Lucembursko pro děti a Turistické Lucembursko

V úterý 20. října proběhly v rámci Lucemburských dní dvě akce. Obě se však konaly v Knihovně Kroměřížska.

První akce byla v dětském oddělení, kdy děti měly splnit mnoho úkolů. Mohly si vytvořit vlastní královskou korunu, vybarvit si obrázek královny a krále či postavit z kostek zámeckou věž. 

Dalším úkolem bylo vyplnění soutěžního kvízu o Lucembursku. Otázky to nebyly vůbec jednoduché, ale nápověda v podobě atlasu byla k dispozici a všechny děti měly odpovědi správné. Otázka, kolik je v Lucembursku bank, se v knize hledala hodně dlouho. A jaké jsou nejvýznamnější lucemburské produkty? I tato otázka dala dětem pořádně zabrat, přesto ji však zvládly také dobře zodpovědět.

Všechny správně vyplněné kvízy pečlivě ohodnotila evropská poslankyně Olga Sehnalová a děti od ní dostaly malé dárečky.

Pak přišla na řadu Cestománie a Objektiv. Lucembursko je rozlohou podobné Zlínskému kraji, má 2 586 km2, ale narozdíl od Zlínského kraje se může pyšnit velkým množstvím památek jako jsou hrady, zámky, rozhledny či katedrály.

Po shlédnutí těchto dvou pořadů následovala cestovatelská beseda s Milanem Teplanem. Milan Teplan se do Lucemburska rozjel v září 2013 a kromě zážitků si s sebou přivezl spoustu fotografií. Na mapě Lucemburska ukázal, kudy cestoval a zároveň celou trasu prezentoval v podobě fotografií.

Na fotografiích představil bývalá ocelářská města, hrady Bourscheid či Vianden, kde se narodil Jan Lucemburský, budoucí český král.

Zahájení Lucemburských dní

Po půl roce do Kroměříže opět zavítaly Evropské dny. Tentokrát to byla země, která v tomto půlroce předsedá evropskému společenství. Tou zemí je Lucembursko.

Zahájení se jako tradičně uskutečnilo v kroměřížském kulturním domě. Pozvání Olgy Sehnalové přijala Iva Mrázková, honorární konzulka České republiky, a Michal Wittmann, předseda Asociace česko-slovensko-lucemburského přátelství.

Úvod zahájily děti ze Základní umělecké školy v Kroměříži. Pod vedením paní učitelky Lenky Doubravové zazpívaly lidovou píseň Zu Arel Op der Knippchen. Z literárně-dramatického oboru v ZUŠ Kroměříž si žáci připravili recitaci od lucemburského básníka Guillauma de Machauta.

Diváky přišel pozdravit také první tajemník Velvyslanectví Lucemburska v ČR Frank Biever, který svou zdravici přečetl v češtině.

Celou besedu moderovala Daniela Vrbová z Českého rozhlasu Plus. Svých hostů (Iva Mrázková a Michal Wittmann jsou manželé) se ptala na záludné otázky. Diváci se tak dozvěděli, že v Lucembursku žije asi 1400 Čechů, převážně překladatelů, ředitelů. Pořádají různé kulturní akce, výstavy či hudební vystoupení.

Lucemburčané ve své zemi moc lucembursky nemluví, protože nemají příležitost. Lucemburština je více slyšet, denní tisk je psán v němčině či francouzštině. 

Také zde zazněla otázka na gastronomii. Mezinárodním jídlem je uzené maso s fazolemi a bramborami. Lucembursko je také známé svými bílými víny, např. rulandské šedé, bílé a černé, ryzlink smíchaný se silvánem či perlivé víno.

Po besedě přišly na řadu otázky z řad diváků a úplně na závěr kavárna a restaurace Scéna připravila pro všechny návštěvníky ochutnávku lucemburských jídel. Diváci tak mohli ochutnat švestkový koláč, paštiky s paprikou či zeleným pepřem nebo také již zmiňované tradiční lucemburské jídlo. Po celý týden Lucemburských dní si mohou návštěvníci v restauraci v rámci denního menu objednat lucemburské pochoutky.

Součástí tohoto týdne je také výstava s názvem Lucemburské střípky, v Knihovně Kroměřížska je k vidění sbírka knih lucemburských spisovatelů. V knihovně je také soutěžní fotografická výstava z Lucemburska navštíveného občany.

    

Zápisky z turistova deníku: lidové stavby v Rymicích

Rymice jsou malinkou vesničkou u Holešova. Má přes pět set obyvatel, kde každý zná každého. V této vesnici naleznete pozůstatky z dob, kdy lidé neznali elektřinu, plyn ani splachovací záchod. V Rymicích se nachází několik domečků s doškovou střechou a vybavením, které k domům patřilo. A nejen to, kromě těchto domků si návštěvníci mohou prohlédnout větrný mlýn a zdejší tvrz.

