Je středa a na dnešek jsem nám naplánovala výlet na Pustevny. Jsou dvě varianty: buď pojedeme na Pustevny autem nebo pojedeme z Ráztoky lanovkou. Rozhodla jsem se pro lanovku, ať mají holky taky zážítek. Ano, zážitek to byl a obrovský. A nejen pro ně.
23. července 2014
Ráno počasí zase vypadá všelijak. Sem tam ale vysvitne sluníčko, tak si říkám, že by to tentokrát opravdu mohlo vyjít.
Sedáme do auta a jedeme směr Frenštát pod Radhoštěm, který je asi 10 km od Rožnova. Cesta je fajn, jen mi trochu situaci zkomplikovala oprava frenštátské křižovatky na kruhový objezd a já to projela až za Frenštát, takže jsem se musela vracet, ale pak už to bylo všechno v pořádku.
Naše konečná je na parkovišti v Trojanovicích. Trochu jsem se obávala, že tam bude plno a nebudu moct kde zaparkovat. Naštěstí v deset hodin dopoledne ještě provoz nebyl. Zaparkovala jsem a vydaly jsme se směr lanovka. Nebylo to daleko, ani ne moc do kopce, ale ta mladší si hned stěžovala, jak jí bolí nohy a tak podobně. Ale už jsem věděla, jak na ni - něco vymyslet, aby zapomněla, že je po pár metrech unavená.
O necelých patnáct minut později jsme došly k lanovce a mě spadla čelist hodně hluboko. Tak tohle jsem vážně nečekala. Lanovku jsem teda čekala, ale trochu jinou. Ne sedačkovou, ale kabinkovou. Ach jo, to jsem si zase naběhla. Co už, couvnout jsem nemohla, koupila jsem lístky a se srdcem v kalhotách jsem nastupovala se dvěma dětmi na lanovku. Trochu jsme se tam pošťuchovaly, až jsem měla strach, že ze sedačky obě spadnou, ale naštěstí všechno dopadlo dobře. Daly jsme dolů bezpečnostní zábranu a už jsme jely nahoru. Nevím, kdo koho tam vlastně držel - jestli já holky nebo ony mě.
Ale byl to zážitek za všechny drobné. Ta výška a ta vzdálenost a ten pocit, když se lanovka zastavila a vy se jen tak houpáte ve vzduchu a přemýšlíte, jestli se to s vámi neutrhne. Ale pryč s černými myšlenkami! Na konci jsem přemýšlela, jak to uděláme s vysedáním, ale obsluha nám pomohla a pak jsme už mohly jít dál.
A nastal další zádrhel. Neodhadla jsem počasí. Takže rada pro případné zájemce o výšlap na Pustevny: přibalte s sebou dlouhé kalhoty a mikinu, určitě se vám bude hodit. Mikinu jsme naštěstí měly, ale ty kalhoty nám vážně chyběly. Na Pustevnách vážně silně foukalo a vzduch byl výrazně chladnější, než dole v Ráztoce.
Na nic jsme nečekaly a šly jsem za davem směrem k soše Radegast, který je od Pusteven vzdálen asi kilometr chůze. Úvodní výšlap byl tuze do kopce, takže jsme se brzy všechny zahřály a bylo nám teplo. Cestou jsme potkávaly různé mohylky z kamení, které tam někdo postavil. Výhled byl taky skvělý, škoda jen, že bylo dost pod mrakem, tak to na fotografiích až tak moc nevynikne.
Kromě kamenných mohylek jsme trhaly i všudypřítomné borůvky. Kdybych měla hrníček a k dispozici troubu a příslušné suroviny, hned bych upekla nějaký koláč. :-)
A pak už nás čekal slavný Radegast. Došly jsme k němu právě včas, když začalo pršet. Všichni přítomní se schovali pod deštníky a čekali, až se to všechno přežene. Za chvíli opravdu přestalo pršet, objevilo se i slunce a udělalo se i teplo. Radegasta jsem si pofotila, udělala několik momentek a pak přišlo rozhodování, co dál - jít k Poutní kapli Cyrila a Metoděje nebo jít zpátky na Pustevny? Vzhledem k horšícímu se počasí jsme se vydaly zpět k Pustevnám, ale Kaple nás v budoucnu stejně nemine, možná až budou děti větší.
V Pustevnách přibylo více lidí a také nás začal sužovat hlad. Napadlo mě, že bych se mohly v klidu někde najíst, ale ty ceny mě vyloženě odradily, a tak jsme to otočily zpět směrem k lanovce. Ještě jsem chtěla dokoupit turistické vizitky, ale nějak jsem zapomněla, když jsem viděla, že zrovna pouští lanovkou dolů. A tak jsme to sjely a bylo to mnohem lepší než nahoru.
Vidím, že jsem se hodně rozepsala a o památkách na Pustevnách jsem vám neřekla nic, ale to napravím, až v dalším článku. Jak můžete na fotkách zpozorovat, počasí na focení opravdu nebylo, aspoň ne na zvětšńování krajiny pod mrakem.
