Biskupská mincovna v Kroměříži

Zdroj: Kroměříž.cz

Další z technických kroměřížských památek je biskupská mincovna. Nachází se za arcibiskupským zámkem necelých 300 metrů. V areálu mincovny můžete navštívit nejen výstavu mincí a medailí, ale také mlýn a galerii Orlovnu.

V mincovně naleznete řadu mincí, medailí, dále také nástroje, které se používaly při ražbě mincí, takže různé srovnání, např. kolik denárů stály slepice, otrok či krásná otrokyně :-)

Součástí výstavy mincí je kreslený komiks s postavičkou satana pokušitele alias Poky. Vtipné dialogy doprovází každou dobovou éru a Poky se nebojí označit i první tuneláře. Pokyho má na svědomí Mgr. Petr Souška. Studoval Střední umělecko-průmyslovou školu v Brně, poté obor scénografie na Divadelní fakultě brněnské Janáčkovy akademie múzických umění.

Ačkoliv se to nezdá, ne všechny mince jsou originály. Vystavené exponáty jsou vysoce umělecké repliky. K odlišení od originálu mají tyto mince svou vlastní autorskou značku. 

Historie mincovny

První zmínky o mincovně pochází z roku 1608, kdy město Kroměříž získalo privilegium razit mince. Všechny prameny se shodují v tom, že původní budova mincovny stála v místech, kde je nyní Arcibiskupské gymnázium. V roce 1673 mincovna vyhořela a místo ní se zřídily stáje. 

To už ale stojí nová budova v místech, kde stojí doposud. Nechal ji vybudovat Karel Lichtenštejn-Castellkorn a právě mincovna byla jeho prvním velkým činem na biskupském stolci. Místo, které bylo vybráno, není náhodné. Podle dochovaných plánů města Kroměříže (z roku 1730 a 1850) tudy protékala voda a voda byla zapotřebí. Proto roku 1665 byla postavena nejen nová mincovna, ale i mlýn - ruční ražbu nahradila ražba stroji poháněnými vodou z mlýna. V roce 1667 biskup přikoupil sousední dům a nechal zde zřídit dílnu a byt pro mincovního zámečníka.

Mincovna v době, kdy byla na vrcholu, vydělávala ročně až 200 tisíc zlatých, což znamenalo, že se za jeden den mělo vyrazit až 10 tisíc kusů tříkrejcaru (nejhojněji ražená mince). Olomoučtí biskupové neměli žádné doly na drahé kovy a proto museli pagament (neplatné, poškozené či cizí mince) nakupovat a to prostřednictvím kroměřížských židů.

Věhlas kroměřížské mincovny byl trnem v oku na císařském dvorci, protože razila více minci než císařská mincovna ve Vratislavi a kroměřížská zlatá a stříbrná mince znamenala bohatství a předčila i císařské platidlo. Postupně se ražba mincí omezovala, až v roce 1759 svou činnost ukončila.

Byl pořízen soupis veškerého zařízení a na popud Marie Terezie bylo vše odvezeno do Vídně k likvidaci. Velkou škodou je, že se nedochovala téměř žádná razidla. Jen náhodou byly objeveny tři razidla medailí biskupa Karla II. Lichtenštejna. Kroměříži se podařilo získat jejich kopie až v sedmdesátých letech.

Zaměstnanci v mincovně
Mincmistr - ředitel mincovny. Odpovídal za kvalitu ražených mincí. Na mincích byla vyražena buď jeho značka, případně značka mincovny. Pokud zemští prubéři (zkoušeči jakosti drahých kovů) zjistili, že mince neobsahuje přesné množství drahých kovů, byli mincmistři potrestáni pokutou či žalářem. Již první kroměřížský mincmistr Albrecht zlehčoval mince, konkrétně se jednalo o krejcar, tolar a půlkrejcar. Albrecht byl vypovězen z biskupských statků, jinak mu hrozila ztráta hrdla.

pregéř - člověk, který prováděl ražbu mince.
vardajn - zástupce mincmistra
mincovní písař
řezač kolků
tavič
prubéř
slévač kovů
zámečník
méně kvalifikovaný pomocný personál

Stroje v mincovně
V 17. století došlo k velké modernizaci mincovny. Zatímco stroje ve staré mincovně byly poháněny ručně, v té nové byly stroje poháněny vodou z mlýna. Tím se zefektivnila a urychlila práce. Zpráva hlavního mincmistra z 9. 4. 1760 dokládá, že k odvezení mincovního zařízení bylo zapotřebí sedmi vozů, na nich bylo třináct razících a válcovacích strojů, osm probíjecích strojů, větší počet tavících tyglíků, nářadí a velké množství razících kolků a válců.


