Letošní podtitul zněl Tady a teď. Žádná minulost, žádná budoucnost, prostě žít jen přítomným okamžikem Tady a teď.
Kromě samotné konference byl návštěvníkům také nabídnut i doprovodný program - vyrobit si vlastní papírové peněženky, ochutnat veganské pomazánky a sušenky, nechat si uvařit čaj. Také jsme mohli pomocí haptické mapy zjistit, o které město či místo se jedná. Přiznám se, že můj hmat nebyl s to rozeznat, která část Kroměříže je na mapě znázorněná. O to víc mají můj obdiv slepí lidé, kteří se na hmat musí více než spoléhat.
Během měsíce srpna a září organizátoři na svých stránkách postupně zveřejňovali řečníky, kteří budou na pódiu vystupovat. Jednalo se o lidi z různých oborů a právě to konferenci dělalo poutavou a zajímavou. Kde jinde se může dohromady potkat soudkyně s operní pěvkyní a psychologem? Přece tady a teď.
TEDx zahájila dvojice sympatických moderátorů v podobě Hanky Sedlákové a Luďka Strašáka. Bylo vidět, že si moderování užívají a byli skvěle sehraní a báječně se doplňovali.
V každém ze tří bloků se pouštěly ze záznamů Ted Talky z různých zemí, např. jak nechat dělat naše děti nebezpečné věci.
Paní Šimáčková byla velice sympatická a její projev zahájil celou konferenci. Řešila v něm, zda lze právem dosáhnout spravedlnosti? Docela těžká otázka, dalo by se říct. Soudce musí být nestranný, férový, musí své konečné rozhodnutí vysvětlit a nesmí rezignovat na spravedlnost. Svoji řeč soudkyně ukončila krásnou myšlenkou: "Všichni musíme v sobě pěstovat cit pro spravedlnost. Avšak mnohem víc než spravedlnost je otevřené dobré srdce."
Chůze patřila k odvěkým dopravním prostředkům. V zemích jako je Indie či Pákistán však stále patří ke stěžejním dopravním prostředkům. Oproti tomu v Americe se lidé častěji přemisťují svými auty i na krátké vzdálenosti. Tento trend se začíná objevovat i u nás.
Stále častěji se projevuje vliv módy a nefuknční obuv na stav chodidel. Tyto vlivy mohou vést k tomu, že příští generace bude mít jinou stavbu chodidla. Dát do pořádku klenbu trvá stejně dlouho jako její zničení. Klenba funguje jako tlumič - pokud nepracuje správně, může poškodit kyčle či klouby.
Na demonstrativním pokusu se dva dobrovolníci prošli po koberci, který byl zakončený deskou, jež má v sobě zabudovaný složitý program. Pomocí tohoto programu se dá zjistit, zda pacient nemá nějakou vadu klenby.
JAN NAVRÁTIL, hudebník, kytarista
Creative Moments
Příjemná hudební vložka, improvizace,která vznikla právě teď a tady. Jan Navrátil působí v řadě divadel, orchestrů či kapel. Kroměřížský rodák se proslavil zejména působením v kapele Zabillow.
PETR KREJČÍK, výlety z komfortní zóny
Za hranicí komfortu
Každý z nás žije v nějakém stereotypu. I Petr Krejčík. A aby ten stereotyp změnil, dává si různé výzvy, ať už malé nebo ty obtížněji splnitelné. Příkladem může být to, že třeba nebude mačkat žádná tlačítka nebo si v posteli lehne obráceně či místo pravé ruky používal levou. Tyto drobné výzvy mu zpříjemňují den a také mu zvyšují sebevědomí.
Pořádá také výlety z komfortní zóny, kdy se sejde skupina lidí, většinou introverti, a plní úkoly, např. pochválit tamtomu pánovi oblek, či tamté paní kabelku nebo účes.
Na svém blogu nestereo.cz dává nejen různé tipy na netradiční věci, ale také články o tom, jak maličkostmi mění svůj stereotypní den.
JAROSLAV DOLEŽEL, profesor buněčné biologie a genetiky
Pšenice a její tajemství
Věděli jste, že má pšenice nějaké tajemství? A že bylo téměř rozluštěno? Nevěříte? Tak to jste měli poslouchat zajímavé vyprávění pana Doležela o tom, že se výzkumy po celém světě snaží rozluštit genetický kód pšenice.
Pšenici jako takovou známe z období 10 tis. let před naším letopočtem. Vznikla křížením rostliny dvouzrnky plané a mnohoštětu Tauschova a nyní, o několik tisíc let dopředu vědci pádají po tom, aby mohli vyšlechtit pšenici, která bude odolná vůči škůdcům a chorobám. V pšenici se totiž skrývají velké výživové hodnoty a mohla by tak částečně zamezit nedostatku potravin.
ANDREA KALIVODOVÁ, operní pěvkyně
Terapie láskou
Rodina Andrey Kalivodové se často stěhovala, nakonec zakotvila v Brně. Rodiče ji směrovali k různým směrům, co by mohla v budoucna dělat, ale ona si nakonec zvolila zpěv. Dostala se až do Národního divadla, ale byla to velmi těžká cesta.
V roce 2012 onemocněla nezhoubným nádorem na mozku, operace, kterou podstoupila byla úspěšná a ona se postupně vrátila zpět do normálního života. Přesto však cítí, že něco není v pořádku. Je sama, rozešla se se svým mladším přítelem. Znovu se jí vrátila únava a jednoho dne dostala záchvat. Bylo štěstí, že zrovna byla na veřejném místě, protože kdoví, jak by to dopadlo, kdyby tehdy zůstala sama v bytě.