Prohlídka se nám opravdu líbila. Trvala sice hodinu a půl, procházelo se vesnicí, ale nikomu to nevadilo. I děti byly spokojené a to už je co říct.

Doškové domky

Domečky pochází z období 18. století, ale rekonstrukce probíhala v 70. letech 20. století. Návštěvníci mohou nahlédnout do interiérů všech domků. Domečky mají hliněnou podlahu, jsou postavené z nepálených cihel a mají typický znak - doškové střechy.

Také každý domek byl jiný, navštívili jsme tak chaloupky nejen chudých obyvatel, ale i obydlí bohaté rodiny.

Kovárna

Zdejší kovárna slouží dodnes. Byla postavená v 19. století, Střecha není z došků, ale z břidlice, aby nedošlo ke shoření. Jak logické, když jsme v kovárně.

Zajímavostí je zařízení na podkování ne koní, ale krav. Protože kůň umí držet, kráva to neumí, tak musela být připnutá do popruhů.

Větrný mlýn

Tento mlýn německého typu byl postavený v roce 1795 v Bořenovicích. V roce 1972 byl převezen do Rymic, kde se stal součástí prohlídky. Celý mlýn je otočný, otáčel se pomocí "berana". Je to dlouhá tyč, kterou nemůžete minout. 

Tvrz

Tvrz byla vystavěná ve 14. století. V 19. století tvrz sloužila jako palírna, později jako cukrovar. V současné době tvrz vlastní Muzeum Kroměřížska, které zde vybudovalo výstavy a expozice ze života na venkově. 

Jsou zde vykopávky, které se našly v Rymicích, dále pak nádobí a formičky, které se používaly přii vaření a pečení, svatební kroje, povozy, jednoduše vše, co představovalo tehdejší způsob života.

Jak se do Rymic dostat?

Rymice leží kousek od Holešova. Cesta je v pohodě, pokud pojedete od Količína, muzeum, kde začíná prohlídka, není od cesty vidět. Vydáte se po hlavní cestě doprava, po levé straně uvidíte uličku s prvními doškovými domky, ale ještě níž je pak muzeum.

Prohlídka je rozdělená do dvou okruhů, malý okruh stojí 50 Kč, velký okruh 60 Kč. Určitě doporučuji ten velký.

 

   

   

   

Zápisky z turistova deníku: Hostýn

Náš další výlet byl opět v okolí, tentokrát trochu vzdáleném, ale přesto dostatečně blízko. Náš cíl se nachází v hostýnských vrších a je místem mnoha poutníků. Toto místo se jmenuje Hostýn. Hostýn je kopec, na kterém najdete například baziliku Nanebevzetí Panny Marie, křížovou cestu, kterou vybudoval Dušan Jurkovič, větrnou elektrárnu a rozhlednu, poutní domy nebo také Vodní kapli.

Na Hostýně jsem nebyla pořádnou řádku let, ale mám pocit, že zůstal úplně stejný. Ale i po tak dlouhé době se mi tady moc líbilo a určitě doporučuji Hostýnek navštívit.

Bazilika Nanebevzetí Panny Marie

Tato dominanta Hostýnku byla založena v roce 1721, ale vystavění kostela mělo dlouhé průtahy kvůli válečným konfliktům a také kvůli obtížnosti dopravy nahoru. Nakonec byl kostel vysvěcen v roce 1748. Tolik jen v krátkosti k historii kostela, má samozřejmě i pokračování, ale teď to není to hlavní.

K bazilice vedou schody, je to tak typické, že kdyby tam chtěli udělat jen chodník, už by to nebylo ono. Ze zdola je na kostel nádherný pohled. Po stranách schodů jsou stánky s turistickým zbožím a občerstvením, typické lákadlo pro turisty. Pokud se od baziliky otočíte a schody sejdete úplně dolů, objevíte Vodní kapli, ze které vytéká zázračný pramen. Kdo v tuto báji věří, ten se vody napije.

Jurkovičova křížová cesta

S Dušanem Jurkovičem jsem měla možnost se seznámit již dříve. Tedy ne s ním, to je jasné, ale s jeho prací. Tou další věcí byla Jurkovičova rozhledna v Rožnově pod Radhoštěm, o které jsem psala už vloni.

Tato křížová cesta je nádherná. Jednotlivé kapličky vznikly v roce 1904, autorem kreseb byl Kroměřížák Joža Úprka. Jenže osud tomu chtěl, že se dochovalo jen jedno zastavení. Bylo to kvůli neozkoušené technice, která nevydržela drsné hostýnské podnebí.