Rekonstrukce budovy

Po zrušení mincovny v roce 1759 budova sloužila jako byty pro biskupské úředníky.

Budova stála vedle biskupského mlýna, jehož náhon vedl také pod mincovnou, proto byla posazena na dřevěných trámech a pilířích. Mlýn však v 19. století vyhořel. Po požáru byla jeho činnost zrušena a náhon odveden. Spodní voda se ztratila a kůly začaly trouchnivět. Jediný opěrný sloup uvnitř mincovny praskl (nebyl totiž celý kamenný, z kamenů byl jen skelet, uvnitř byla suť) a tím se těžce narušila statika budovy.

V sedmdesátých letech 20. století se kroměřížským numismatikům a vedení arcibiskupského zámku podařilo zajistit finance alespoň na statické zabezpečení domu. Úplné rekonstrukce se mincovna dočkala až v devadesátých letech díky založení Nadačního fondu pro obnovu mincovny. Fond podpořila řada sponzorů, podnikatelů a místní úřady. Slavnostní otevření proběhlo v květnu 1998.

Zdroj textu: brožura Biskupská mincovna v Kroměříži; Jan Videman a Dan Suchomel; ČSN pobočka Kroměříž; 2005

Pocta Bohumilu Hrabalovi, 1. 9. - 28. 9. 2014 Galerie Orlovna Kroměříž

V kroměřížské Galerii Orlovna můžete během měsíce září navštívit výstavu s názvem Pocta Bohumilu Hrabalovi. Spisovatel Bohumil Hrabal by se letos v březnu dožil sta let.

"S nápadem na Poctu Hrabalovi přišla pražská galerie La Femme  vloni. První výstava byla na Staroměstské radnici, ale vystavovalo se i v Budapešti, nebo v Bruselu. Výstava v Kroměříži je po Praze druhá největší. Je tu zastoupeno skoro padesát autorů na téměř osmdesáti obrazech," říká Jiří Antoš, vedoucí galerie Orlovna.

Jsou zde obrazy vytvořené olejovými či akrylovými barvami, kresby tužkou, ale třeba i koláže.

Téměř každý obraz je opatřen krátkou malířovou poznámkou, která se týká děl Bohumila Hrabala či úryvků z jeho knih. Některé jsou také vzpomínkami na spisovatele.

Výtvarníci se námětu zhostili různými způsoby - někteří ztvárnili Hrabala osobně, ale v různých podobách, někteří se zaměřili na knihy, které napsal, jako jsou Pábitelé, Něžný barbar či Postřižiny.

  

  

Sochy v zahradě 4 a 1/2, Podzámecká zahrada v Kroměříži 3. 8. - 7. 9. 2014

Pokud navštívíte kroměřížskou Podzámeckou zahradu, zaregistrujete, že se v ní objevily sochy. Jsou umístěny podél Dlouhého rybníka na louce a okolo. Můžete zde najít sochy z přírodního materiálu, oceli či laminátu. Všechny jsou velmi zajímavé a rozhodně stojí za to si udělat krátkou procházku Podzámkou. 

"Všichni vystavující jsou absolventi, či dokončující studenti vysokých výtvarných škol. Letos jsme vystavili především brněnské výtvarníky (FAVU)," říká Aleš Vrtal. vSochy budou v Podzámecké zahradě k vidění do 7. září

Skupina GET ART! výstavu Sochy v zahradě pořádá již po páté. GET ART! je brněnské občanské sdružení, které se zaměřuje na propagování současné mladé tvorby.

  

  

  

  

  

Slovenská skupina No Name rozezpívala Kojetín, 17. 8. Kojetín

Vyvrcholením každoročních Kojetínských hodů byla slovenská kapela No Name. Představovat kapelu snad nemusím, ale pro pořádek vám trochu kapelu přiblížím. No Name vznikla v roce 1996, velký průlom však nastal v roce 200, kdy přišly na svět hity jako Žily, Ty a tvoja sestra. Od této chvíle je kapela úspěšná, vydává CD a pořádá řadu turné po České a Slovenské republice.

17. srpna 2014 zamířila i do Kojetína, kde se každoročně pořádají hody. Vyvrcholením třídenní zábavy byla právě skupina No Name, kteří rozezpívali celé kojetínské náměstí. Igor Timko, zpěvák kapely, s lidmi žertoval, dělal vtípky, prostě skvěle obecenstvo bavil.

Hodinový koncert plný známých písní jako Čím to je, Prvá či Ženušky ukončil song Žily. Obecenstvo všechny písně znalo a se skupinou si je zpívalo. Ke konci koncertu lidé tleskali a žádali si přídavek.