Naštěstí všechny testy v nemocnici vyšly negativně a další štěstí, které ji potkalo, byl muž, za kterého se provdala a právě v tuto chvíli je těhotná a moc jí to sluší. Je spokojená, naplňuje ji radost z čekání na svého potomka. Našla tak smysl svého života.
JANA BABINCOVÁ, umělkyně a lektorka
Cesta kódu
Jana Babincová kreslí originální obrazy. Pomocí kódu šifruje do svých obrazů texty, hudbu či tanec. Každá barva má svoje písmeno či tón. Poslední prezentace, kterou nám umělkyně ukázala, byla hudba, kde byla zakódován text, jež četla.
IVO ZELINKA, výsadkář
Fakta a mýty o vztahu Čechů k jejich armádě
První otázka, která zazněla, byla, jestli známe osobně nějakého vojáka. Ruku zvedla asi čtvrtina diváků. Tak se nám představil Ivo Zelinka, výsadkář, který byl několikrát na misi v Afghánistánu. Předestřel nám pět mýtů, které si Češi myslí o armádě a vzápětí nám je vyvrátil.
Věděli jste, že si vojáci na misích přijdou na až na 80 tis. Kč k výplatě? Předpokládám, že by se to většině z nás asi líbila. To byla další hlasovací otázka. Ruku zvedl skoro celý sál. Ivo Zelinka ale nám ale vysvětlil, že vojáci jsou odloučeni od svých 6 - 9 měsíců, na misi neexistují volné víkendy a práce nekončí po osmi hodinách, protože nepřítel nikdy nespí. Následně nás vyzval k dalšímu hlasování, zda by se nám takové peníze stále líbily? Ruku zvedlo minimum diváků.
Ivo Zelinka se s námi rozloučil otázkou, kterou začínal: "Až se vás někdo příště zeptá, jestli znáte osobně nějakého vojáka, doufám, že řeknete všichni ano." A neodešel po schodech, ale stylově seskočil z pódia.
GABRIELA ZEZULKOVÁ, lektorka jógy
Učit se být tady a teď
Určitě se každému z nás stalo, že se bavil s druhým člověkem a najednou se přistihl, že myslí na něco úplně jiného, jestli třeba má už navařeno, jestli zavřel okna a jestli ... Stává se to každému z nás a právě jóga učí se soustředit. Malé děti mají tu výhodu, že nemají tak velké starosti jako dospělí a vše dělají na 100% - hrají si naplno, soustředí se naplno a cvičí naplno.
Dětská jóga je jiná než jóga pro dospělé. Pozice vychází z názvů zvířat, inspirace se hledá v přírodě, děti si vymýšlí nejen nové názvy, ale i polohy. Cvičení je plné her a fantazie.
Na závěr se k paní Zezulkové připojilo pět malých jogínků a všichni nám společně ukázaly pozdrav sluníčku. Děti byly všechny šikovné a vysloužily si velký potlesk.
MARTIN LOUČKA, psycholog
Paliativní péče: O životě před smrtí
Při následujícím tématu publikum zvážnělo. Paliativní péče se bude týkat každého z nás. Co to vlastně je ta paliativní péče? Je součást medicíny a zajišťují ji nemocnice, hospice a domácí prostředí. Paliativní péče je postavená na třech principech: pacient nebude trpět nesnesitelnou bolestí; bude zachována jeho důstojnost; nebude umírat osamocen. Paliativní péče není jen pro pacienty, ale i pro členy rodiny umírajícího člověka.
U nás však paliativní péče není tak běžná jako ve světě a doktor s paliativní atestací je u nás vzácností. Co však můžeme udělat my? Vědět, co to je paliatie, mluvit o smrti a umírání a podpořit - navštívit podobný hospic, zda nepotřebují pomoc. Webové stránky umirani.cz se paliativní péči plně věnují.
STANISLAV KRATOCHVÍL, klinický psycholog
Neurózy, psychoterapie a životní spokojenost
Každý z nás určitě někdy trpěl neurózou. Příznaky neurózy jsou deprese, strach, bolesti hlavy, bušení srdce, stres. Neuróza se léčí psychoterapií. Nemocní lidé se schází ve skupině a vzájemně se podporují, vciťují se do problému. Tato terapie trvá 6 týdnů.
A životní spokojenost? To je pozitivní myšlení a pozitivní chování. Závěrečné motto:
"Chceš-li dostat med, nepřevrhuj úl."
Pan Kratochvíl byl hřebíkem večera, jak poznamenal moderátor a měl pravdu. Pan Kratochvíl působí velmi pozitivně a energie z něho přímo vyřazovala.
Afterparty
Po skončení konference se většina návštěvníků přesunula do kavárny Matiné, která později praskala ve švech, ale nakonec se tam dostali všichni, kdo chtěli přijít. Vládla zde uvolněná nálada, podával se zde vynikající guláš a raut, na své si tedy přišel každý.
Kolem deváté hodiny večerní došlo na krájení dvoupatrového dortu, který vypadal už na pohled opravdu lákavě a také dobře chutnal.
Mé dojmy z celé konference nelze popsat pouze několik slovy, protože to ani nejde. Byl to zážitek, který si budu pamatovat hodně dlouho, protože to bylo
fantastické,
skvělé,
úžasné a už teď se těším na příští setkání s lidmi, kteří ví, co znamená Tady a teď.
Zdroj profilových fotografií a logo: TEDx Kroměříž
