sobota 2. července 2016

Prázdninová přání

Konec školního roku se nesl ve znamení výroby přání pro paní učitelky nejen do školy, ale i do školky. Poslední školní víkend jsem si se svými dcerami sedla vyrobily jsme čtyři přáníčka. Holky byly moc šikovné a s mojí lehkou pomocí jsme vyrobily originální přáníčka, která se nedají nikde koupit.



Mně ještě před výrobou těchto přáníček čekal jeden úkol - vyzkoušet nové razítko. Objednala jsem ho v e-shopu Katy Scrap kde jsem mimochodem objednala i prázdná přáníčka a čiré razítko na embossing. (Mimochodem s ním ještě bojuji, ale já se to naučím).

Toto přání je vcelku jednoduché bez nějakých zbytečných drobností. Holčička s květinou je vybarvená vodovými barvami Anilinky od Koh-i-nooru, kytičky jsem vystřihla ze sady papírů z LIDLu. Pozadí jsem orazítkovala modrou barvou.

A protože nemám žádné razítko s českým textem, jednoduše jsem si nápis vytiskla na tiskárně. Silnější čtvrtku jsem už měla předem orazítkovanou. 


Přeji všem krásné prázdniny.

pátek 17. června 2016

Motýlí přání

Další razítkové přáníčko jsem vyrobila jenom proto, abych si zdokonalila techniku a přišla na různé chyby a načerpala další inspiraci.

Na pozadí jsem použila inkousty značky Crelando (z LIDLu). Je poznat, že to nejsou žádné profesionální a dokonalé barvy. Červená je moc sytá a ostatní jsou příliš bledé. Proto si myslím, že není potřeba na inkoustech šetřit.

Květina je razítko značky Docrafts, které jsem namočila v černém inkoustu Windflower, posypala stříbrným embosovacím práškem Crelando a zapekla embosovací pistolí stejné značky. Květinu jsem vybarvila vodovými anilinovými barvami Kohinoor.

Na trávu jsem použila fixy značky Colorpeps.

A 3D motýl je taktéž značky Crelando. Na přání jsem ho přilepila malými lepícími čtverečky.

Čtvrtku jsem pak nalepila na přání pomocí lepidla.

středa 15. června 2016

O nesplněných snech

Před třemi lety jsem si vysnila jeden cíl - pracovat s knihami. Je jedno kde, klidně knihkupectví či knihovna. Srdcově nejblíže jsem měla ke knihovně, kde jsem začala pomáhat jako dobrovolník. Bez nějakých vyšších cílů, zkrátka proto, abych vyplnila čas, když jsem byla bez práce. Postupně jsem ke knihovně získala úzký vztah, zbožňovala jsem tu chvíli, kdy jsem měla vyjít po schodech nahoru a rozhlédnout se po oddělení a vdechnout vůni tisíců knih. Každý knihomol vám potvrdí, že vstupy do těchto prostor a knihkupectví se rovná droze.

Jak šel čas, napadalo mě, jaké by to bylo, kdybych tam pracovala - s knihami, s dětmi, povídala si s rodiči, vyhledávala informace o knihách. Navíc by mě tato práce i bavila. 

Zkušenosti a přátelství
A já jsem čekala. Tři roky. Tři roky je docela dlouhá doba na to, abyste poznali, jestli na něco máte nebo ne. Práci knihovnice jsem si vyzkoušela, když jsem tam byla jako záskok za nemoc. Byla to naprosto jedinečná zkušenost, která se nedá ničím zaplatit. Trvalo to jenom měsíc, ale nikdy jsem se necítila tak skvěle jako tam.

A co víc. Kromě zkušeností jsem získala i dvě přítelkyně, se kterými jsem si rozuměla od samého začátku. Jedna byla v mém věku, jsme stejného znamení, trochu stejné povahy, obě introvertky. Druhá je starší, extrovertka, se smyslem pro humor, která nezkazí žádnou legraci, je to taková vrba, které se dalo cokoliv svěřit a ona poradila a pohladila po duši.

Po dvou letech urputného hledání zaměstnání jsem si konečně našla práci. Nebylo to nic moc, ale byla to práce a příjem do rozpočtu. Chodila jsem unavená, nadřená, pak se přidaly zdravotní potíže v podobě bolestí zad a nohou. Pak se mi naskytla ve stejném podniku jiná práce, na kterou jsem kývla. Taky to ovšem není ono. Jediné pozitivum je, že přicházím do styku s lidmi, s kterými si ráda povykládám. Ale to je asi vše.

Nástupem do zaměstnání však moje dobrovolnická činnost v knihovně poklesla. Mrzelo mě to. Štvalo mě to. Jak mám rozdělit čas mezi práci, děti a knihovnu? Bohužel, knihovna v tomto případě musela jít stranou, nedalo se to jinak udělat.