   

Součástí kojetínských hodů byla i dobročinná sbírka spojená s dražbou CD No Name a trička podepsaného skupinou pro Markétku, která má nevyléčitelnou chorobu - cystickou fibrózu. Tyto děti, které onemocní cystickou fibrozou jsou označováni jako slané děti. Právě Markétka cystickou fibrózou onemocněla a touto cestou se jí lidé snaží finančně pomoci. Prodávali se náramky v hodnotě 50 Kč a CD se vydražilo za 1000 Kč a podepsané tričko za 1500 Kč, což jsou velmi krásné částky. CF léčitelná nemoc, ale v současné době je nevyléčitelná. Pokud byste chtěli "slaným dětem" jakkoliv pomoci, navštivte prosím stránku věnovanou cystické fibróze: www.cfklub.cz.

Železniční výstava, 3. 5. - 4. 10. 2014 Kroměříž

Máte doma fanouška vláčků a železnic všeobecně? Nebo se chcete jen podívat, jak to vše funguje?

Jednou za čtrnáct dní od května do října máte možnost shlédnout železniční výstavu, která je v areálu železničního depa vedle hlavní budovy. Vše je řádně označené, takže se nemusíte bát, že se ztratíte. V době od 9 do 16 hodin se vám dostane komentované prohlídky s ukázkou fungujícího elektromechanického zabezpečovacího zařízení Toto zařízení vzniklo ke konci 19. století a slouží k zabezpečení jízd vlaků.

Stroj byl přivezen z Moravských Bránic. Tento mechanismus stále funguje spíše na malých lokálních stanicích. Pro laika je ovládání složité, ale pro toho, kdo systému rozumí, je to snadné. Ale rozhodně je to velmi působivé. Vše je zajištěné tak, aby nedošlo ke srážce. Elektromechanika je nejen v nádražní budově u výpravčího, ale i u výhybkáře a důmyslný systém neumožňuje, aby jeden z nich změnil příkaz toho druhého. Bylo to velmi zajímavé, ale představte si tu obrovskou zodpovědnost za všechny cestující.

Kromě toho zde můžete najít také nádražní čepice, svítilny, fotografie, výhybky či cívky a také telegraf. Je moc fajn, že se sešlo tolik exponátů a bylo nám řečeno, že zde není všechno, protože ve skladech je další řada zajímavých věcí. Ale proč ukazovat vše naráz? Kdoví, třeba v příští sezoně uvidíme nové věci.

Pamatujete si ještě tyto jízdenky?

Zápisky z turistova deníku: Rozhledna Zdenička a Grunt Galatík

Rozhledna Zdenička

Na výlety není nikdy pozdě a náš další výlet byl blízko domova, do Těšánek. Kromě naučné stezky a projížďky na koních můžete navštívit i rozhlednu Zdeničku.

Tuto rozhlednu nechala vystavět Místní akční skupina Hříběcí hory v roce 2011. Stavba byla dokončená na jaře 2012, kdy také byla slavnostně otevřená. Rozhledna má 15 m a stojí v nadmořské výšce 305 m. Z rozhledny je při příznivém počasí vidět další rozhledna a to Brdo a také další okolní vesnice.

K rozhledně se pohodlně dostanete buď podél Naučné stezky Těšánky anebo pro odvážlivé strmou cestou vzhůru. Tato cesta je kratší, ale méně pohodlná, přesto to za zážitek určitě stojí.

Rozhledna byla postavená nad Gruntem Galatík. Tento statek byl postaven v prostorách bývalého zemědělského družstva a samotný Grunt vznikl v roce 2010. Nabízí se zde řada volnočasových aktivit - jízda na koních, projížďky na šlapadlech, je zde také zvířecí koutek a děti si můžou zvířátka nejen pohladit, ale i nakrmit. Kromě toho se zde pořádají i tábory, sportovní rybolov nebo také firemní večírky. 

   

Grunt Galatík

Když jsme na Grunt přišly, hned jsme si s dcerou vzpomněly na animovaný seriál Horseland, kdy se v seriálu objevovaly především dívky. A stejně jako v seriálu, tak i na statku se o koně staraly mladé slečny. A samozřejmě se také nabízí srovnání - dvůr Hradisko v Rožnově nebo Těšánky? A musím podotknout, že v Rožnově se mně líbilo mnohem víc. Připadlo mi, že v Těšánkách je využíti komerční, kdežto v Rožnově to byl rodinný statek, kde na nás měli majitelé čas a plně se nám věnovali. Ale určitě se do Těšánek pojedeme podívat znovu, tentokrát se tedy objednáme dopředu, aby si holky mohly opět vyzkoušet jízdu na koních. Ta pětiminutová byla příliš krátká. Ale klobouk dolů - divím se, že se holky nebály, protože kůň, na kterém jely, byl vážně obrovský.