Rozhledna

K rozhledně se dostanete, když se od baziliky vydáte doleva a kolem hřbitova nahoru. Nemůžete ji minout, protože před rozhlednou je velká větrná elektrárna, která svými vrtulemi ozvučuje vzduch kolem.

Rozhledna několikrát měnila svůj vzhled, nejvíce se mi podle dobových fotografií líbila varianta z roku 1902, ale je mi jasné, že zdejší povětrnostní podmínky stříšce moc nepřály. V současné době je na střeše rozhledny spousta antén a satelitů. Tato podoba je od roku 2005, kdy rozhledna slouží jako důležitý bod integrovaného záchranného systému.

Jak se na Hostýn dostat?

Nejdůležitější ze všeho je dostat se do Bystřice pod Hostýnem. V Bystřici jsou už pak cedule směřující k Hostýnu. U bystřického hřbitova je odstavné parkoviště, kde můžete zaparkovat auto a máte dvě možnosti. Buď nahoru vyjedete autobusem nebo taxíkem (autobus, dle aktuálního tarifu, stojí 17 Kč dospělí, děti 8 Kč, taxík vás vyjde na 100 - 120 Kč) nebo se vydáte na Hostýn pěšky pod červené značce. Není to daleko, asi jen 4 km.

Autobus jezdí jen jeden každou hodinu. Proto mám pro vás jeden tip na zpáteční cestu. Pokud se chcete z Hostýnu dostat z Bystřice v určitou hodinu, doporučuji si na parkoviště stoupnout minimálně půl hodiny předem, jinak se může stát, že se do autobusu nedostanete. Pokud jste bez dětí a nejste senior, doporučuji procházku z kopce dolů.

Zápisky z turistova deníku: Kovozoo Staré Město

Další výlet nás zanesl do Starého Města u Uherského Hradiště do areálu Kovosteel, kde vyrostla jediná kovová zoo v Evropě. Jak jsem na tuhle zoo přišla? Jednoduše. Na stránkách Turistického deníku jsem hledala, jestli Aquapark v Uherském Hradišti náhodou nemá turistické vizitky. Sice nemá, ale jako atrakce mi vyskočila právě Kovozoo.

Co vlastně kovozoo je? Kovozoo vznikla v roce 2012. Zakladatelem je Bronislav Janeček, generální ředitel REC Group. Z nepoužitého materiálu jako jsou šrouby, matice, řetězy či hasící přístroje vznikla zvířata, která jsou opravdu jako živá - lev, medvěd, nosorožec, hadi, opice atd. atd.  A nejen to, kromě kovových zvířat jsou zde i dřevěné atrakce jako motorka či vozítko podobné tomu, jaké měli Flinstoneovi.

Jako první atrakce, která hned upoutá, je maják Šrotík. Vysoký 27 m návštěvníky vítá, takže Kovozoo nemůžete prostě minout. Maják slouží coby rozhledna, takže po vyšlapání necelých sto schodů se vám otevře výhled po okolní krajině. 

Druhá velká atrakce je hned vedle majáku. Je to loď Naděje. Je dlouhá 20 m. Děti si mohly zazvonit na lodní zvon či zatočit s kormidlem. Navíc se dá loď pronajmout a strávit v ní noc.

Další atrakcí, která děti (a nejen je) zaujme, je průzkum letounu L-610, který byl vyroben v sousedních Kunovicích. Jedná se o největší letoun vyrobený v Československu. A i když se největší, Také si můžete prohlédnout zevnitř

Pokud vás přestane bavit chůze po zemi, můžete se vydat na vyhlídkové lávky, které vedou od Porodnice až ke Kongresovému centru. Navíc jako bonus si můžete prohlédnout "zázemí" Kovozoo - areál, kde se zpracovává kov. Rozhodně to byl velmi zajímavý pohled.

A až vás budou bolet nohy, můžete se pohodlně posadit do vláčku Steelinky a nechat se povozit po areálu. My jsme bohužel vláček nestihli, byly sice slzičky, ale co naplat.

V době akcí jako je Děti a Kovozoo je otevřená Porodnice, kde vznikají kovozvířata. Tvůrci se mohou stát i samotné děti.

V areálu je i rychlé občerstvení s posezením, pro hladové návštěvníky jsou připravené hranolky s kečupem nebo párek v rohlíku a jako přídavek navíc i trampolína. 

Kovozoo se nám moc líbila, bylo to netradiční a velmi zábavné. Prostě skvělým nápadům dávám zelenou a palec nahoru. Takže za mě a za děti ano. 

Jak se dostat do Kovozoo?