Neuskutečnitelná příležitost
A pak ta příležitost přišla, mohl se mi konečně naplnit sen. Jenže se objevila překážka. V podobě rozdělení pozice na dvě. Na zkrácený úvazek. A nastalo velké dilema. Odejít ze současné práce a jít za svým snem, ale za polovinu peněz než mám v současném zaměstnání? Kdybych byla bez práce, neváhala bych ani vteřinu, šanci bych jistě měla, jak mi tvrdili. Jenže v mém případě zvítězilo finanční zajištění dětí a já si nemohla dovolit nosit domů málo peněz. 

Svou situaci jsem oplakala. Oplakávám ji i teď, protože to hodně bolí a obávám se, že to jen tak rychle nepřejde. Možná přejde, ale to jenom v případě, že změním zaměstnání za práci, na kterou mám kvalifikaci, a to je administrativa. Ale kdy se mi to podaří, to opravdu nevím. Jen doufám, že to bude co nejdříve, protože jinak si zvyknu na to, že současnou práci mám jakžtakž jistou a nebude se mi chtít už zaměstnání měnit....

V poslední době do knihovny chodím nerada a s pocitem, že jsem přišla o dvě přítelkyně. První jsem od dubna neviděla a ani jsme si na facebooku nevyměnily žádnou zprávu. S druhou se v knihovně pozdravíme a tím to končí. I když za to ani jedna nemůže, naše kamarádství to narušilo. A vlastně si za to můžu sama tím, že nedokážu přenést přes srdce svou prohru a tvářit se, že se vlastně vůbec nic nestalo. 

Nechci končit svou zpověď příliš negativně. Každý jistě přišel o některé své sny a netrápí se tím jako já. Neumím házet věci za hlavu a neřešit to, trvá mi hodně dlouhou dobu, než přijmu něco, co se mi nepovedlo získat.. 

Život ale jde zkrátka dál se svými prohrami a výhrami a je jen a jenom na mě, jak se s jeho nástrahami dokážu vypořádat. Zatím se mi to však nedaří.

pondělí 6. června 2016

"Baví nás pomáhat a pečovat o staré lidi"

Verča, Markéta, Pavla, Vašek a Pepa. To je pětice žáků z křenovického učiliště, kteří dva roky navštěvují Domov pro seniory ve Vážanech. Byl zde pro ně zajištěn odborný výcvik tak, aby se po složení závěrečných zkoušek mohli dál věnovat tomuto oboru.

Křenovické učiliště má dlouholetou tradici. První obory vznikly v roce 1955 a to se dvěma obory – dámské krejčovství a zahradnictví. Postupně se k nim přidávaly další obory. 

„Obor Pečovatelské služby je na našem učilišti otevřen čtvrtým rokem. Při otevírání oboru bylo v prvním ročníku sedm žáků, další rok škola přijala také sedm žáků. V dalším roce to bylo šest žáků,“ říká Jana Maňasová, učitelka odborného výcviku.

Škola je samostatně zřízená pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Je vhodná i pro ty žáky ze základních škol, kteří mají v deváté třídě slabý až velmi slabý prospěch a není u nich pravděpodobné, že by úspěšně zvládli náročnější učivo na SOU. Na učiliště se hlásí žáci se zdravotními, psychickými i sociálními problémy.

Jak to vidí žáci?
Všech pět se shoduje, že nejvíce je na této práci baví pomáhat a pečovat o staré lidi.

Na otázku, jaký je jejich pracovní den, Markéta odpověděla: „Chodíme na půl sedmou, převlečeme se a jdeme na oddělení, kde děláme ranní toaletu (koupel, stříhání nehtů a vlasů, holení).  Poté musíme v jídelně prostřít stoly na snídani, dále krmíme klienty, kteří se nemohou sami najíst. Po snídani pak zase jídelnu uklidíme. S klienty během dne provádíme různé aktivizace. Pak je oběd pro klienty, kterým znovu pomůžeme. Nakonec je odvážíme na pokoje.“

Většina z nich má své plány nejen na léto, ale i do budoucna. Někteří se chystají pokračovat ve studiu, někteří pracovat. Dvě slečny jsou maminkami – jedna je teprve čekatelka, druhá již dítě má a obě se shodují v tom, že starost o dítě je prioritou číslo jedna.

Co se všechno naučili? Komunikovat s personálem, s klienty a kompletní péči o ně. Kromě těchto činností se naučili také šít a žehlit prádlo pro klienty.

Klienti si tuto pětici žáků oblíbili. Jsou milí, sympatičtí a plní elánu. Oddělení je jich plné a bez nich jsou chodby tiché. I když se s nimi klienti i personál na konci května rozloučí, všichni na ně jistě budou hezky vzpomínat.

neděle 24. dubna 2016

Razítka Docrafts - blahopřání

Nedávno jsem objevila razítkování a doslova jsem se do této výtvarné techniky zamilovala. Mám v zásobě jen dvě transparentní razítka značky Docrafts a černý a červený inkoust značky Windflower. Zatím to stačí, chci si razítkování vyzkoušet a podle toho, jak mě to bude zajímat a bavit, pořídím si další.