Zápisky z turistova deníku: hrad Helfštýn, Zbrašovské aragonitové jeskyně a Hranická propast

Závěr naší dámské dovolené je tu. Týden utekl strašně rychle a ráda bych si ho prodloužila...Jenže to není možné, protože i když se musíme s Rožnovem rozloučit, čekají nás další výlety, které máme po cestě domů. Jako první navštěvujeme Zbrašovské aragonitové jeskyně a hranickou propast a na závěr celého dne navštěvujeme hrad Helfštýn.

25. červenec 2014

Po snídani opět balíme kufry a poté, co jsme se rozloučily s milým personálem Penzionu Janoštík, odjíždíme pryč. Ještě se stavujeme v Rožnově, abychom koupily celý valašský frgál. Definitivně se s Rožnovem loučíme a jedeme směr Kroměříž.

I když je náš cíl jasný, měla jsem na tento den naplánované další výlety. Naše první zastávka je v Teplicích nad Bečvou, lázeňském městečku. Tyto lázně jsou určené pro lidi s kardiologickými problémy. K léčbě se využívají unikátní železnato-uhličité minerální vody. Tyto vody znali již naši předkové a hojně je využívali.

Součástí Teplic jsou i Zbrašovské aragonitové jeskyně. Název Zbrašov pochází z původního názvu Teplice, které se přejmenovaly v roce 1959, ale jeskyním již jméno zůstalo. Jeskyně byly objeveny v roce 1912 dělníky kamenolomu, kteří odkryli puklinu, z niž vyšel sloup teplého vzduchu. Puklinu začali zkoumat bratři Chromí, ale stalo se, že se jim při průzkumu utrhlo lano. Po dopadu se rozbili karbidové lampy a oni zůstali osm hodin v naprosté černočerné tmě, než je někdo vysvobodil.

Zajímavostí jeskyní je to, že patří k nejteplejším jeskyním v České republice. Celoročně je tam 14°C a to díky uvolňování oxidu uhličitého, který tvoří tzv. plynová jezera. Celkově se mi jeskyně hodně líbily, nebyly moc dlouhé, prohlídka trvala asi 50 minut. Fotit jsem také mohla za příplatek, ale i tak jsou fotografie nekvalitní kvůli špatnému světlu.

Nakonec opouštíme areál Zbrašovských jeskyní a vydáváme se na druhou stranu Bečvy. Přecházíme nádraží a vydáváme se vzhůru klikatou cestou směrem k propasti. Hranická propast patří k nejhlubším v České republice a celková potvrzená hloubka (suché a mokré části) je 442,5 m. Předpokládaná hloubka je 700 - 800 m. Propast si obhlížíme, je sice obehnaná plotem, ale i tak vzbuzuje úctu.

Pomalu sestupujeme dolů a míříme k parkovišti. Sice jsem přešvihla parkovací čas, ale rozhodně to stálo za to. A kam míříme teď? Přece na Helfštýn!

Cesta je v Týnu nad Bečvou silně rozkopaná kvůli opravám na silnici, takže jedu pomalu, abych neminula odbočku na hrad. Auta za mnou si asi musí ťukat na čelo, ale jistota je jistota. Nakonec směrovku vidím, takže hurá, oddechla jsem si a jedu velmi příjemnou cestou vzhůru. Občas mám strach, aby mi auto někde uprostřed kopce nezdechlo, ale šťastně jsme dojely. 

"Už zase kopec?" zaslechla jsem z úst starší dcery. No, už zase kopec, ale jen 500 m, takže jsme ho za chvíli zdolaly. Historie hradu je velmi spletitá, založil ho Friduš z Linavy, později střídal majitele za majitelem a v 17. století zůstal opuštěný a chátral. V současné době je hrad postupně rekonstruován a využíván k řadě kulturních akcí, k nejznámějším patří Hefaiston - setkání uměleckých kovářů.

Po prohlídce si dáváme lehký oběd - holt jenom polévka, na další jídlo už nezbyly peníze :-(. Pak usedáme do auta a ujíždíme směr Přerov. Jedeme jinou cestou, než kudy jsem jela a v Přerově opět bloudím. Říkám si, že pokud se mi nějakým  zázrakem podaří dostat k nádraží, cestu z bludiště už najdu. Naštěstí jsem nádraží našla brzo, zamířila jsem ještě do MIC (o tom jsem se zmiňovala již v prvním článku a dále to rozvíjet nebudu) a definitivně míříme ke Kroměříži.

A celkové zhodnocení? Lepší dovolenou jsem si nemohla přát, i když, no, byly situace, které se nepovedly, ale z 97% jsem spokojená.