Cesta z Otrokovic nás zavedla přímo do Starého Města. Na velké křižovatce, kdy jedna cesta vede do Uherského Hradiště, druhá do Buchlovic, se přímo naproti vám objeví maják Šrotík, který nelze přehlédnout. 

Zaparkovat se dalo docela v pohodě, netuším ale, jak se dá parkovat v době, kdy je v areálu nějaká akce.

   

   

   

     

Zápisky z turistova deníku: Lanáček Otrokovice

Už je zase léto, doba cestování a poznávání nových věcí. No, tentokrát vám představím místo, které je ideální pro děti a na své si přijdou i dospělí. Mluvím o Lanáčku v Otrokovicích.

Lanáček je nově vzniklé lanové centrum pro děti. Je postaven hned vedle městského koupaliště Bahňák, není nad to, když se po osvěžujícím koupání děti přemístí do lanového centra a vyřádí se i tam.

Co všechno na děti čeká? Pavoučí síť, netopýří most či opičí dráha. Na konci čeká děti buď skluzavka nebo sjezd na lanovce. Není třeba podotýkat, že všechny děti využily lanovky. Kromě této atrakce mohly děti využít trampolíny, velkou nafukovací plachtu. Menší ratolesti mohly využít dvou houpaček a dvou skluzavek.

Další atrakcí pro děti jsou autíčka/motokárky. Velká nevýhoda však byla, že se jezdilo po trávě, i když posečené, pro menší děti byl problém zdolat travnatý terén. Výhodnější by však bylo, kdyby mohly jezdit po pevné ploše.

Jak už jsem psala, užít zábavy si mohou i dospělí. Je zde pro ně připravená velká houpačka. Důmyslný systém vyveze odvážného zájemce až do výšky čtvrtého patra a poté chvíli padá volným pádem než se zhoupne na druhou stranu. Atrakce jen pro odvážné a otrlé. Klobouk dolů před všemi, kteří si chtěli zažít adrenalin.

Lanové centrum je spojené s nekuřáckou a klimatizovanou restaurací, venku jsou připravená další místa k sedění. Rozhodně se mi prostředí líbilo, bylo zajímavě řešené.

Určitě to není naše poslední návštěva otrokovického Lanáčka.

Jak se do Lanáčka dopravit? 

Velice jednoduše. Využili jsme MHD, číslo 55, které jede z nádraží až na zastávku Štěrkoviště. Poté přejdete cestu a půjdete pořád rovně až ke stadionu a pak se vydáte doleva a po 200 m jste u cíle.

Do centra se lze dopravit i autem, ale v horkém a slunném počasí asi bude problém zaparkovat. Tuto variantu jsem nezkoušela. Nadšenci pro kola se zde dopraví také snadno. Vede sem cyklostezka podél Moravy, z Kroměříže do Otrokovic se sem dopravíte během hodiny (podle zdatnosti cyklisty).

   

Biblioterapie - přednášky pro veřejnost

Knihovna Kroměřížska připravila pro širokou veřejnost sérii tří přednášek o biblioterapii. První přednáška se uskutečnila pod vedením knihovnice Marcely Kořínkové. Paní Kořínková je dobrovolnicí v Psychiatrické nemocnici v Kroměříži. Pravidelně za klienty do nemocnice dochází a díky vhodným textům pomáhá pacientům vyjádřit své pocity. Jak však paní Kořínková dodává, biblioterapie je pouze podpůrná léčba.

Druhá přednáška se dotýkala psychických onemocnění. Hana Pašteková je psycholožka, která také pracuje v kroměřížské psychiatrické nemocnici. Posluchačům vysvětlila, jak se nemoci rozdělují, vysvětlila pojmy, jako jsou neurózy, psychózy nebo závislosti. Přednáška paní Paštekové se velmi dobře poslouchala. Povídání trvalo dvě hodiny, ale za tu dobu určitě nebylo řečeno úplně všechno

Třetí část tohoto cyklu opět vedla Marcela Kořínková. Pro své hosty si připravila zajímavý workshop. Úkoly, které měli lidé splnit, již aplikovala na své klienty, se kterými pracovala. První zadání bylo vytvořit vlastní erb, druhé bylo na dva stromy nalepit svoje životní úspěchy a neúspěchy. V posledním úkolu měli posluchači napsat, co je čeká příští den a na co se těší.

Kroměřížská knihovna se může pyšnit tím, že jako první v České republice provozuje biblioterapii, která pomáhá lidem s jejich problémy.

Je dobře, že i po skončení grantu Ministerstva kultury bude Marcela Kořínková v biblioterapii v knihovně pokračovat i nadále a pomáhat tak těm, kteří pomoc potřebují.