Razítko, co jsem si koupila, je jen růže na stonku s nápisem. I s tímto náčiním se dají dělat různá kouzla. Příkladem můžou být videa na Youtube.

Přání, které jsem vyrobila, je první, má mnoho nedostatků, které zpětně vidím, ale i první pokus se počítá.


Na celé přání jsem použila akvarelový papír.

Střední část jsem namočila vodou a poté jsem ji "otečkovala" temperovými barvami.

Samotné květy jsem vykreslila akvarelovými pastelkami Mondeluz

sobota 24. října 2015

Lucembursko pro děti a Turistické Lucembursko

V úterý 20. října proběhly v rámci Lucemburských dní dvě akce. Obě se však konaly v Knihovně Kroměřížska.

První akce byla v dětském oddělení, kdy děti měly splnit mnoho úkolů. Mohly si vytvořit vlastní královskou korunu, vybarvit si obrázek královny a krále či postavit z kostek zámeckou věž. 

Dalším úkolem bylo vyplnění soutěžního kvízu o Lucembursku. Otázky to nebyly vůbec jednoduché, ale nápověda v podobě atlasu byla k dispozici a všechny děti měly odpovědi správné. Otázka, kolik je v Lucembursku bank, se v knize hledala hodně dlouho. A jaké jsou nejvýznamnější lucemburské produkty? I tato otázka dala dětem pořádně zabrat, přesto ji však zvládly také dobře zodpovědět.

Všechny správně vyplněné kvízy pečlivě ohodnotila evropská poslankyně Olga Sehnalová a děti od ní dostaly malé dárečky.

Pak přišla na řadu Cestománie a Objektiv. Lucembursko je rozlohou podobné Zlínskému kraji, má 2 586 km2, ale narozdíl od Zlínského kraje se může pyšnit velkým množstvím památek jako jsou hrady, zámky, rozhledny či katedrály.

Po shlédnutí těchto dvou pořadů následovala cestovatelská beseda s Milanem Teplanem. Milan Teplan se do Lucemburska rozjel v září 2013 a kromě zážitků si s sebou přivezl spoustu fotografií. Na mapě Lucemburska ukázal, kudy cestoval a zároveň celou trasu prezentoval v podobě fotografií.

Na fotografiích představil bývalá ocelářská města, hrady Bourscheid či Vianden, kde se narodil Jan Lucemburský, budoucí český král.



pátek 23. října 2015

Zahájení Lucemburských dní

Po půl roce do Kroměříže opět zavítaly Evropské dny. Tentokrát to byla země, která v tomto půlroce předsedá evropskému společenství. Tou zemí je Lucembursko.

Zahájení se jako tradičně uskutečnilo v kroměřížském kulturním domě. Pozvání Olgy Sehnalové přijala Iva Mrázková, honorární konzulka České republiky, a Michal Wittmann, předseda Asociace česko-slovensko-lucemburského přátelství.

Úvod zahájily děti ze Základní umělecké školy v Kroměříži. Pod vedením paní učitelky Lenky Doubravové zazpívaly lidovou píseň Zu Arel Op der Knippchen. Z literárně-dramatického oboru v ZUŠ Kroměříž si žáci připravili recitaci od lucemburského básníka Guillauma de Machauta.

Diváky přišel pozdravit také první tajemník Velvyslanectví Lucemburska v ČR Frank Biever, který svou zdravici přečetl v češtině.

Celou besedu moderovala Daniela Vrbová z Českého rozhlasu Plus. Svých hostů (Iva Mrázková a Michal Wittmann jsou manželé) se ptala na záludné otázky. Diváci se tak dozvěděli, že v Lucembursku žije asi 1400 Čechů, převážně překladatelů, ředitelů. Pořádají různé kulturní akce, výstavy či hudební vystoupení.

Lucemburčané ve své zemi moc lucembursky nemluví, protože nemají příležitost. Lucemburština je více slyšet, denní tisk je psán v němčině či francouzštině. 

Také zde zazněla otázka na gastronomii. Mezinárodním jídlem je uzené maso s fazolemi a bramborami. Lucembursko je také známé svými bílými víny, např. rulandské šedé, bílé a černé, ryzlink smíchaný se silvánem či perlivé víno.

Po besedě přišly na řadu otázky z řad diváků a úplně na závěr kavárna a restaurace Scéna připravila pro všechny návštěvníky ochutnávku lucemburských jídel. Diváci tak mohli ochutnat švestkový koláč, paštiky s paprikou či zeleným pepřem nebo také již zmiňované tradiční lucemburské jídlo. Po celý týden Lucemburských dní si mohou návštěvníci v restauraci v rámci denního menu objednat lucemburské pochoutky.

Součástí tohoto týdne je také výstava s názvem Lucemburské střípky, v Knihovně Kroměřížska je k vidění sbírka knih lucemburských spisovatelů. V knihovně je také soutěžní fotografická výstava z Lucemburska navštíveného občany.