek cihel. Na podlaze si všimnu  prázdných nábojnic. Minule jsem je tam neviděla, to až teď.

Stojím před posledními dveřmi. Ty jsem při první návštěvě minula úplně, ale teď vstupuji dovnitř a to, co uvidím, mi vážně vyrazí dech. Po pravé straně je řada misek na psí žrádlo, místo nich je tam nějaký papírek. Jdu blíž a vidím 100 Kč. Za miskami jsou vystavené židle. V první části se židle vznáší do vzduchu a jedna z nich protrhla strop. V druhé části stůl a židle levitují. Otáčím se o sto osmdesát stupňů a čeká mě krásný pohled. 9 skleněných vitrín a na nich zavěšené poznámky, které vlastnoručně psal Karel Kryl. Podívám se dolů a všude vidím roztříštěné sklo. Bojím se vstoupit, odvahu nenacházím, nechám si to na příště. A co tady poslouchám? Habet, Vánoční & Novoroční, Rakovina. Chvíli posedím, poslechnu si písně až do konce.

Pak se zvedám a odcházím s hlavou plnou myšlenek. A i když jsem viděla vše, věřím, že při další návštěvě zase objevím něco jiného, čeho jsem si nevšimla, objevím další symboliku, další věci, které se týkají písní Karla Kryla.

   

   

Oficiální stránky Expozice Karla Kryla

Benefiční představení "Hrajeme o život" - Mikve

Hadar Galron je izraelská dramatička, scénáristka a režisérka, která proti vůli rodičům vstoupila do armády. Na telavivské univerzitě studovala divadlo. Napsala několik komedií a Mikve patří do kategorie dramat.

Mikve jsou lázně, kde si ženy chodí očistit své tělo a byly tak připravené pro své muže. Hlavními hrdinkami je osm žen. Osm žen, osm osudů, osm tajemství, osm problémů, které mohou potkat každou ženu.

Osm žen, osm osudů

Šošana (Jana Štěpánová) je lázeňská, je to tvrdá a zásadová žena a trápí ji rodinné vztahy. Šošaninou pomocnicí je Šira (Romana Blažková), která má dobré srdce, chce pomáhat všem ženám, poradit jim v jejich trápení, ale i ona má svoje problémy, o nichž nemluví - proč přespává jednou za měsíc v lázních? Je za tím nějaký jiný muž i přesto, že svého manžela miluje?

Chedva (Romana Malinská) je týraná žena. I když je zřejmé, že ji vlastní muž bije, ostatní ženy v mikve to přehlíží a raději uvěří jejímu tvrzení, že je nešikovná a prostě vždycky upadla. Její dcera Eliševa (Jana Hostičková) kvůli traumatickému zážitku oněměla a bojí se lidského dotyku.

Tehíla (Ludmila Havelková) je mladá žena, která se má vdát a než vstoupí do manželského lože, musí být ponořená a očištěná. Tehíla je však vyděšená a má z manželství strach. Pomůže jí někdo strach překonat?

Esti (Marcela Kořínková) je zasloužilá matka šesti dětí, která svého muže stále miluje, ráda si však povykládá s ostatními ženami a vyslechne místní drby.

Hindy (Kateřina Nakládalová) je velice elegantní dáma, která navenek nemá žádný problém, je bez chyby. Přesto však i její tajemství vypluje na povrch.

Miki (Kateřina Skřenková) je úplně jiná než ostatní ženy. Je nezávislá, sama sebou, nic ji netrápí. K ostatním ženám nepatří už tím, že si nezakrývá hlavou šátkem a nosí barevné a vyzývavé oblečení. Co ji vlastně do mikve přivedlo?

"Muž žádá svými ústy,kdežto žena žádá svým srdcem a to je krásná ženská ctnost."

Emocemi protkané drama

Osm různých žen se svým vlastním příběhem je ukázkou toho, že Hadar Garlon se nebojí ukázat problémy současné společnosti: domácí násilí, potraty či konvertování k jiné víře.

Všechny ženy ve svých rolích byly tak přesvědčivé, že jsem jim věřila každé slovo, které pronesly. Jejich dialogy byly přirozené, reálné, pravdivé, prostě ze života. A už i kvůli těmto aspektům zde sehrály velkou roli emoce, které na diváka udeřily plnou silou. Podmanivá hudba, kulisy z lázeňského prostředí a černobílé kostýmy podtrhávaly atmosféru.

Diváci při dramatických scénách ani nedýchali, na odlehčení situace však tady byla temperamentní Miki a naivní Esti, které napjatou atmosféru trochu uvolnily. Ale i přesto je z každého slova a z každé věty cítit nejen potřeba lásky, pochopení a přátelství, ale také strach a beznaděj. Tento tragický příběh nenechá chladným žádného diváka.

Představení pro Hanku "Fialku"

Už dlouho se mi nestalo, abych se z divadla vrátila tak citově rozpoložená jako tentokrát. A tentokrát jsem byla ráda, že jsem neseděla v prvních řadách jako obvykle, protože moje skrývané slzy by tady byly moc vidět.

Celé představení bylo věnováno divadelní herečce a skvělé ženě Haně Fialové, která v letošním září podlehla své dlouhotrvající nemoci. V Mikve hrála roli Chedvy a závěrečná scéna a několik minut ticha byla věnována jen jí a děkovačka se neobešla bez slz dojetí nejen ze strany diváků, ale slzy se objevily i ve tvářích hereček.

Tohle představení si budu pamatovat ještě hodně dlouho a věřím, že zůstane v srdcích všech diváků, kteří právě 14. října 2014 přišli do Starého pivovaru, aby tak poctili památku paní Fialové.

Informace o hře
Režie: Miroslava Kolářová j. h.
Hrají: Šošana - Jana Štěpánová

          Šira - Romana Blažková

          Chedva - Romana Malinská

          Esti - Marcela Kořínková

          Hindy - Kateřina Nakládalová

          Tehíla - Ludmila Havelková j. h.

          Eliševa - Jana Hostičková

          Miki - Kateřina Skřenková
Divadlo: Divadelní spolek Kroměříž
Premiéra: 24. 5. 2011
Zdroj fotografií: Divadelní spolek Kroměříž

Souborné dílo Williama Shakespeara (zkrácená verze)

První hra z podzimního divadelního předplatného bylo Souborné dílo Williama Shakespeara ve zkrácené verzi v podání Divadelního spolku Amadis Brno. Nebylo to žádné drama, ale naprosto vynikající crazy komedie, která se nechala inspirovat texty největšího světového dramatika.

Něco málo o ději

Williama Shakespeara myslím není nutné představovat, každý ho zná - buď něco viděl nebo četl. Napsal řadu divadelních komedií, dramat, sonetů a pohádek. Ale pozor, hlavně nenapsal Mein Kampf a rozhodně nežil ve dvacátém století. To je tak, když se někomu (že, Ondřeji Buchto) pomíchají lístečky s tahákem.

Dá se za devadesát minut stihnout zahrát všechny Shakespearovy hry? V podání Kláry Havránkové, Josefa Širhala a Ondřeje Buchty se to dá a ještě se u toho budete báječně bavit.

Hodnocení

Na úvod byli diváci upozornění, že na hru přišli na vlastní nebezpečí a je jen na nich, zda vydrží až do finále. Konec konců tohle upozornění bylo myšleno smrtelně vážně, protože vzduchem létaly rekvizity jako je kytara (gumová), had (plastový) nebo třeba lebka (plastová).

Úvodní zkrácená verze Romea a Julie (Josef Širhal, Ondřej Buchta) s vypravěčkou Klárou Havránkovou přiměl diváky k smíchu, který trval nejen prvních patnáct minut, ale vydržel jim celé představení. Byly zde nečekané komediální situace (a troufám si tvrdit, že některé nebyly ve scénáři), které herci zvládli profesionálně a bez mrknutí oka. 

Titus Andronicus

Došlo i na spolupráci diváků s herci a ti se tak stali se součástí hry a rozhodně to mělo za účinek ještě větší salvu smíchu. Dokonce došlo i na únos jedné z divaček a únosce Ondřej Buchta byl Klárou Havránkovou chycen až na nádraží, kde ho stihli ještě okrást.

Ve zkrácené verzi jste mohli vidět nejen již zmiňovaného Romea a Julii, ale také Othella, Hamleta, Troiluse a Kressidu či hru Titus Andronicus a všechno v podobě, o které se vám ani nesnilo.

V představení zazněly nejen Shakespearovy verše, ale také písně za doprovodu kytary.

Obecenstvo se skvěle bavilo, herci taky, o crazy prvky tu nebylo nouze a věřím, že se všichni rozcházeli ve veselé náladě. Neutuchající potlesk byl jasnou známkou toho, že se hra divákům velmi líbila.

Informace o hře

Režie: Klára Havránková, Ondřej Buchta a Josef Širhal

Hrají:Klára Havránková, Ondřej Buchta a Josef Širhal

Divadlo: Divadelní soubor AMADIS

Premiéra: únor 2014

Zdroj fotografií: AMADIS